Vrtulník

V den státního svátku mi nad hlavou neúnavně kroužil vrtulník. Říkali jsme si s kolegou, jestli je to ten falešný policejní, o kterém v tomto týdnu psali na NETu. Ne, byl pravý. Ti policisté, které jsem pak potkal, byli praví také. Bylo jich plné nádraží a moje oblíbená Havlíčkova ulice. Chvilku jsem si myslel, že je tím kordónem uzavřená. Ale protože vždy chodím z práce Havlíčkovou, nebral jsem ten kordón až tak vážně. Před poliklinikou bylo srocení lidu. Přitom shromáždění a pochod zakázala radnice a radikálové prohlásili, že nepřijedou. Už jsem párkrát zažil tyto "oslavy" a pamatuji si z toho jen: "Nic než národ!", "Antifa - cha cha cha" nebo výkřiky protistrany: "Antifa, proti fašismu". Dnes jsem neslyšel nic, jen mám před očima černo z těch těžkooděnců. Ani nevím, jak všechno proběhlo. Nebyl jsem čumil. I čumilové někdy dostávají do čumáku. A je skoro jedno, jestli od radikálů nebo od policie. Ten vrtulník jsem slyšel ještě doma. Tak zase za rok při oslavách! My hloupější jsme slavili prací. A přitom jsme se mohli báječně vyblbnout na ulici. Jsem tak přízemní!