Zima

Ochladilo se nám a zima klepe na dveře. Nezval jsem ji a přece je tady. Matýsek se jí nedožil. Vyvstal problém, co s ním teď. Zatím je v kabičce na balkóně. Že se ochladilo, má tak i svá pozitiva. Z balkónu je taková malá ptačí márnice. Kam s ptáčkem, na to jsou různé názory. Do popelnice rozhodně ne, to si nezaslouží. Do hrobečku taky ne, nemá se to a mohla by ho vyhrabat kočka. Někam ho jenom tak pohodit je morbidní. Smrt je prostě nedůstojná záležitost, já to říkám pořád. U ptáků a u lidí taky. Kdoví. Až umřu, třeba budu taky pak ležet chvilku na balkóně. V tom případě si přeju, aby to nebylo v srpnu, ale radši v prosinci. Stejně se mi zdá, že se mnou nikdo nevydrží. Ani ten ptáček ne. Tento kamarád byl ze všech nejlepší. Strašně akční a zvědavý. Zajímal se o všechno, co se dělo kolem jeho klece. Při svých výletech z ní pak dokázal provádět neuvěřitelné kousky. Chybí mi jeho kreace se zvonečkem na bidýlku a rachtání v koupelničce. Ochočil se skoro až neuvěřitelně a někdy to vypadalo, že ztratil přirozené zábrany. Jen ruky se pořád trochu bál, i když i to se časem zlepšilo. Díky němu teď vím, jak si malého opeřeného přítele získat. Snad se mi to podaří i u příštího, ale zatím nevím, jestli to bude hned. Nikdy by mě nenapadlo, že budu rád, když se ochladí. Ale kvůli Matýskovi na balkóně teď jsem. Zítra to však budu muset vyřešit.