Město

Jsem z vesnice (původně) a tak stále používám výrazy jako "jedu do města", "ve městě" apod.. Teď už bydlím taky ve městě, ale stále říkám "jedu do města". To moje město (moře, kuře, stavení) je takové malé, roztahané a průmyslové. Ale i zde žijí lidé. Dnešní výlet "do města", (to je to sousední a o něco větší), byl hotový očistec. Začátek v Golden Apple ještě ušel, i když nákup v místní Bille byl pro mě složením bobříka trpělivosti. Kdo vymyslel obchod, ve kterém se nevyhnou ani dva lidé, natožpak dva lidé a regály doplňující prodavačka? A jsme zpátky u té vesnice. Některá města zůstanou vesnicí, i když si postaví stovky obchodů s názvy jako Golden Apple. Kromě toho, že jsem absloutně ani vzdáleně nenakoupil to, proč jsem do "města" vyrazil, jsem se chvilkama bál o život. Taková cesta podchodem je jen pro otrlé. Jezdící schody jely naposled "v pětašedesátém", konstrukce hrozí zřícením každou vteřinou. Vzduch v Tržnici by se dal krájet a kdysi slavný Prior vypadá jako karikatura sama sebe. Ale budeme mít Kongresové centrum od světoznámé architekty. Jenomže ta naše světovost končí zanedbanou infrastrukturou města, promočeným stánkem u autobusového nádraží a průmyslovým areálem jedné opravdu kdysi slavné továrny. Až zase budu opouštět to svoje menší a upravené město, nebudu už říkat, že "jedu do města". Pojedu totiž jenom o vesnici vedle, která si hraje na něco co není a nikdy nemůže být. A ještě mě nakonec odmění cestou domů beznadějnou dopravní zácpou, kterou se jen zoufale prodírají kvílející sanitky. Kdysi se tu žilo dobře. V zeleni a klidu. Pak chytré hlavy začaly povolovat supermarkety u hlavního tahu, nesmyslně investovat a architektonicky rozbíjet ikonu funkcionalismu v ČR. Musí to být buď daň za svobodu, nebo za blbost nás všech. To je zvláště v těchto dnech dost smutné poznání.