Kalamita

Tak nás potkala kalamita. P.večer vpadla do dveří a volala na mě: "Máš to napuštěné?" Opravdu jsem se zarazil. V poklidu sedící u TV, jsem  neměl napuštěného vůbec nic. Pak se to vysvětlilo. Dole ve vchodě potkala  vodaře, kteří přišli oznámit kalamitu. Ve vedlejším domě je něco s potrubím. A tak budou kopat a hlavně zastavovat vodu. Na jak dlouho? To samozřejmě netuší. A tak jsem začal napouštět všechno, co jsem doma našel. Do rána daleko a cisterna s vodou zatím nikde. Bez vody je zle. To je jasné. Na malou chvilku jsme se mohli vžít do pocitů lidí, kteří ve světě mají přístup k vodě komplikovaný, nebo vůbec žádný. My to do rána vydržíme. Oni to musí vydržet většinou celý život. My splachujeme pitnou vodou WC. Pro ně je doušek pitné vody otázkou života a smrti. Svět není spravedlivý, ani normální. Proč např.už dávno neexistuje technologie, pro využití dešťové vody v panelových domech? Právě na to splachování. Proč voda z dřezu odchází do odpadu, když by se s ní dalo ještě spláchnout? Nejsem ekologický fanatik, ale s vodou naše údajně vyspělá společnost plýtvá. A kdyby jenom s ní. Ne, nečekal jsem na kalamitu, abych "prozřel". Plýtvám nerad už dlouho. A budu se snažit ještě víc, abych neplýtval.