Návštěvníci

"Návštěvníci", přesně tak se jmenoval můj oblíbený seriál České televize. Byl tak trochu sci-fi, ale snad  o něco víc komediální. V prvním díle překvapil nečekanou erotikou. Dodnes si říkám, jestli před kamerou opravdu pobíhala nahá Dáda Patrasová, nebo to byla její dublérka. Jako návštěvník jsem si připadal v minulých dnech. Během svátků jsme zvládli tolik návštěv, jako už dlouho ne. I proto šel deníček trochu stranou. Ale jsem zpět a v příštím roce budu pokračovat v psaní. A tak se jako návštěvník mohu cítit i ve virtuálním prostoru internetu. I když jsem  zřejmě už postoupil do kategorie "stálý host". Dnes je poslední den v roce 2009. Bude se na něj vzpomínat jako na rok krize. Podle mnohých nejhorší od druhé světové války. Já na něj však budu vzpomínat jako na rok, kdy jsem se odvážil k letu na ostrůvek v Atlantiku. A tak si kladu otázku, jestli musela přijít krize, abych se někam dostal... Kdo ví? Třeba to souvisí, nebo jde o náhodu a shodu okoloností. Ať tak anebo tak, byly to okolnosti více než užitečné. Viděl jsem kus světa, prožil spoustu zážitků a poznal krásné místo na Zemi. A co si přát do nového roku? Ať jsou "okolnosti" ve všem i nadále příznivé.  

Sníh

Mrazy jsem si už dovolil okomentovat a tak je na řadě sníh. Přišel náhle, jako jaro do Krušnohoří. Může sníh přijít jako jaro? Kdo ví... Najednou byl prostě tady. To jenom já jsem zde dlouho nebyl. Především proto, že Firma mi nedala skoro vydechnout. Je ta krize ale opravdu zvláštní. Hlavně ke konci roku to vypadalo jako v dobách největšího rozkvětu. Obchodníci si spokojeně brumlají, že lidé utrácí skoro stejně jako vloni. Když se podívám do ledničky, taky to nevypadá, že bych měl v příštích vteřinách zemřít hlady. Se sněhem  přišel čas večírků a návštěv. Takový malý Firemní večírek mám za sebou. Spíš bowling to byl, ale přiměřeně stejně blbý. Dnes se oteplilo a sníh pomalu olézá. Předpověď slibuje oblevu a ledovku, protože v noci bude stále mrznout. Nemám sterilovaný celer a obtěžoval mě dealer mobilního operátora. Přímo v bytě. Tomu říkám drzost. Vyprovodil jsem ho od vchodu velmi rychle. A tak sčítám klady, abych nepropadl vánoční depresi. Kladem je zabalení všech dárků a jejich distribuce obdarovávaným. Hurá! Tak zase za rok. Bude sníh, nebo obleva? Je to jedno. Jen abychom se ve zdraví všichni sešli. O celer, dealery nebo dárky naštěstí nejde.

Mrazy

Uhodily mrazy. Jak se blíží vánoce, ochladilo se. Možná je to i dobře. Pomalu totiž utichají katastrofální zprávy o prasečí chřipce. Je docela možné, že mráz spálí všechny bacily. Máme dokonce schválený státní rozpočet, i když kolem něj bylo docela rušno. Na politiky ale mráz neplatí a tak nadělali ministrovi financí tolik změn, že se nestačil divit. Nově se nám na balkóně "hřeje" vánoční stromeček, kterému jsme opatřili veškerou výzdobu a poměrně levný stojan. Některé stojany stojí zřejmě na ceně. Částky přes 500 Kč nejsou vyjímkou. I kdyby byly pozlacené, tak stejnou službu  udělá  náš plastový, za 140 Kč. No a co, že se do něj musí nalít voda? Poněkud mrazivo je i ve Firmě, teď ke konci roku. Plánované volno v posledních dnech se zatím odkládá na první lednové týdny. I moje nedělní účast byla nečekaná, přestože nakonec prospěšná. Dneska jsem zabalil první dárky a jsem tím tak vyčerpaný, že se musím jít vzkřísit na mrazivý vzduch. Jen doufám, že na poště nebude takový nátřesk jako včera a že v obchodě nebude k zalknutí, jako obvykle. A taky doufám, že se cestou nedotknu berly mrazilky.

UFO

UFO, neboli neidentifikovatelný létající objekt, se objevilo v Norsku. Přesněji, zpočátku to na výskyt UFO vypadalo. Ale jak známo, nakonec všechny záhady mají racionální vysvětlení. Několika lidem se v Norsku podařilo zmíněný jev zaznamenat. A tak se díky internetu na něj může mrknout téměř každý. Spirálovitě rotující mlhovina, s výrazným modrým pruhem. Neuplynulo však ani pár chvilek a jev se podařilo vysvětlit. V oblasti měla cvičení ruská armáda a zřejmě jí "ulétla" některá z moderních střel. Takže až půjdete temnou nocí a nad hlavou vám bude rotovat a světélkovat podivný objekt, neradujte se hned, že nás letí zachránit mimozemská civilizace. Může to být docela obyčejná vojenská střela. Samozřejmě pozemská.

Moon

Jednou za čas se stane, že člověk narazí na film, který si zapamatuje, protože ho svým způsobem zasáhl. Nedávno se mi to stalo s filmem Moon. V podstatě komorní příběh, odehrávající se na Měsíci, v naprosto minimalistickém pojetí a jen s hrstkou herců. Až dodatečně jsem se o filmu dočetl, že získal ocenění "nejlepší nezávislý film roku". To mě potěšilo, stejně jako to, že režisérem filmu je syn Davida Bowieho. Moon byl natočený s rozpočtem asi 2,5 miliónu liber, takže v přepočtu něco kolem 75 miliónů Kč. To je na naše poměry sice dost, ale ve srovnání se světovou a americkou produkcí je to nic. Tuto cestu bych viděl jako inspiraci pro naše filmaře. Za málo peněz, hodně muziky. Moon totiž není nijak trikově náročný. Naopak. Je to sice sci-fi, ale stojí především na příběhu. Hlavním tématem je klonování lidí a jejich odcizení v rámci práce pro nadnárodní korporaci. Velmi zajímavou vedlejší linkou pro mě bylo "zlidštění" s člověkem spolupracujícího robota, který se na chvilku postavil proti zájmům svých "stvořitelů" a v rámci jistého přátelství  pomáhal člověku, přesněji, jeho klonu. Robot a klon, tak vytvořili dvojici, nad kterou rozhodně stálo za to se zamyslet. Takže kdybyste náhodou nevěděli na co jít do kina, vřele doporučuji udělat si čas na Moon.

Daviscup

Tak po 29 letech sleduji tenis. Jsme totiž ve finále Daviscupu, které jsme naposledy hráli před těmi 29 lety. To by na tom všem nebylo nejhorší. Ale dost mě zaráží, že si to pamatuji. A docela živě. Díval jsem se, bylo mi 10 let. Lendl, Šmíd a Složil. Jako bych je viděl. Opravdu soustředěně a souvisle jsem se díval. Jako v těchto dnech, kdy Berdych se Štěpánkem bojují o úspěch se Španělskem. Zatím prohráváme 2:0, ale při případném úspěchu v dnešní čtyřhře bychom stále ještě mohli pomýšlet na solidní výsledek. Škoda včerejšího Štěpánkova zápasu s Ferrem. Nadal nedal Berdychovi šanci. Čtyřhra bude důležitá v tom, jestli bude v neděli ještě o co hrát. Je to finále a tomu by slušela bitva a těsný výsledek. Odejít jako poražení finalisté, po jednoznačném průběhu, by nebylo to pravé. A tak mi tenis připomněl, jak ten čas letí. I včerejší los MS ve fotbale. Je neuvěřitelné, kolik těchto šampionátů už si pamatuji. Oproti tenisu  jsme se ale mohli z našich účastí v závěrečných turnajích těšit nepoměrně častěji. Ne pokaždé to vyjde a tak nezbývá než fandit Anglii, kolébce fotbalu a trochu sledovat Slovensko, jak se mu povede při premiérové účasti.

YouTube

YouTube je server, jehož existenci jsem vnímal, ale nevyužíval jsem ho moc důkladně. Až v poslední době. Zlomilo se to zřejmě před dovolenou na Madeiře. YouTube se stal součástí příprav. A tak jsem se díky této službě seznámil s interiérem letadla, samozřejmě úplně stejného typu, kterým jsme nakonec letěli. Proto jsem věděl, do čeho jdu. Shlédl jsem nespočet videií o přistání na letišti Santa Cruz. Naživo to pak bylo samozřejmě nekonečně lepší. I díky YouTube jsem se vůbec rozhodl na Madeiru letět. Ty přírodní krásy jsou skoro nepřenosné, ale na videu přece jen docela názorné. V současné době mám na YouTube svůj účet, načítám několik videokanálů a kromě PC se připojuji také z nového multimediálního centra WD Live.  Dá se říct, že YouTube je nekonečný zdroj, každý den doplňovaný a rostoucí. Zaměřuji se především na klipy oblíbených kapel, pořad HBO Na stojáka, případně na technická preview různých výrobků. Někdy se mrknu jen tak bezcílně, jindy vyhledávám konkrétní film, interpreta, výrobek nebo lokalitu. V každém případě, YouTube zmenšuje svět zase o pořádný kus. A jak známo, není to jediná služba tohoto typu...

Kontakty

Svět je přímo propletený sítí kontaktů. Spojujeme se pomocí mailu, IM klientů, Facebooku nebo Twitteru. Konkrétně Facebook jsem  zavrhoval, ale dá se říct, že pomalu objevuji jeho kouzlo. Kontakty nám zprostředkovává internet. Díky němu jsme spojeni se světem. A tak můžeme nahlédnout na koncert, který bychom jinak jen těžko navštívili, propojit se s lidmi, které nepotkáváme často nebo vůbec, nakoupit zboží, za kterým by jsme se do obchodu třeba ani nevypravili. Svět se nám strašně zmenšil. Během chvilky víme, co se stalo v každém sebezapadlejším koutu planety. Lidé zvídaví až zvědaví tak mohou mít žně. Obchodníci své obchody uzavírají v řádu sekund. Jen pár kliknutí myší a miliardové hodnoty se přesunují. Jen pro představu. Denně se prý zobchoduje reálné zboží (komodity, výrobky, suroviny) v hodnotě asi 25 mld.USD. Až sedminásobek této částky proteče denně finančními trhy v podobě spekulativních virtuálních obchodů. Někdo spekuluje v měnách, jiný v akcíích nebo dluhopisech. Je jasné, že tady se reálné hodnoty netvoří. Nic nového nevzniká. Nic, co  bychom si mohli osahat. A přesto se tímto generují bohatí lidé. Takové bohatství není  méně hodnotné. Bohatství je jen jedno. Tito lidé jsou ochotní jít do rizika a jistě dříve hodně ztratili, aby mohli později trochu vydělat. Neobejdou se u takového obchodování bez kontaktů. Na své poradce a analytiky, na znalce trhů a prognostiky, na lidi schopné odhanout vývoj. Ani šejkové v Dubaji nemají patent na rozum, nebo věšteckou kouli, případně nekonečné zdroje. A tak i Dubaj, tato výkladní skříň luxusu, naráží na problémy. Předlužila se u evropských bank. Abych se přiznal, bylo by to poslední, co bych předpokládal. Co z toho plyne pro nás obyčejné"? Nic víc a nic míň, že se obrat k lepšímu opět odkládá. Tak už ani ti šejkové... Tak kdo tedy?

Likvidátor

Dnes je ze mě likvidátor. Pustil jsem se do "sbírky" různých CD a DVD. Jeden by nevěřil, kolik takových krámů se vleze do malého bytu. Ale až je všechny ošéfuju, to bude místa! Říkám si, proč nevyužít dostupných diskových kapacit a neustále něco zálohovat. A tak se tu kolem mě přesouvají jedničky a nuly, tam a zase zpátky. I jinak jsem byl akční. Vyřídil jsem poštu a přišla část vánočních dárků. Musím je stihnout do doby, než vypukne davová hysterie. Já ji mám totiž už teď. Počasí vánoce nepřipomíná ani vzdáleně. Dokonce padaly teplotní rekordy a v Praze bylo 15 stupňů. Copak v Praze, tam se žije... Matýsek se už zabydlel, dopoledne si prý pořád šveholí, aspoň mi to takto hlásí P.. Já ho odpoledne už tak výřečného nezažívám. Možná se vykecá přes den. Co mu ale nelze upřít, je chuť k jídlu. Dneska se pustil do čínského zelí. Kromě toho lehce slupne několik lžiček krmiva denně. Když šplhá, musím se smát, protože to je akrobat k pohledání. Jinak je v ČR již sedmá oběť prasečí chřipky, tentokrát z mé věkové kategorie. Zatím jsou k tomuto jevu různé přístupy. Některá média straší, jiná problém bagatelizují. Dobrý pocit ale z možnosti nákazy nemám. Dnes bylo dokonce schváleno, že neschopenku lze zaměstnavateli doručit až se zpožděním 5-ti dnů. Mám to snad chápat tak, že se počítá s domácí izolací v případě potřeby? V tom případě doufám, že papoušci nemohou být touto nákazou postiženi.

Kongres

V Praze proběhl kongres ODS. P.se skoro nerozčiluje, ale když jsem si pustil v TV kousek kongresu ODS, tak se hezky rozčílila. Mirek vášnivě pohovořil, Drtinová na ČT z toho byla celá pryč a to bylo asi tak všechno. Nejzajímavější mi přišlo, že se modří ptáci slétli do Vysočanského hotelu Clarion. Pokud si ho nepletu, tak je to ten, který jsme s P.viděli ve výstavbě. Bydleli jsme tehdy kousek vedle. Víkend se jinak odehrál v kulisách typicky podzimního počasí. Sobotní mlha byla vystřídána nedělním ponurým hnusem. Až dnes se ukázalo sluníčko, ale bylo vykoupené ranním deštěm. Až do vánoc má být prý takto, takže se vytváří ideální podmínky pro chřipky, kterým se teď po novu říká sezónní a prasečí. Preventivní prohlídku mám za sebou a očkování jsem odmítl. Tak se musím kontrolovat, jestli mi neroste prasečí rypáček. Záhada dvojnice manželky B.byla taky objasněna. Jak jsem dnes dozvěděl, žena B.se málem smíchy umlátila, když jí povykládal tu moji sobotní story na téma B. a Albert. Dobrácky jí to povykládal na oslavě narozenin u známých. Ještě že mě neznají. No a rozjel jsem konečně nějaké předvánoční nákupy, takže klik sem a klik tam a peníze budou fuč.  A v Albertu už mají ozdoby. Svátkům konzumu se tak nelze vyhnout.

Šmírák

Stal se ze mě šmírák. Potajmu šmíruju papouška, protože ten vždy spolehlivě pozná, když ho někdo pozoruje. Začne se pak chovat dost jinak, což je zajímavé. Při včerejším šmírování jsem zjistil, že se Matýsek pustil do jablka, kterého si den před tím ani nevšiml. S velkým zaujetím dobýval zrníčka z jaderničky. Jelikož si u toho zalepil zobák a asi nejen ten, šel se vzápětí koupat. To bylo velmi směšné, protože byl tak rozvášněný hygienou, že v jeden okamžik skoro celý spadl do misky s vodou. Pak dlouho seděl na bidýlku a pořádně se vysušoval. Chuť k jídlu ho rozhodně neopustila. Dnes pořádá salát a samozřejmě jeho oblíbenou směs zrní. Nají se a většinou brzy usne. Jinak se občas houpá v houpačce nebo skáče z bidýlka na bidýlko. Pohyby má čím dál víc jistější a už není tak nemotorný, jako na začátku. Zatím se pořád bojí, tak ho do ničeho nenutíme. Je klidný a moc často nešvitoří. Zatím ani není hlasitý. Nevím, jestli to takto zůstane. Teď zrovna se najedl a odpočívá. Poslouchá zvuk klapající klávesnice. Pískám na něho a doufám, že si tento signál zapamatuje. To bude asi všechno, jdu zase šmírovat.

Máme ho!

Dámy a pánové, máme ho! Tuto větu jsem si vypůjčil od představitele USA, který prostřednictvím ní oznamoval dopadení Saddáma Hussaina. My nemáme Saddáma, ale máme nového papouška. Začalo to pročítáním inzerátů, komunikací s několika chovateli, vyhledáváním na internetu a pokračovalo naší nedělní účastí na chovatelské ptačí burze v Uherském Hradišti. Museli jsme si sice přivstat, ale počasí nám přálo a přestože je listopad, mohli jsme se těšit z příjemných teplot kolem 10 stupňů. Na burze mě překvapil počet návštěvníků a hlavně množství druhů nabízených exotů. Nakonec jsme si po dlouhém obcházení výstavní plochy vybrali mladého Agapornise fischeri, v barevné mutaci "modrý kobalt". Taky jsme mu koupili "exklusivní" přepravku. Rozhodně je k ptákovi ale šetrnější, než připravená papírová krabička. Nový Matýsek je zatím dost vyplašený a zdá se mi, že se docela dost krmí. Jako by měl pořádný hlad. První dny v nové kleci ho musíme nechat trochu v klidu. Musí si zvyknout a adaptovat se. Zatím je až abnormálně klidný. Je dost jiný, než jeho předchůdci. Jak barevně, tak chováním. Ale myslím si, že se brzy otrká. Zatím je důležité, že si sám našel krmení a vodu. Další krůčky budou doufám následovat.

Chřipka

Jaký je rozdíl mezi chřipkou a obyčejným nachlazením? Chřika je virového původu. Jsou při ní teploty, jako projev obranné reakce organismu proti virové nákaze. Bolí klouby a vlastně celé tělo. Někdy se jako chřipka nesprávně označuje obyčejné nachlazení. Kdo si v posledních dnech nějakým nachlazením neprošel, zažije ho určitě ve dnech těchto. Déšť, vlhko a chlad. Slunce se v listopadu snad ještě neukázalo. Zdá se, že takové počasí je přímo živná půda pro šíření viru tzv.prasečí chřipky. Ta je všude kolem nás a začínají se objevovat ložiska nákazy i u nás. Je to chřipka se silným průběhem, někdy i smrtelným. Na Ukrajině je asi 1 milión nakažených (ne všichni prasečí chřipkou), v Rakousku až 100 tisíc nakažených. U nás jsou zatím případy hlášeny především ze západních Čech. Pokud bude počasí takové jaké je a pokud budou lidé cestovat (což budou), můžeme se dočkat pořádné nákazy. V ohrožení jsou především lidé starší, děti a s oslabenou imunitou. Ochranné roušky prý mizí z obchodů. Zatím nejvíc nakažených je z prostředí školních tříd. Panika zatím není, ale umím si ji představit. Jako vždy platí, že lepší je být zdravý a bohatý.

Papoušci

Poslední období bych charakterizoval snahou o získání papouška. Doma má již připravenu novou klec, ve které bych sám chtěl bydlet, jak je dokonale vyšperkovaná! Jenomže... Sehnat určitý vysněný druh a ještě k tomu ve vysněné barevné mutaci, nebude jenom tak. V pondělí jsem byl blízko. Všechno bylo domluvené. Setkání s chovatelem ve Vizovicích, místo předání a rychlý odjezd. Ale pršelo. A tak pán nakonec nepracoval. Přestalo zrovna ve chvíli, kdy jsme to telefonicky odvolali. Do toho mi jeden chovatel ze Zlína zamotává hlavu. Vůbec jsem neznal druh Pyrura a Senegalského papouška jen okrajově. A co teprve Mníšek šedý! To by byl asi výborný společník. Jenomže jde o kousky v hodnotě kolem 4 000 Kč. Nejsou jenom Agapornisové. Ještě mám malou naději v pátek tento týden. Mutace, kterou jsem chtěl a výborná cena. Jen není čas ptáčka převzít a nevím, jestli se s chovatelem vůbec časově potkáme. Co to všechno znamená? Že nová klec zeje prázdnotou a že možná pracuje "osud". Prostě některým konkrétním papouškům nebylo souzeno u nás bydlet, nebo nám byla dána příležitost zvolit jiný druh. Kdo ví? Anebo se to prostě někdy všechno jen tak semele.... A tak jdu pro jistotu ještě pátrat po chovatelích, kterých je v mém okolí podezřele málo.

Volno

Prodloužené volno o páteční dovolenou skončilo. Dalo by se říct, že skončilo tak rychle, jak začalo. Během něj jsme stihli další pizzu ve slevě, návštěvu "města", která mě rozpálila do běla, poznání, že sehnat nového Agapornise nebude snadný úkol, ale taky seznámení se s dalšími zajímavými druhy papoušků. Třeba takoví Kakariky jsou mi sympatičtí, ale pohybují se prý především po zemi. Aratinga řve jako blázen, což do paneláku není vhodné. A přitom je to tak báječný pták! A kolega dostal k narozeninám Amazoňana. Ten se dožívá až 60 let. To kolegu s přehledem přežije. Nic proti kolegovi. Potkal jsem ho na čtvrtečním posezení z práce. Konalo se na Sportu v OTR a setkal jsem se po dlouhé době s kolegou, který si jinak užívá důchodu. Taky s přítelkyní D., o které jsem hodně slyšel. Bylo to zajímavé. A ještě ty fotbaly. SLA remizovala s Valencií 2:2, což vzhledem k vývoji zápasu lze považovat za zázrak. A SPA? Tak ta dokázala vyhrát v Kluži 2:3. Taky zázrak. A dnes? Jen jsem se rozčílil nad neschopností jednoho ignoranta, který si dává inzerát a přitom možná ani neví, co je za den. To bude asi těžký případ. Ale jsem dobrák a dám mu ještě šanci. Samozřejmě poslední. A ještě něco se stalo. Dokázal jsem "setřít" blogera roku R.H.. Dokonce stáhl svůj příspěvek na soukromý blog. Ale nemám prostě rád, když někdo nedodržuje pravidla a přitom se toho vehementně dožaduje u druhých. Smutné je, že takto se v poslední době chová čím dál větší počet lidí, aniž by si to vůbec uvědomovali. Protože to ale nevyřeším, jdu radši urgovat toho chovatele. Trochu boj s větrnými mlýny.     

Město

Jsem z vesnice (původně) a tak stále používám výrazy jako "jedu do města", "ve městě" apod.. Teď už bydlím taky ve městě, ale stále říkám "jedu do města". To moje město (moře, kuře, stavení) je takové malé, roztahané a průmyslové. Ale i zde žijí lidé. Dnešní výlet "do města", (to je to sousední a o něco větší), byl hotový očistec. Začátek v Golden Apple ještě ušel, i když nákup v místní Bille byl pro mě složením bobříka trpělivosti. Kdo vymyslel obchod, ve kterém se nevyhnou ani dva lidé, natožpak dva lidé a regály doplňující prodavačka? A jsme zpátky u té vesnice. Některá města zůstanou vesnicí, i když si postaví stovky obchodů s názvy jako Golden Apple. Kromě toho, že jsem absloutně ani vzdáleně nenakoupil to, proč jsem do "města" vyrazil, jsem se chvilkama bál o život. Taková cesta podchodem je jen pro otrlé. Jezdící schody jely naposled "v pětašedesátém", konstrukce hrozí zřícením každou vteřinou. Vzduch v Tržnici by se dal krájet a kdysi slavný Prior vypadá jako karikatura sama sebe. Ale budeme mít Kongresové centrum od světoznámé architekty. Jenomže ta naše světovost končí zanedbanou infrastrukturou města, promočeným stánkem u autobusového nádraží a průmyslovým areálem jedné opravdu kdysi slavné továrny. Až zase budu opouštět to svoje menší a upravené město, nebudu už říkat, že "jedu do města". Pojedu totiž jenom o vesnici vedle, která si hraje na něco co není a nikdy nemůže být. A ještě mě nakonec odmění cestou domů beznadějnou dopravní zácpou, kterou se jen zoufale prodírají kvílející sanitky. Kdysi se tu žilo dobře. V zeleni a klidu. Pak chytré hlavy začaly povolovat supermarkety u hlavního tahu, nesmyslně investovat a architektonicky rozbíjet ikonu funkcionalismu v ČR. Musí to být buď daň za svobodu, nebo za blbost nás všech. To je zvláště v těchto dnech dost smutné poznání.

Zima

Ochladilo se nám a zima klepe na dveře. Nezval jsem ji a přece je tady. Matýsek se jí nedožil. Vyvstal problém, co s ním teď. Zatím je v kabičce na balkóně. Že se ochladilo, má tak i svá pozitiva. Z balkónu je taková malá ptačí márnice. Kam s ptáčkem, na to jsou různé názory. Do popelnice rozhodně ne, to si nezaslouží. Do hrobečku taky ne, nemá se to a mohla by ho vyhrabat kočka. Někam ho jenom tak pohodit je morbidní. Smrt je prostě nedůstojná záležitost, já to říkám pořád. U ptáků a u lidí taky. Kdoví. Až umřu, třeba budu taky pak ležet chvilku na balkóně. V tom případě si přeju, aby to nebylo v srpnu, ale radši v prosinci. Stejně se mi zdá, že se mnou nikdo nevydrží. Ani ten ptáček ne. Tento kamarád byl ze všech nejlepší. Strašně akční a zvědavý. Zajímal se o všechno, co se dělo kolem jeho klece. Při svých výletech z ní pak dokázal provádět neuvěřitelné kousky. Chybí mi jeho kreace se zvonečkem na bidýlku a rachtání v koupelničce. Ochočil se skoro až neuvěřitelně a někdy to vypadalo, že ztratil přirozené zábrany. Jen ruky se pořád trochu bál, i když i to se časem zlepšilo. Díky němu teď vím, jak si malého opeřeného přítele získat. Snad se mi to podaří i u příštího, ale zatím nevím, jestli to bude hned. Nikdy by mě nenapadlo, že budu rád, když se ochladí. Ale kvůli Matýskovi na balkóně teď jsem. Zítra to však budu muset vyřešit.

Matýsek

Dnes umřel Matýsek. Strašně rychle a ještě víc podivně. Večer jdu na pivo a měsíc se nemodlím. Víc k tomu nemám. Je tu ticho a smutno.

Vrtulník

V den státního svátku mi nad hlavou neúnavně kroužil vrtulník. Říkali jsme si s kolegou, jestli je to ten falešný policejní, o kterém v tomto týdnu psali na NETu. Ne, byl pravý. Ti policisté, které jsem pak potkal, byli praví také. Bylo jich plné nádraží a moje oblíbená Havlíčkova ulice. Chvilku jsem si myslel, že je tím kordónem uzavřená. Ale protože vždy chodím z práce Havlíčkovou, nebral jsem ten kordón až tak vážně. Před poliklinikou bylo srocení lidu. Přitom shromáždění a pochod zakázala radnice a radikálové prohlásili, že nepřijedou. Už jsem párkrát zažil tyto "oslavy" a pamatuji si z toho jen: "Nic než národ!", "Antifa - cha cha cha" nebo výkřiky protistrany: "Antifa, proti fašismu". Dnes jsem neslyšel nic, jen mám před očima černo z těch těžkooděnců. Ani nevím, jak všechno proběhlo. Nebyl jsem čumil. I čumilové někdy dostávají do čumáku. A je skoro jedno, jestli od radikálů nebo od policie. Ten vrtulník jsem slyšel ještě doma. Tak zase za rok při oslavách! My hloupější jsme slavili prací. A přitom jsme se mohli báječně vyblbnout na ulici. Jsem tak přízemní!

Medvěd

V sobotu jsme vyrazili k Medvědovi. K tomu černému, který stojí v temném lese. S R. jsme to plánovali už dlouho. Ale tam se nedá chodit každý víkend. Byla to spíš výjimka. Svezli jsme se kousek Citroušem a už jsme tam byli. Venku hořely svíčky a příjemný interiér lákal k návštěvě. Podle známého číšníka na místě jsme měli vlastně štěstí. Normálně bývá plno a bez rezervace skoro není šance na volný stůl. Ach jo, ta krize! Věřil bych tomu o víkendech, ale byli jsme ujištěni, že např.v úterý večer si nebylo kam sednout. Takové normální úterý to bylo. Zapojil jsme se do místní akce, což byly zvěřinové hody. Kančí výpečky mi chutnaly, jen doufám, že je neodřezávali z toho kance, jehož hlava ční ze zdi do restaurace. Ani P.nepohrdla zvěřinou. Nechci dělat reklamu, ale U černého medvěda se sedí velmi příjemně. Komu se bude chtít do temného lesa, ať dlouho neváhá. Přemýšlím nad  podzimem. Jak se ochladí, začíná člověk myslet na jídlo. Asi je to psychika. Co kdyby zima byla tuhá? Je potřeba nadělat tukové zásoby. Díky medvěde! Nevím sice, kdy se zase uvidíme, ale mám pocit, že přežiji zimu. A to není tak špatná perspektiva.

Socky

Tak jsem na iDnes napsal další blog. Jmenuje se Definice socky. Trochu jsem se prošel tím blogem zpátky a nestačím se divit. Jsou tam i články, na které si skoro nepamatuji. Tolik už jsem toho napsal. Socky si vedou dost dobře. Čtenost kolem 650 a karma hodně přes 17. P.mě pochválila, že jsem se obešel bez politického tématu. Pořád zůstává ve hře, že bych psal i na blog Živě.cz. Tam bych samozřejmě vybíral čistě odborná témata z oblasti IT. Ale musel bych se vrátit k podrobnějšímu přehledu o těchto věcech. Byl by to už třetí blog. Jeden tento "osobní", druhý na iDnes "společensko - politický" a ještě třetí na Živě, vyloženě "odborný". No nechám si to projít hlavou. Budou dlouhé zimní večery... Dnes jsem chtěl být na hokeji s Třincem, ale mám práci. A tak jen dopoledne jsem vyřídil co bylo potřeba a napsal Socky. O čem to je? Především o nadřazenosti některých lidí, kteří se na mnohé kolem sebe dívají skrz prsty. Prostě o maloměšťácích. Toto slovo mi bylo vždy protivné. Když ho slyším, vidím před sebou snůšku nejhorších vlastností. Jinak je vše jak má být. Počasí nestojí za nic, tak mě aspoň potěšila Slavia, která ve Valencii nečekaně remizovala 1:1 a měla i na víc. Před námi je volný víkend a v neděli nad ránem se posunuje čas. Takže si přispíme. Hurá.

PES

Psi mohou být různí. Někteří se mi líbí, jiní zase vůbec. Dnes bych chtěl zmínit jednoho, který neštěká, ani nekouše. Jeho správné jméno je PES10 nebo PES2010. A co znamená PES? Pro Evolution Soccer. Je to PC hra, opravdu kvalitní fotbalová simulace. Nic proti FIFA10 od EA, ale s úrovní PES10 se nedá srovnat. Nejde ani tak o grafické zpracování, jako spíš o systém hry samotné. Nevím  jak toho v Konami dosáhli, ale když se dívám na pohyb hráčů v jejich hře, jako bych se díval na TV přenos. Další výhodou PES je, že střílení gólů je o něco složitější, než ve FIFA. Proto je PES blíže realitě. Pohyb hráčů je skvělý a i když ovládání není zrovna snadné, dají se odehrát vynikající zápasy. PES se sice nemůže pochlubit oficiální licencí, ale i tak v něm lze nalézt dostatek klubů světového fotbalu. FIFA sice udělala výrazný pokrok, ale kdybych měl někomu dávat doporučení, musel bych být velkým zastáncem PES2010. Lepší sportovní hru v současnosti najdete jen těžko.

Karolína

Tak mi vyhodili Karolínu. Kdo? SMS-kující diváci Superstar. To jim nikdy nezapomenu, protože Karolína pro mě prostě byla nejlepší. Slyšitelně školený hlas, skutečně svěží vzhled a 26 let, známka jisté vyzrálosti, oproti ostatním "pipinám".  Uznávám, že mezi děvčaty v soutěži je pořádná konkurence. Ale proč Karolína? Je mi to líto. Bude mi chybět. To se o ostatních vyřazených rozhodně říct nedá. Galisová (prý skandalistka) snad pozná, že kromě zásobování bulváru je potřeba v pěvecké soutěži i trochu zpívat. Model Machala se stal krutým omylem poroty, protože se tak daleko vůbec neměl dostat. Stejně tak Lacko, zpívající jen ve vzácných chvilkách. Je to zajímavé. Superstar jsem už dávno odepsal. Kromě prvního ročníku jsem žádný další "neprožíval". Tak proč teď? Asi kvůli Karolíně.... Ale ta je najednou pryč. A tak budu držet palce Leoně. Ta by mohla svým hlasem klidně posunovat vagóny. A je docela možné, že by mohla posunout i vkus některých diváků. Budu to sledovat. Stejně tak zatím celkem vtipné moderování soutěže. Jen aby to vydrželo.

Protiva

Jsem protiva. Vzpomenu si vždycky na Šimkovo: "To je dědek! Ale nepříjemnej!" Cítím se tak, během svého nachlazení. Přesně jako protivný dědek. Na druhé straně, který dědek by se šel "léčit" na hokej? V pátek jsem totiž pocítil náhlý návrat formy. Jen jsem nedomyslel to protivné vlhké a studené počasí. A tak víkend prožívám jako protivný dědek. To mám za to. Stejně jsme prohráli s Libercem 0:4. Byl to nedůstojný výkon, kdy jsme za celý zápas neukázali nic. O důstojných výkonech jsem přemýšlel i při sobotním Superstar. Někteří pěvci se dostali  tak daleko, ale zpívat neumí. Jak je to možné? Ptám se, jestli náhodou v sítu castingů a předkol, nezůstal někdo lepší. Určitě ano. Ale jde v Superstar jen o zpívání? Jistěže ne. Jinak by nebylo možné, aby se "model" Machala dostal tak daleko a "hvězdný pěšák" Lacko taktéž. Jo na hokej a zpívání jsem prostě odborník! Na protivného dědka slušný výkon....

Bořek

Tak mi napsalo UPC. To je ta společnost, jak mám od ní připojení k internetu a kabelovou TV. Občas mi píšou maily, ale většinou jsou v nich faktury. Dnes mi přišla soutěž, s Bořkem Stavitelem. Prý jak se jmenuje jeho míchačka. Možnosti jsou a) Helča b) Julča c) Vendula . Tak, a jsem v koncích. Budu se muset poradit s malým R., jedině ten by to snad mohl vědět. A jaká je výhra? Každá 200-stá správná odpověď, vyhrává vstupenky na show s Bořkem Stavitelem. Tak to se mi moc nelíbí. Možnosti ověření nejsou totiž žádné. Kdyby UPC vzalo všechny správné odpovědi, hodilo je do Julči a pořádně zamíchalo, dalo by se takové soutěži věřit víc. Tak třeba jindy. A ještě něco. Nepodceňovat Bořka! Je to snad jediný současný dětský hrdina, který má aspoň vzdáleně něco společného s prací. Obávám se však, že v budoucnu se jen málo dětí stane stavitelem. To jen z obdivovatelů Harryho Pottera se stanou kouzelníci. Budou kouzlit s čísly, veřejným míněním, spotřebitelským chováním nebo třeba historií. Tak jak se jmenuje ta míchačka? Poradí mi někdo?

Lopata

Tak už ji konečně mám! Koho? No přece lopatu na sníh. Vydal jsem se do OBI (není to reklama?) a oni ji tam měli. Takovou krásnou, v kombinaci dřevo a plast. Ten plast je modrý, což je jediný nedostatek oproti lopatě, kterou jsem loni zničil. Ta byla žlutá, ale jinak úplně stejná. Potvrdilo se, že mám ukrutnou sílu. Zajel jsem pod led a ozvalo se plastové "křup!" Ten plast má velkou výhodu. Lopata je díky němu opravdu velmi lehká a dobře se s ní manipuluje. Nevýhodou je, že plast může prasknout. Cestou MHD jsem s lopatou vyvolával pozdvižení. Velmi se smrákalo, až takové sněhové mraky se po obloze honily. A tak jsem byl dokonce tázán, zda se nějaká kalamita blíží. Musel jsem spolucestující uklidňovat. Zatím ji mám doma a dívám se na ni v předsíni. Venku je počasí, že by psa nevyhnal a z nosu mi teče, jako by bylo 15 pod nulou. Ale lopata má právo zatím odpočívat. Zima může být dlouhá a tuhá. 

Věšáky

Počasí dnes vykročilo podzimní nohou. Ochlazení, déšť, sychravo. A má být ještě hůř. Jde to rychle. Ještě ve středu jsem si jezdil na kole v tričku a bermudách. Dnes bez deštníku ani na krok. Proč jsou dnes tématem věšáky? Protože věšák se říká třeba krásnému gólu z dálky ve fotbale, případně výborně umístěné střele v hokeji. To byl ale věšák! Věšáky mohou být taky na prádlo. A zrovna ty jsem si dnes pořídil. Samozřejmě v Lídlu, protože tam mají vždy nějakou užitečnou blbinku, která potěší. Tyto věšáky se dají zavěsit třeba na balkón, nebo taky topení. To je vynález! Kromě prádla se dá věšet i hlava. To dělají všichni příznivci fotbalu, protože MS je v troubě. Hlavy také začínají věšet příznivci Lisabonské smlouvy, protože prezident Klaus ji nepodepíše a nepodepíše. Já také věším hlavu. Ale především kvůli situaci na právnické fakultě v Plzni. Musím ji totiž považovat za největší polistopadový celospolečenský průser. A to už za věšení hlavy stojí. Dnes večer budou věšet hlavy i vyřazení účastníci Superstar. Ani kvůli fotbalu, ani kvůli smlouvě, dokonce ani kvůli počasí. Jen a pouze kvůli tomu, že pro některé soutěž skončí. Dostanou málo SMS hlasů. Já posílám svým novým věšákům na prádlo hlasů nejmíň 5. Jsou to plastoví vítězové  dnešního dne.

Velká

Velká země, velký závod, velká hlava a taky velké zklamání. A co tak Velká pardubická? Její 119.ročník právě skončil a ještě jsem nestihl "zavřít ústa". Na start se postavilo 25 koní a konkurence byla obrovská. 4 Angličani, jeden Ir a jeden Francouz. Kromě nich samozřejmě naše kompletní špička, v čele s jezdecem Bartošem na klisně Sixteen, největší favoritce dostihu. Rozhodně nejsem fanoušek dostihového sportu, ale Velkou si nenechám ujít skoro nikdy. Asi kvůli tradici, atraktivnosti a dramatičnosti. Taky kvůli Váňům. Letos to dopadlo vyjímečně. Josef Váňa st. ve svých skoro 57 letech pošesté vyhrál. Ono to vypadá tak snadno. Kluci se svezou na koníkovi. Ale skutečnost je ta, že jde o sport velmi fyzicky náročný. Kromě dokonalé váhy, musí mít jezdci ještě lepší kondici. Váňův výsledek je proto fantastický. Méně radosti můžeme mít z fotbalu. Porazili jsme sice Polsko 2:0, ale Slovensko podlehlo Slovinsku 0:2 a tím je náš postup na MS pouze v rovině teorie. A taková to byla "lehká" skupina! Jenomže po velkých očekáváních, přichází často velká zklamání. Postup se zdál být po losu hotovou záležitostí. Příště by nám slušela velká skromnost! 

Haškové

Tyto dny jsou ve znamení Hašků. Kolik jich znám? Tak třeba Jaroslav Hašek, autor světoznámého románu Osudy dobrého vojáka Švejka. Nebo Michal Hašek, toho času jihomoravský hejtman. Také jsem znal jednoho herce, který se jmenoval Hašek. Ale o nich to dnes nebude. Musím připomenout Dominika Haška a jeho včerejší výkon, který jsem sledoval přímo na zlínském stadiónu. Při prvním góle se mu brusle zasekla v rýze a i tento mimořádný gólman se klasicky "natáhl". Možná i díky tomuto zaváhání porazil Zlín Pardubice 4:2. Tím se dostal na první místo extraligové tabulky. Ale sezóna a její základní část, budou ještě nekonečně dlouhé. Proto se radujme jen opatrně. Nemohu nepřipomenout Haška Ivana. Ten, ve své dvojjediné roli předsedy fotbalového svazu a reprezentačního trenéra, dnes prožije krušný večer. Fotbalová reprezentace sehraje klíčový duel s Polskem a postup na MS. A to ještě musíme na dálku fandit Slovensku, aby porazilo Slovinsko. Až tak se zamotala situace v naší kvalifikační skupině. Počasí se zhoršilo a tak se možná bude hrát za deště. Že prší, mi moc nevadí. Mám pracovní víkend, což mě tentokrát dost mrzí. Nemůžu do Olomouce na výstavu exotického ptactva. Tak jsem se od Hašků dostal až k exotům. A pak se divím, že nemám uspořádané myšlenky. Jde to vůbec?

Kalamita

Tak nás potkala kalamita. P.večer vpadla do dveří a volala na mě: "Máš to napuštěné?" Opravdu jsem se zarazil. V poklidu sedící u TV, jsem  neměl napuštěného vůbec nic. Pak se to vysvětlilo. Dole ve vchodě potkala  vodaře, kteří přišli oznámit kalamitu. Ve vedlejším domě je něco s potrubím. A tak budou kopat a hlavně zastavovat vodu. Na jak dlouho? To samozřejmě netuší. A tak jsem začal napouštět všechno, co jsem doma našel. Do rána daleko a cisterna s vodou zatím nikde. Bez vody je zle. To je jasné. Na malou chvilku jsme se mohli vžít do pocitů lidí, kteří ve světě mají přístup k vodě komplikovaný, nebo vůbec žádný. My to do rána vydržíme. Oni to musí vydržet většinou celý život. My splachujeme pitnou vodou WC. Pro ně je doušek pitné vody otázkou života a smrti. Svět není spravedlivý, ani normální. Proč např.už dávno neexistuje technologie, pro využití dešťové vody v panelových domech? Právě na to splachování. Proč voda z dřezu odchází do odpadu, když by se s ní dalo ještě spláchnout? Nejsem ekologický fanatik, ale s vodou naše údajně vyspělá společnost plýtvá. A kdyby jenom s ní. Ne, nečekal jsem na kalamitu, abych "prozřel". Plýtvám nerad už dlouho. A budu se snažit ještě víc, abych neplýtval.

Sleva

Říká se: "Nechci tu slevu zadarmo". Včera jsem jednu získal. To bylo tak... Volné dny jsou vhodné k odpočinku, ale taky  třeba k tomu, někam si vyrazit. A tak jsem si naplánoval účast na extraligovém utkání. Hodně se o něm psalo. Jednak se hrálo o čelo tabulky a taky vzniklo malé napětíčko, kvůli zranění našeho hráče, hráčem soupeře, v letním pohárovém utkání. Sešla se největší návštěva dosavadního průběhu sezóny a to i přesto, že bylo úterý. A v úterý je skoro vždy diváků méně. Před stadiónem jsem se zařadil do řady "klubová sedadla". To nebude to pravé pro mě. Přesun do řady "k stání", následoval velmi rychle. Byl jsem poslední. A měl jsem štěstí. Dostal jsem neodolatelnou nabídku na lístek se slevou. Ušetřil jsem celých 30 Kč. Nějakému pánovi nepřišel kamarád a tak jsme se dohodli. A měl jsem slevu, která nebyla zadarmo. Samotné utkání s Vítkovicemi nabídlo velmi kvalitní hokej, s parametry zápasů play-off. Výsledek 3:2 po samostatných nájezdech byl vyvrcholením snahy a nasazení našich hráčů. Příjemný podvečer jsme zakončili s R. a Z.na Novestě, sledováním osmifinále MS ve fotbale 20-ti letých. Naše reprezentace bohužel podlehla Maďarsku na pokutové kopy. Závěr jsem viděl až doma. Stejně tak s P.závěr Ano, šéfe!, tentokrát z restaurace v Liberci. Byl to vydařený den. Přemýšlím, kdy zase budu mít slevu. Jakoukoliv. Zase jenom tehdy, když budu ve správný čas, na správném místě.

Derby

Včera byl opravdu krásný podzimní den. Sluníčko střídavě hřálo a mizelo, to podle mraků, které se honily po obloze. Díky společnému volnu s P. a samozřejmě i díky cenové akci, jsme vyrazili do pizzerie. Mnoho novinek a pizza za polovic každé pondělí. To už stojí za využití. Malá procházka a vyhřívání se na lavičkách. Kdy se to zase podaří, na začátku října? A to se čekají teplotní rekordy v tomto týdnu. Bránit se jim nebudeme. Večer derby pražských "S". Vyprodaný stadion, u TV obrazovek dychtivé tváře diváků. Veliké očekávání a ještě větší zklamání... Jako slávista nemůžu jásat nad výsledkem 0:1. Ale předváděná hra mi vadila daleko víc. Toto mají být naše nejlepší kluby? Slávii chybí dobrý stoper, krajní obránce, který umí bránit, tvůrce hry a koncový útočník, schopný střílet góly. Slavii chybí kostra mužstva. Je to smutný pohled, po všech těch nákupech a přesunech v kádru. Ale nejen fotbalem je kulturní člověk živ. Co třeba Superstar? Začalo vyřazování a s ním i převeliké dojímání. Jedno oko nezůstalo suché! Dokonce i polovina poroty ronila slzy proudem. A to jsme teprve na začátku. Zůstal jsem chladný. Spíš bych zabrečel nad tím fotbalem. Ale to by do televize určitě nedali.

Nová doba

S podzimem přicházejí nové nápady. Jeden z nich se rodil už dlouho. Změnit způsob blogování na osobním webu. A tak jsem kromě pofilu na stále populárnějším Facebooku, vytvořil blog na Blogspotu. Vše bude svým způsobem propojeno na mé stránky. Co to přinese? To je otázka... Zatím především jiný styl psaní, než nabízely mé původní "deníčky". A že jich už bylo! A tak nenabídnu den po dni "všední" události, ale chci směřovat k zajímavějšímu obsahu. Jak se mi to podaří nevím. Ano, každý den se něco děje. Na tom trvám.  A tak si vytvářím svobodnější prostor. Deníčky se už stávaly malou otročinou. Psát mě baví pořád stejně dál. Budu samozřejmě pokračovat i v blogu na serveru iDnes. Tam je i přes všechny nedostatky, celkem značná zpětná vazba. Jak často se dostanu k psaní netuším. Budu rád, když to bude co nejčastěji.