Kontakty

Svět je přímo propletený sítí kontaktů. Spojujeme se pomocí mailu, IM klientů, Facebooku nebo Twitteru. Konkrétně Facebook jsem  zavrhoval, ale dá se říct, že pomalu objevuji jeho kouzlo. Kontakty nám zprostředkovává internet. Díky němu jsme spojeni se světem. A tak můžeme nahlédnout na koncert, který bychom jinak jen těžko navštívili, propojit se s lidmi, které nepotkáváme často nebo vůbec, nakoupit zboží, za kterým by jsme se do obchodu třeba ani nevypravili. Svět se nám strašně zmenšil. Během chvilky víme, co se stalo v každém sebezapadlejším koutu planety. Lidé zvídaví až zvědaví tak mohou mít žně. Obchodníci své obchody uzavírají v řádu sekund. Jen pár kliknutí myší a miliardové hodnoty se přesunují. Jen pro představu. Denně se prý zobchoduje reálné zboží (komodity, výrobky, suroviny) v hodnotě asi 25 mld.USD. Až sedminásobek této částky proteče denně finančními trhy v podobě spekulativních virtuálních obchodů. Někdo spekuluje v měnách, jiný v akcíích nebo dluhopisech. Je jasné, že tady se reálné hodnoty netvoří. Nic nového nevzniká. Nic, co  bychom si mohli osahat. A přesto se tímto generují bohatí lidé. Takové bohatství není  méně hodnotné. Bohatství je jen jedno. Tito lidé jsou ochotní jít do rizika a jistě dříve hodně ztratili, aby mohli později trochu vydělat. Neobejdou se u takového obchodování bez kontaktů. Na své poradce a analytiky, na znalce trhů a prognostiky, na lidi schopné odhanout vývoj. Ani šejkové v Dubaji nemají patent na rozum, nebo věšteckou kouli, případně nekonečné zdroje. A tak i Dubaj, tato výkladní skříň luxusu, naráží na problémy. Předlužila se u evropských bank. Abych se přiznal, bylo by to poslední, co bych předpokládal. Co z toho plyne pro nás obyčejné"? Nic víc a nic míň, že se obrat k lepšímu opět odkládá. Tak už ani ti šejkové... Tak kdo tedy?

Likvidátor

Dnes je ze mě likvidátor. Pustil jsem se do "sbírky" různých CD a DVD. Jeden by nevěřil, kolik takových krámů se vleze do malého bytu. Ale až je všechny ošéfuju, to bude místa! Říkám si, proč nevyužít dostupných diskových kapacit a neustále něco zálohovat. A tak se tu kolem mě přesouvají jedničky a nuly, tam a zase zpátky. I jinak jsem byl akční. Vyřídil jsem poštu a přišla část vánočních dárků. Musím je stihnout do doby, než vypukne davová hysterie. Já ji mám totiž už teď. Počasí vánoce nepřipomíná ani vzdáleně. Dokonce padaly teplotní rekordy a v Praze bylo 15 stupňů. Copak v Praze, tam se žije... Matýsek se už zabydlel, dopoledne si prý pořád šveholí, aspoň mi to takto hlásí P.. Já ho odpoledne už tak výřečného nezažívám. Možná se vykecá přes den. Co mu ale nelze upřít, je chuť k jídlu. Dneska se pustil do čínského zelí. Kromě toho lehce slupne několik lžiček krmiva denně. Když šplhá, musím se smát, protože to je akrobat k pohledání. Jinak je v ČR již sedmá oběť prasečí chřipky, tentokrát z mé věkové kategorie. Zatím jsou k tomuto jevu různé přístupy. Některá média straší, jiná problém bagatelizují. Dobrý pocit ale z možnosti nákazy nemám. Dnes bylo dokonce schváleno, že neschopenku lze zaměstnavateli doručit až se zpožděním 5-ti dnů. Mám to snad chápat tak, že se počítá s domácí izolací v případě potřeby? V tom případě doufám, že papoušci nemohou být touto nákazou postiženi.

Kongres

V Praze proběhl kongres ODS. P.se skoro nerozčiluje, ale když jsem si pustil v TV kousek kongresu ODS, tak se hezky rozčílila. Mirek vášnivě pohovořil, Drtinová na ČT z toho byla celá pryč a to bylo asi tak všechno. Nejzajímavější mi přišlo, že se modří ptáci slétli do Vysočanského hotelu Clarion. Pokud si ho nepletu, tak je to ten, který jsme s P.viděli ve výstavbě. Bydleli jsme tehdy kousek vedle. Víkend se jinak odehrál v kulisách typicky podzimního počasí. Sobotní mlha byla vystřídána nedělním ponurým hnusem. Až dnes se ukázalo sluníčko, ale bylo vykoupené ranním deštěm. Až do vánoc má být prý takto, takže se vytváří ideální podmínky pro chřipky, kterým se teď po novu říká sezónní a prasečí. Preventivní prohlídku mám za sebou a očkování jsem odmítl. Tak se musím kontrolovat, jestli mi neroste prasečí rypáček. Záhada dvojnice manželky B.byla taky objasněna. Jak jsem dnes dozvěděl, žena B.se málem smíchy umlátila, když jí povykládal tu moji sobotní story na téma B. a Albert. Dobrácky jí to povykládal na oslavě narozenin u známých. Ještě že mě neznají. No a rozjel jsem konečně nějaké předvánoční nákupy, takže klik sem a klik tam a peníze budou fuč.  A v Albertu už mají ozdoby. Svátkům konzumu se tak nelze vyhnout.

Šmírák

Stal se ze mě šmírák. Potajmu šmíruju papouška, protože ten vždy spolehlivě pozná, když ho někdo pozoruje. Začne se pak chovat dost jinak, což je zajímavé. Při včerejším šmírování jsem zjistil, že se Matýsek pustil do jablka, kterého si den před tím ani nevšiml. S velkým zaujetím dobýval zrníčka z jaderničky. Jelikož si u toho zalepil zobák a asi nejen ten, šel se vzápětí koupat. To bylo velmi směšné, protože byl tak rozvášněný hygienou, že v jeden okamžik skoro celý spadl do misky s vodou. Pak dlouho seděl na bidýlku a pořádně se vysušoval. Chuť k jídlu ho rozhodně neopustila. Dnes pořádá salát a samozřejmě jeho oblíbenou směs zrní. Nají se a většinou brzy usne. Jinak se občas houpá v houpačce nebo skáče z bidýlka na bidýlko. Pohyby má čím dál víc jistější a už není tak nemotorný, jako na začátku. Zatím se pořád bojí, tak ho do ničeho nenutíme. Je klidný a moc často nešvitoří. Zatím ani není hlasitý. Nevím, jestli to takto zůstane. Teď zrovna se najedl a odpočívá. Poslouchá zvuk klapající klávesnice. Pískám na něho a doufám, že si tento signál zapamatuje. To bude asi všechno, jdu zase šmírovat.

Máme ho!

Dámy a pánové, máme ho! Tuto větu jsem si vypůjčil od představitele USA, který prostřednictvím ní oznamoval dopadení Saddáma Hussaina. My nemáme Saddáma, ale máme nového papouška. Začalo to pročítáním inzerátů, komunikací s několika chovateli, vyhledáváním na internetu a pokračovalo naší nedělní účastí na chovatelské ptačí burze v Uherském Hradišti. Museli jsme si sice přivstat, ale počasí nám přálo a přestože je listopad, mohli jsme se těšit z příjemných teplot kolem 10 stupňů. Na burze mě překvapil počet návštěvníků a hlavně množství druhů nabízených exotů. Nakonec jsme si po dlouhém obcházení výstavní plochy vybrali mladého Agapornise fischeri, v barevné mutaci "modrý kobalt". Taky jsme mu koupili "exklusivní" přepravku. Rozhodně je k ptákovi ale šetrnější, než připravená papírová krabička. Nový Matýsek je zatím dost vyplašený a zdá se mi, že se docela dost krmí. Jako by měl pořádný hlad. První dny v nové kleci ho musíme nechat trochu v klidu. Musí si zvyknout a adaptovat se. Zatím je až abnormálně klidný. Je dost jiný, než jeho předchůdci. Jak barevně, tak chováním. Ale myslím si, že se brzy otrká. Zatím je důležité, že si sám našel krmení a vodu. Další krůčky budou doufám následovat.

Chřipka

Jaký je rozdíl mezi chřipkou a obyčejným nachlazením? Chřika je virového původu. Jsou při ní teploty, jako projev obranné reakce organismu proti virové nákaze. Bolí klouby a vlastně celé tělo. Někdy se jako chřipka nesprávně označuje obyčejné nachlazení. Kdo si v posledních dnech nějakým nachlazením neprošel, zažije ho určitě ve dnech těchto. Déšť, vlhko a chlad. Slunce se v listopadu snad ještě neukázalo. Zdá se, že takové počasí je přímo živná půda pro šíření viru tzv.prasečí chřipky. Ta je všude kolem nás a začínají se objevovat ložiska nákazy i u nás. Je to chřipka se silným průběhem, někdy i smrtelným. Na Ukrajině je asi 1 milión nakažených (ne všichni prasečí chřipkou), v Rakousku až 100 tisíc nakažených. U nás jsou zatím případy hlášeny především ze západních Čech. Pokud bude počasí takové jaké je a pokud budou lidé cestovat (což budou), můžeme se dočkat pořádné nákazy. V ohrožení jsou především lidé starší, děti a s oslabenou imunitou. Ochranné roušky prý mizí z obchodů. Zatím nejvíc nakažených je z prostředí školních tříd. Panika zatím není, ale umím si ji představit. Jako vždy platí, že lepší je být zdravý a bohatý.

Papoušci

Poslední období bych charakterizoval snahou o získání papouška. Doma má již připravenu novou klec, ve které bych sám chtěl bydlet, jak je dokonale vyšperkovaná! Jenomže... Sehnat určitý vysněný druh a ještě k tomu ve vysněné barevné mutaci, nebude jenom tak. V pondělí jsem byl blízko. Všechno bylo domluvené. Setkání s chovatelem ve Vizovicích, místo předání a rychlý odjezd. Ale pršelo. A tak pán nakonec nepracoval. Přestalo zrovna ve chvíli, kdy jsme to telefonicky odvolali. Do toho mi jeden chovatel ze Zlína zamotává hlavu. Vůbec jsem neznal druh Pyrura a Senegalského papouška jen okrajově. A co teprve Mníšek šedý! To by byl asi výborný společník. Jenomže jde o kousky v hodnotě kolem 4 000 Kč. Nejsou jenom Agapornisové. Ještě mám malou naději v pátek tento týden. Mutace, kterou jsem chtěl a výborná cena. Jen není čas ptáčka převzít a nevím, jestli se s chovatelem vůbec časově potkáme. Co to všechno znamená? Že nová klec zeje prázdnotou a že možná pracuje "osud". Prostě některým konkrétním papouškům nebylo souzeno u nás bydlet, nebo nám byla dána příležitost zvolit jiný druh. Kdo ví? Anebo se to prostě někdy všechno jen tak semele.... A tak jdu pro jistotu ještě pátrat po chovatelích, kterých je v mém okolí podezřele málo.

Volno

Prodloužené volno o páteční dovolenou skončilo. Dalo by se říct, že skončilo tak rychle, jak začalo. Během něj jsme stihli další pizzu ve slevě, návštěvu "města", která mě rozpálila do běla, poznání, že sehnat nového Agapornise nebude snadný úkol, ale taky seznámení se s dalšími zajímavými druhy papoušků. Třeba takoví Kakariky jsou mi sympatičtí, ale pohybují se prý především po zemi. Aratinga řve jako blázen, což do paneláku není vhodné. A přitom je to tak báječný pták! A kolega dostal k narozeninám Amazoňana. Ten se dožívá až 60 let. To kolegu s přehledem přežije. Nic proti kolegovi. Potkal jsem ho na čtvrtečním posezení z práce. Konalo se na Sportu v OTR a setkal jsem se po dlouhé době s kolegou, který si jinak užívá důchodu. Taky s přítelkyní D., o které jsem hodně slyšel. Bylo to zajímavé. A ještě ty fotbaly. SLA remizovala s Valencií 2:2, což vzhledem k vývoji zápasu lze považovat za zázrak. A SPA? Tak ta dokázala vyhrát v Kluži 2:3. Taky zázrak. A dnes? Jen jsem se rozčílil nad neschopností jednoho ignoranta, který si dává inzerát a přitom možná ani neví, co je za den. To bude asi těžký případ. Ale jsem dobrák a dám mu ještě šanci. Samozřejmě poslední. A ještě něco se stalo. Dokázal jsem "setřít" blogera roku R.H.. Dokonce stáhl svůj příspěvek na soukromý blog. Ale nemám prostě rád, když někdo nedodržuje pravidla a přitom se toho vehementně dožaduje u druhých. Smutné je, že takto se v poslední době chová čím dál větší počet lidí, aniž by si to vůbec uvědomovali. Protože to ale nevyřeším, jdu radši urgovat toho chovatele. Trochu boj s větrnými mlýny.     

Město

Jsem z vesnice (původně) a tak stále používám výrazy jako "jedu do města", "ve městě" apod.. Teď už bydlím taky ve městě, ale stále říkám "jedu do města". To moje město (moře, kuře, stavení) je takové malé, roztahané a průmyslové. Ale i zde žijí lidé. Dnešní výlet "do města", (to je to sousední a o něco větší), byl hotový očistec. Začátek v Golden Apple ještě ušel, i když nákup v místní Bille byl pro mě složením bobříka trpělivosti. Kdo vymyslel obchod, ve kterém se nevyhnou ani dva lidé, natožpak dva lidé a regály doplňující prodavačka? A jsme zpátky u té vesnice. Některá města zůstanou vesnicí, i když si postaví stovky obchodů s názvy jako Golden Apple. Kromě toho, že jsem absloutně ani vzdáleně nenakoupil to, proč jsem do "města" vyrazil, jsem se chvilkama bál o život. Taková cesta podchodem je jen pro otrlé. Jezdící schody jely naposled "v pětašedesátém", konstrukce hrozí zřícením každou vteřinou. Vzduch v Tržnici by se dal krájet a kdysi slavný Prior vypadá jako karikatura sama sebe. Ale budeme mít Kongresové centrum od světoznámé architekty. Jenomže ta naše světovost končí zanedbanou infrastrukturou města, promočeným stánkem u autobusového nádraží a průmyslovým areálem jedné opravdu kdysi slavné továrny. Až zase budu opouštět to svoje menší a upravené město, nebudu už říkat, že "jedu do města". Pojedu totiž jenom o vesnici vedle, která si hraje na něco co není a nikdy nemůže být. A ještě mě nakonec odmění cestou domů beznadějnou dopravní zácpou, kterou se jen zoufale prodírají kvílející sanitky. Kdysi se tu žilo dobře. V zeleni a klidu. Pak chytré hlavy začaly povolovat supermarkety u hlavního tahu, nesmyslně investovat a architektonicky rozbíjet ikonu funkcionalismu v ČR. Musí to být buď daň za svobodu, nebo za blbost nás všech. To je zvláště v těchto dnech dost smutné poznání.

Zima

Ochladilo se nám a zima klepe na dveře. Nezval jsem ji a přece je tady. Matýsek se jí nedožil. Vyvstal problém, co s ním teď. Zatím je v kabičce na balkóně. Že se ochladilo, má tak i svá pozitiva. Z balkónu je taková malá ptačí márnice. Kam s ptáčkem, na to jsou různé názory. Do popelnice rozhodně ne, to si nezaslouží. Do hrobečku taky ne, nemá se to a mohla by ho vyhrabat kočka. Někam ho jenom tak pohodit je morbidní. Smrt je prostě nedůstojná záležitost, já to říkám pořád. U ptáků a u lidí taky. Kdoví. Až umřu, třeba budu taky pak ležet chvilku na balkóně. V tom případě si přeju, aby to nebylo v srpnu, ale radši v prosinci. Stejně se mi zdá, že se mnou nikdo nevydrží. Ani ten ptáček ne. Tento kamarád byl ze všech nejlepší. Strašně akční a zvědavý. Zajímal se o všechno, co se dělo kolem jeho klece. Při svých výletech z ní pak dokázal provádět neuvěřitelné kousky. Chybí mi jeho kreace se zvonečkem na bidýlku a rachtání v koupelničce. Ochočil se skoro až neuvěřitelně a někdy to vypadalo, že ztratil přirozené zábrany. Jen ruky se pořád trochu bál, i když i to se časem zlepšilo. Díky němu teď vím, jak si malého opeřeného přítele získat. Snad se mi to podaří i u příštího, ale zatím nevím, jestli to bude hned. Nikdy by mě nenapadlo, že budu rád, když se ochladí. Ale kvůli Matýskovi na balkóně teď jsem. Zítra to však budu muset vyřešit.