Androš

Stal se ze mě pravověrný androš. Toto slovo něco znamenalo v minulém režimu a zdá se mi, že by mohlo něco znamenat zase. Androš - to byl především příznivec undergroundu. Má však slovo underground (v překladu doslova "podzemní") význam v nové svobodné době? Asi ne tak velký, ale mohlo by mít. Platí, že underground se používal ve vztahu ke kultuře. A tak byli undergroundoví hudebníci, spisovatelé, herci. Dnes bych slovem "androš" označil každého uživatele mobilního operačního systému Android. Ne kvůli nějaké podzemní činnosti, ale protože se mi to zdá jako dobrý nápad. A přiznejme si, Android je dobrý nápad. Až tak dobrý, že jsem se zařadil do "kolektivu" 200 miliónu uživatelů s aktivovaným zařízením s Androidem. My androši jsme svázáni s Googlem. Android je jeho dílem. Stejně tak, jako tento blog například. A další webové i mobilní služby, aplikace, systémy. Strýček Google je všude. Používáme jeho vyhledávač, mail, webový prostor nebo galerii. Tak proč bychom nemohli ve velkém využívat jeho mobilní platformu? My androši máme svůj market, kde je 60% veškerého obsahu úplně zdarma a zbylých 40% za přijatelné mikroplatební částky. Android vychází z operačního systému Linux a z filozofie open source projektů. Zatímco Apple a jeho systém iOS, nebo Microsoft a jeho Windows phone, jsou tu jako mnohem více komerční platformy. Každá z nich má svoje výhody i nevýhody a zázemí velmi silných technologických firem. V současné době sice Windows phone stojí trochu stranou zájmu uživatelů, ale raketově roste a po spojení s Nokií ještě určitě nepadlo poslední slovo. V čem je Android mobilním undergroundem nejvíce? Obrovským potenciálem open source vývojářů. Širokou podporou ze strany výrobců chytrých telefonů. Celkovým pojetím a provázaností se službami Googlu, na které je většina uživatelů zvyklá z PC a prostředí internetu. Kdybych se měl vrátit k hudbě, přirovnal bych Apple k technu a jiným moderním "disco" stylům, Windows phone ke střednímu proudu a na Android tím pádem zbývá opravdový underground. Jsem prostě androš.

Kubík

...nebo taky Kubíček. Máme doma Kubíka. Je to papoušek, samozřejmě Agapornis, jak jinak. Zatím je zakřiknutý a pomalu se seznamuje s Matýskem. Je legrační oba pozorovat. Okamžiky vzájemné náklonnosti střídají okamžiky škádlení, vyhánění, odhánění, štípání a napadání. Mates si samozřejmě celkem hlídá své území a Kubíka bere občas jako vetřelce. Zatím si myslím, že se vše odehrává přesně podle předpokladů a informací zjištěných předem z internetu. Někteří chovatelé přímo varují před dvojicí Agapornisů, kvůli jejich údajné nesnášenlivosti, jiní je takto chovají úplně v pohodě a dokonce spíš doporučují mít papoušky v páru. Dnes jsme se pokusili poskytnout oběma trochu svobody. Matýsek v poslední době není žádný velký výletník. Líbí se mi na něm, že po menším výletu z klece se do ní zase sám dobrovolně vrací. Myslel jsem, že podobně bude inspirovat Kubíka. Ten se však zatím neosmělil a přestože měl klec otevřenou opravdu dlouho, tak se na výlet nevydal. Příště to bude určitě lepší, máme ho jen pár dní. Kubík je nebývale klidný a zatím velmi obratně manévruje před Matesem. Když jsme ho kupovali, viděli jsme, jak byl ve Zverimexu ve stísněných podmínkách a mezi několika dalšími Agapornisy. Proti tomu má u nás skutečný luxus. Až si zvykne, jistě se osmělí víc. Také věřím, že vzájemný vztah obou opeřenců bude už jen lepší a zvyknou si jeden na druhého.

Jobs

Zemřel Steve Jobs, otec zakladatel technologické firmy Apple. Jak ono se vlastně jeho jméno čte? "Džops" asi ne.... Stejně tak jistě neznamená "pan Práce". I když je to právě v jeho případě tak lákavé. Jaký vlastně Apple je a hlavně, jaký bude po jeho smrti? Rozhodně se nesloží, protože momentálně drží pozici naprosté TOP technologické špičky. Apple tu je dlouho, ale obrovský úspěch telefonů i-Phone je přesto pořád šokující. Ještě v roce 2007 firma netušila, co to je mobilní telefon. Myšleno trochu v nadsázce samozřejmě. Chytré telefony s dotykovým displejem tu byly dávno před jablečným zázrakem, ale až Apple posunul technologické hranice natolik, že lidé byli okamžitě ochotní utrácet za tuto stylovku nehorázné peníze. A tak firma dosáhla nevídaného, když s pouhým 4% (!!!) podílem na trhu smartphonů si může užívat až 80% všech zisků z prodejů tohoto druhu zboží. V současné době je v prodeji již 4tá generace i-Phonů a podle ohlasů její uvedení přineslo spíše zklamání. Jak někdo poznamenal, dočkali jsme se spíše evoluce, než revoluce. Ale otázka zní, chtějí vlastně zákazníci revoluci? Případně, jak by měla revoluce vypadat? Co od telefonů ještě čekat. Dnes jako i-Phone vypadá téměř každý telefon. U mnohých Samsungů je podoba až zarážející. Přesto se nedá říct, že by výrobci vlajkovou loď Applu jen tupě kopírovali. Naopak, osobně dávám platformě Android i Windows Phone (případně MeeGo) do budoucna větší šance než iPhone OS. Ten překotný vývoj, který můžeme sledovat, ohrožují jen neustále se zkracující inovační cykly a množství hořících patentových sporů. Jedním ohrožují výrobci sami sebe a druhým sebe navzájem. Úmrtí Jobse po těžké nemoci jistě svět Apple trochu promění. Firmě mohou chybět jeho vize, protože byl především vizionářem. Více však firmu bude ovlivňovat celková situce na trhu, která je daná opravdu nebývalou konkurencí. Jedno je jisté. Na Jobse a jeho přínos budeme vzpomínat dlouho.

Exota

Vyrazili jsme s P.na Exotu do Olomouce. Byl jsem dost skeptik kvůli počasí, ale nakonec jsme překonali obavy a spěchali na vlak. Déšť záhadně ustal a i když se ochladilo, cestovat se v pohodě dalo. Olomoucké nádraží nabídlo typický páteční chaos a ještě dlouho po vystoupení z rychlíku jsme se museli smát pánovi, který cestoval na hlavě se značkovým kšiltem Mizzuno. To slunce ale dnes pálí.....:-) , říkali jsme si a pro jistotu kontrolovali deštníky v batohu. Každý blbne jinak. Na Floře jsme byli za chvíli, tentokrát 6tkou, která jede více přes centrum. Exota je jedna z největších evropských výstav exotického ptactva. Nás samozřejmě nejvíce zajímali papoušci, ale v expozicích bylo možné najít i Tukany, holuby, kanáry, kačeny apod.. Začali jsme pavilonem "A", což byla trochu chyba, protože to nejlepší bylo právě v něm a tak jsme si ho měli nechat až na konec. Voliéry a klece byly označeny většinou jen čísly a proto jsme si měli vzít i katalog výstavy, abychom mohli přesně identifikovat vystavované druhy. Nakonec nám to zase až tak nevadilo a v pohodě jsme se pokochali množstvím druhů papoušků, které jsme ani neznali. Vystavovatelé jich poměrně dost nabízeli k prodeji, ale samozřejmě až po výstavě. U některých šampiónů bylo jasné, že budou k mání za nemalé částky. Výstava pokračovala i v palmovém skleníku, tam však bylo možné spatřit jen "stálé" opeřence a k nim jen varianty jednoho druhu hodně malého papouška. Expozici holubů a kačen všeho druhu jsme proběhli dost rychle. V dalších výstavních prostorách bylo obrovské množství kanárů, kteří jistě soutěžili ve své vlastní kategorii. Samozřejmě se nám více líbili Agapornisové (ti nejvíc :-)), Andulky a Korely. Jinak si každý našel co ho zajímalo. Kakariky, Senegalci, Žako, Ara, Rosely.... V závěru jsme se ještě do "áčka" vrátili a chvilku si pohrávali s myšlenkou koupit kamaráda Matýskovi. Nakonec nám ale žádný nepadl do oka tak, abychom si ho vzali. Přesto to vypadá, že o víkendu vyrazíme po dvou letech na chovatelskou burzu do Uherského Hradiště. Exota byla rozhodně inspirativní a i když jsme možná čekali trochu víc, rádi se vrátíme v některém s příštích ročníků.

Podzimek

Zatím si užíváme překvapivě příjemného podzimku. V sobotu jsem využil krásného počasí a odvážil se nafoukat kolo. Samozřejmě jsem na něm i vzápětí vyjel, když už naše město křižují různé cyklostezky. Vzpomínám si, že jsem dokonce podepsal petici za výstavbu jedné z nich. A to rozhodně nejsem žádný petiční maniak. Zvolil jsem cestu kolem Baťova kanálu a přestože jsem vyjížděl kolem poledne, všude bylo dost pohybuchtivých nadšenců. Já jsem byl také pohybuchtivý, ale jen do první zastávky v jízdě, po které jsem celkem slušně "vytuhl" a už mi to netáhlo jako na začátku. Snad to bylo i tím, že cestou zpátky se naplnila část 1.zákona cyklistiky, že "vždycky je to do kopce a proti větru". Tentokrát to do kopce až tak nebylo, ale vítr protivný byl. Málem jsem cestou viděl co jsem vidět neměl a málem jsem přejel užovku. Kromě toho jsem dojel až do UH a zase zpět. Kolečkoví bruslaři mě štvali o trochu víc než cyklisté, protože jich vždy byla plná stezka. Ale nějak jsme se vždycky poskládali, navzdory jejich rozevlátým stylům. Na kanále bylo stále hodně živo, jezdilo poměrně dost lodí všelijakých konstrukcí. Pokud se na Bělově podaří dobudovat plavební komoru, bude kanál spojovat obrovský kus území celé Moravy. Považuji tuto vodní cestu v rámci ČR za unikátní a jsem rád, že je kolem ní tak živo. Přestože krásné počasí pokračovalo i v neděli, zasvětil jsem ji nakonec návštěvě extraligy ledního hokeje a zápasu Zlín - Pardubice 2:1. Z naší strany bojovný výkon, proti trochu hokejovějším Pardubicím. Tiskovka se Stellou Artois a M., se kterým jsme nějak zavzpomínali na staré časy, pak víkend definitvně přiblížila závěru. Uteklo to, ale podzimek je letos opravdu vydařený.

Facka

Musela to být na mém oblíbeném Malostranském náměstí hodně legrační scénka. Ministr Kalousek, právě vstupující do Sněmovny, byl verbálně napaden asi 20ti letým mladíkem. Prý je zloděj a bude viset. Kalousek v ten moment (podle vlastních slov) přestal být politikem, stal se z něj "normální občan" a mladíka několikrát výchovně vyfackoval. Škoda, že jsem právě nešel kolem. Měl bych nevšední zážitek. Říkám si, proč nejsou k dispozici záběry celé události? Na náměstí je většinou dost živo, turisté fotí a natáčí, všude kolem bezpečnostní kamery - a nic. To je opravdu škoda. Nový hit serveru YouTube mohl být na světě. K pobavení jsou i komentáře novinářů, blogerů a dalších. Prý "škoda rány, která padne vedle" anebo "pojďme společně vyfackovat Kalouska". Tak by se daly shrnout dva základní postoje. Nevím, třeba si budeme muset zvyknout, že společenská výměna názorů se pozvolna přesunuje na ulici. Ve svých představách to vidím tak. Procházeje se ulicemi, budeme sledovat "normální občany", kteří si nejdříve budou nadávat, aby se vzápětí drželi pod krkem a vzájemně se fackovali. Shodou okolností, někteří z nich budou politici, nebo romové, případně holiči, hasiči, studenti, zedníci.... dosaďte si podle vlastních představ. Incident vyšetřuje policie. Tak na to si počkám. Už teď si ale dovolím předpokládat, že věc bude v tichosti odložena pro nedostatek důkazů. A tak můžeme (také ve velké tichosti) čekat, na další, velmi kulturní společenskou výměnu názorů. Prostě demokracie je v chápání mnohých báječná věc! Říkám si, jestli bychom si neměli dát preventivně každý pořádnou facku sami sobě.

V lese

Sobotní krásné podzimní počasí mi nedalo jinou volbu, než se vydat na pořádný výlet. Stálo to za to. Autobusem nahoru na Žlutavu (ne že bych tam nedošel, ale pro úsporu času), pak kolem lomu k Mrazíkovi a pohodovou cestou necestou až na Budačinu. Pravda, trochu jsem i pobloudil, ale to nevadí. Vyloženě jsem šel cestami, kam noha výletníka léta nevstoupila. Soudím tak podle výrazně neprošlapaných míst, i podle chachálí všude kolem. Nebylo pak divu, že turistické značky mizely záludně jedna po druhé. A tak se stalo, že jsem šel po zelené, aby se tato ztratila v nenávratnu a nečekaně byla vystřídána barvou modrou. A tak jsem jako kamzík kluskal po modré zase zpět a štěstí mi přálo, vrátil jsem se zpátky na souběh zelené a žluté. Pak už bylo snadné dojít až na Kudlovickou dolinu. Cestou jsem se živil sběrem lesních plodů a přejedl se ostružin. Pivem jsem se v restauraci nezdržoval a skály Komínky odložil také na jindy. Proto jsem se brzy přiblížil k Nové dědině a po přelezení závory směr les, dočkal se největšího překvapení dne. Setkání s D.a P., toho času cyklistama, mě dost rozesmálo. Člověk asi musí do divočiny, aby je potkal. Sestup "z hor" pak už byl jen dílem okamžiku a po krátkém svezení MHD jsem konečně dal odpočinout unaveným kopýtkům, která pálila po těch dvaceti kilometrech opravdu až nezdravě. Ale stálo to za to! Kdo ví, kdy zase bude tak krásně a kdy se dokážu vybičovat k podobnému výkonu.

JAK-42

Aneb, co jste dělali když..... V časopise Reflex je na předposlední straně rubrika, ve které se redaktor ptá různých osobností na několik otázek. Mezi nimi jsou i dotazy, co dělal dotyčný člověk 17.11.1989 v čase demonstrace na Národní třídě a 11.9.2001 v době teroristického útoku na WTC v New Yorku. Já bych tuto rubriku teď pro sebe doplnil. Co jsem dělal dne 7.9.2011, když v ruské Jaroslavli spadlo letadlo JAK-42 s hokejovým týmem Lokomotiv Jaroslavl. Budu si to pamatovat. Vraceli jsme se z výletu a jeli autobusem MHD v našem městě. Nemám ve zvyku poslouchat cizí hovory, ale tento nešlo přeslechnout. Paní mluvila opravdu nahlas. Zachytil jsem jen útržky, ze kterých se dalo pochopit, že v Rusku spadlo letadlo a je tam hodně mrtvých. Zahynul prý i Marek. V ten moment jsem si ještě říkal, že to bude nejspíš nějaký známý od telefonující paní, nebo někdo z rodiny. Nenapadlo mě, že to bude Marek, ale Jan... Po příchodu domů jsem ze zvědavosti startoval internet. A spadla mi brada. Tragédie u Jaroslavli si vyžádala smrt celého hokejového týmu, včetně tří našich reprezentantů Jana Marka, Karla Rachůnka a Josefa Vašíčka. Nikdy jsem si o kvalitě ruských leteckých společností iluze nedělal. Ale že se dočkáme podobné tragédie, s tím myslím nemohl počítat nikdo. Vzpomněl jsem si na tragédii z roku 1958, kdy po leteckém neštěstí zahynulo 8 hráčů slavného Manchesteru United. Rozsah tragédie v Jaroslavli byl však mnohem větší. Kromě všech hráčů zahynuli i členové celého realizačního týmu, a kromě jednoho, i všichni členové posádky letadla, dohromady až 47 lidí. Přece jen už uteklo trochu času a máme za sebou smutný týden. Média samozřejmě o tragédii informovala velmi podrobně po celou dobu. Začaly se množit hlasy, že to bylo až moc, že je to necitlivé k rodinám a pozůstalým. Nevím, kolik je dost... Ale vím jistě, že si budu pamatovat, co jsem dělal 7.9.2011, když došlo k této sportovní tragédii.

Kino

Tak včera po čase zase v kině... Po Viditelném světě, který jsme viděli nedávno, jsme se vypravili na současný trhák, Muži v naději. Měl bych jen několik málo poznámek. Do multiplexu vyrážíme buď vybaveni kupónky na slevu, případně v úterý, kdy je to levnější. Nic proti multiplexům a jejich cenám a chraň bůh, nic proti českým filmům. Ale když je člověk nakoupí se slevou, má pocit toho "domácího" ještě výraznější. Viditelný svět byl spíše psychologickou sondou a postavený především na vynikajícím výkonu Ivana Trojana. V podstatě menšinový žánr, bylo jasné, že film nebude žádná řachanda ani trhák. Tomu naprosto odpovídala i divácká účast, kdy v součtu vedli trhači lístků, pokladní a bufetářky. Včerejší Muži v naději přinesli mnohem hojnější účast. Největší sál multiplexu se zaplnil téměř z celé své kapacity. A to už film jede v kinech opravdu dlouho. Co mě zaujalo, bylo množství míst filmu, ve kterých to sálem aspoň pobaveně zašumnělo. Bohužel jsem viděl i "komedie", kterým se o šumění ani nezdálo. Film je to zábavný a dobře obsazený. Hlavně jsem si užíval nástup Petry Hřebíčkové do naprosté první herecké ligy. Shodu okolností jsem se s ní kdysi seznámil osobně, ještě za jejího působení ve Zlíně. Byla výborná, stejně jako ostatní protagonisté. Petře bych samozřejmě přál, aby jí film pomohl k dalším rolím. Když si pročítám ohlasy na Muže v naději, třeba na CSFD zůstávám trochu v šoku. Režisér Vejdělek je napadán za prsa, která prý hrají ve filmu hlavní roli. Dále je kritizován za relativizování instituce manželství a za obhajobu nevěry. Jsem v němém úžasu, kolik je u nás moralistů a mravokárců. Nějak mi to na tu naši společnost prostě nesedí. Vejdělek měl jen tu drzost, vyslovit a natočit některé věci nahlas. Dost se divím všem kritikům, co všechno dokážou ve filmu nalézt. Proč si prostě jen nesednou do kina a nenechají se úplně obyčejně bavit. Možná by utrpěla jejich pseudointelektuální aura, kdo ví. Já jsem se bavil a jak už jsem psal, i o to by u komedie mělo jít. Scénář Mužů v naději považuji za chytře napsaný a musím ocenit naprosto skvěle nasnímanou Prahu. Já vím, jsou to vděčné kulisy, ale tentokrát mě prostě brala i vizuální stránka. Abych to shrnul, už se zase těším na další české filmy. V hlavě mám představu o novém filmu zlíňáka Roberta Sedláčka Rodina je základ státu a taky o Vendetě s Kaiserem a Vetchým. Prostě po letech chodím na české filmy. Hurá.

Škola

....volá. Léto je pryč a škola volá. Myslel jsem na to. Nemusím si chystat aktovku, pouzdro, ani cvičky do tělocviku. Nemusím jíst výživné svačiny. Odpoledne nemusím balit sešity, linkovat okraje a strouhat tužku. Uf, to jsem si oddechl. Myslím na synovce, malého R., ze kterého bude školák, prvňák. Minulý víkend jsme si ještě pohráli s Legem. A v týdnu už naplno vstoupil do instituce, o které si opravdu, ale opravdu netřeba dělati iluze. Tak si hlavně přeju, aby R. rychle našel kamarády a měl štěstí na učitele - učitelky. A aby se ta po všech stránkách "skvělá" instituce, vedená naprosto "skvělým" ministrem, podepsala na něm a jeho kamarádech, jen v pozitivním smyslu.

Léto

Půlka srpna a všude samé stížnosti na léto. Nejdřív byl plný internet, jak červenec nevybočil z dlouhodobých teplotních průměrů. Pak nám prozradili, že jsme v tomto měsíci zažili jen jednu opravdovou tropickou noc a že bylo jen 10 dní s teplotou nad 25 stupňů. Kromě toho mělo být až 14 dní, kdy aspoň trochu kráplo. Jak ukázalo prvních 14 dní v srpnu, nevypadá to zatím na velké zlepšení. Všechny takové průzkumy si někdy odporují, jindy jsou téměř nelogické. Není nad vlastní pozorování a statistiku. A ta moje praví, že jsem toto léto neseděl na žádné hospodské zahrádce, déle do noci. Jeden pokus se sice uskutečnil, ale to byla taková zima, že jsem vytáhl bundu a kromě toho mi přinesli "chuťovku k pivu" v podobě grilovaného hermelínu se sladkými malinami, které se jinak dávají zásadně k palačinkám. Jeden můj známý říká: "Co všechno musí člověk zkusit, než umře". Tak jsem zkusil i pivo a maliny s hermelínem a toto studené léto. Možná to mám za to, že jezdím na dovolenou už v červnu.

1984

Dočetl jsem román a to ne zrovna obyčejný. Dočetl jsem 1984 Georga Orwella. Našel jsem několik zajímavostí, samozřejmě kromě románu samotného. Předně jsem konečně něco dočetl a poprvé v elektronické podobě. Román ve formátu *.pdf a já, to byla opravdová premiéra. Nevěřil bych, že vydržím mžourat do monitoru, kvůli čtení knížky. Další zajímavostí je jistě Orwell sám. Román napsal v roce 1950, těsně před svou smrtí. Svůj pseudonym si zvolil podle jména říčky, vlastním jménem byl Blair, jako někdejší premiér Británie. Prakticky hned po přečtení románu jsem se podíval na film. Musím uznat, že se knižní předlohy drží jako klíště. Jen si nejsem úplně jistý, zda bych film chápal, kdybych před tím knížku nečetl. Rozhodně bylo toto pořadí lepší, než kdybych nejdříve viděl film a pak četl knížku. Orwellova vize totalitního režimu a stranického systému, s celou tou ideopolicií, vnitřní stranou a Velkým bratrem, to je myslím velkým poučením i pro dnešek a rozum mi zůstává stát nad tím, jak přesné a vizionářské myšlenky Orwell do románu vetknul. Také jeho přesný popis mediálních manipulací, překrucování reality a vytváření povědomí širokých mas, z toho běhá mráz po zádech. Je pořád potřeba myslet na to, že román je opravdu z roku 1950. Co dodat na závěr? Snad jen: "Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla".

Okurky

Začaly růst okurky. Mediální, politické i jiné. Prostě okurková sezóna. A když jsou všude okurky, musí být někde poblíž i Mičurinové. Tak nějak bych pojmenoval naše badatele, kteří obětavě, den co den a noc co noc, vymýšlejí pro nás nechápající nové sazby DPH. Jednou je to 17,5%, teď zrovna to vypadá na 19% a ještě bych úplně nevylučoval sazbu 22%, se kterou jsme léta žili ve vzájemném respektu. Jako kulička v ruletě, točí se nám sazby v tomto státě. Důchody jsme taky "zreformovali". Škoda jen, že většina odborníků říká, že druhý pilíř bude k ničemu. Na to nemusím být ani Mičurin, abych to věděl. Pro koho druhý pilíř má být? Především pro mladší ročníky. Ti jsou však zatíženi značnou nezaměstnaností a poněkud jinými prioritami. Už vidím ty zástupy uvědomělých konzervativců, jak si místo posledního modelu iPhone, nebo nejnovější taneční drogy, spoří ve druhém pilíři. Romantická představa, kterou naši Mičurinové chtějí naplnit zvýšenou DPH, směřující na zalátání děr v průběžném systému. Jak oni herdeg filek ví, kolik těch zoufalců do druhého pilíře bude chtít jít? Že to tak přesně spočítali a ty sazby podle toho nastavili. Tomu říkám odhad. Ale pravda je mnohem jednodušší. Žádná díra po pilíři, ale díra jako taková. Výnos vyšší DPH prostě půjde na látání děr normálního rozpočtu. To už dnes přiznávají i mnozí Mičurinové. Není to tak dávno, co celá Evropa kakala z okurků. No ale zkuste nekakat, když je to všechno opravdu k pokakání!

Nečtu to!

Tak, a už to opravdu nečtu! Co? No přece ty nekonečné katastrofické zvěsti z internetu. Nejnověji jsou to nečekaně silné výrony na slunci, které mohou vyvolat silné elektromagnetické bouře, takže bude ohrožený mimo jiné letecký provoz. To provoz železniční je kromě možné blížící se stávky ohrožený nedotaženými šrouby ve spojích a také nehodami, které se shodou okolností právě v tomto čase dějí v nejbližším regionu a na tratích, které potřebuji brzy použít. Soptění sopek se naštěstí přesunulo do dalekého Chile, ale jeden nikdy neví. Zdroj nákazy krvavých průjmů je stále neznámý. To je paradox. Ve světě, ve kterém v každé další vteřině víme HNED kde se kdo uprdnul a jestli Pippa má pořád výrazně sexy zadek (a nejnověji také vymakané nohy), stále nevíme, z čeho velké množství hlavně Němců hodně krvavě kaká. Proč asi? Říkám si, že se zabýváme pitomostma typu "nečekaně silné výrony na slunci" a nějak nám nezbývá sil na to podstatné. A navíc... Bursík má encefalitidu a ředitel ČT Janeček hlubokou žilní trombózu! Jaká to hrůza! Já na tu dovolenou snad neodjedu. Anebo... Anebo přestanu číst ty koniny. Ale dá se jim vyhnout?

Nákaza

Evropu se šíří nepříjemná nákaza. Způsobuje krvácivé průjmy, které u některých jedinců vedou v lepším případě k nevratnému poškození ledvin a nervové soustavy, v horším případě rovnou ke smrti. Zatím se přesně neví, odkud nákaza pochází. Začala se šířit pravděpodobně z Německa, ale jejím zdrojem nejsou podle posledních informací španělské okurky. Přiznejme si, že výzkumníci zatím tápou a můžeme se tím pádem obávat všech možných myslitelných zdrojů. Evropa má vůbec všemožných problémů dost. Po Řecku, Portugalsku a Irsku se dluhová a bankrotová vlna momentálně valí Španělskem. Události z ulic španělských měst, připomínají když ne rovnou válku, tak počínající revoluci určitě. Dalo by se říct, že to je další nákaza. Tentokrát sociálně politická. Až 44% španělských mladých lidí nemá práci. Celý jih Evropy se navíc musí potýkat s vlnou uprchlíků ze severní Afriky. Všechny tyto události dohromady začínají ukazovat, že projekt EU selhává, bortí se, nedrží při sobě. Společná měna Euro znemožnila chduším státům reagovat na ekonomické výkyvy devalvací národních měn, společná imigrační politika se hroutí pod náporem uprchlíků a společný trh s potravinami přináší nevystopovatelnou "průserovou" nákazu. A to jsou všechno opravdové průsery. Opravdové.

Sopky

Přesně v den, kdy jsme zaplatili dovolenou v sicilské Taormině, která leží přímo na úpatí sopky Etny, začala tato chrlit. Dokonce dosáhla uzavření letiště v Catanii. Po čase se Etna celkem uklidnila. Nahradila ji však největší islandská sopka, která si takto mohutně zachrlila poprvé od roku 1873. Asi mě někdo zkouší. Loni před Ischií pro změnu chrlila ta islandská Ejakulát-něco a chvilkama se nelétalo nad Evropou vůbec. Kromě těchto sopečných radovánek se blíží i stávka železničářů a jak jsem se včera dočetl, i provozu MHD ve větších městech, volně přeloženo - v Praze. Dostanem se vůbec na Ruzyň? Odletíme? Přistaneme? Kdo ví... Cestování je prý dobrodružství. No jak se to vezme. Říkám si, jestli nakonec nebude sopka ze mě. Dokázal bych myslím soptit docela dost. Takoví železničáři, ti podle mě totiž ze stávky nevyjdou, jak je rok dlouhý. Jak si ale jinak vysvětlit třeba skutečnost, že vlak z Prahy k nám na "šílenou periferii" jede v 19:17 a ten další až v 0:11? To je přeci stávka jako hrom! Půl dne přece nic nejede... Takže já už soptím. A bez popílku.

PETky

PETky s pivem. To jsme byli nedávno nakupovat a mé žíznívé oko spočinulo na PET láhvi s pivem. Pivovary se v jejich nabídce začaly předhánět. Tak jsem to zkusil. A pak pochopil. Celý marketingový trik je založený na tom, že pivo v otevřené PET umístěné v lednici, je stále podrobováno přemítání, zda náhodou nezvětrává. A tak mu musí býti od toho zvětrávání pomoženo, přeněji, musí být zachráněno před zvětráním. Tak jsem zachraňoval a za asi 4 dny takto zachránil celkem 5 PET láhví. Což je mnohonásobek obvyklé spotřeby. No ale nekupte to, když je to tak výhodné, že?

Salaš

Tak jsme se konečně usalašili na novém. Po pravdě, zatím si zvykám. Jako bych byl na návštěvě, která je ale zajímavá tím, že objekt "návštěvy", byl (a je) průběžně vylepšován a zvelebován. Samozřejmě vím, že jde o nikdy nekončící proces. Ale už teď na začátku jsme nasadili obrovské tempo. A tak je uděláno vše podstatné. Salaš k usalašení začíná vypadat k světu. Zařekl jsem se, že bačovat na tomto místě budu až do úplného konce. Představa dalšího možného přesunu mě totiž dostatečně děsí. Při stěhování se přehazovalo a přenášelo tolik "krámů" o jejichž "potřebnosti" jsem neměl nejmešího tušení, až z toho šla hlava kolem. Je neuvěřitelné, co jinak vcelku racionální lidé dokážou nahromadit. A toho odpadu ! Až jsem se styděl, že poplatek odváděný obci není snad ani dostatečný. Teď je už vše na svém místě, odpad několikrát vyvezen, nepotřebné potřebnosti uloženy. Budou se dotahovat detailíky. V nich bývá častokrát nakonec krása. Dokonce to vypadá, že bude i čas na psaní. Jak blogu osobního, tak toho na iDnes. Ze salaše se bude psát dobře. Ještě to bude chtít pohodlnější židli k PC, křeslo do obyváku, ložnici, další nábytek, novou TV, květiny, vybavení lodžií.... může být vlastně salaš někdy úplně dokonalá?

O(n)linek

Jsem O(n)linek. Právě teď a jen na chvíli. Jinak jsem O(ff)linek jako vyšitý. Jak k tomu došlo? Jednoduše. Přišel takový pán a přestěhoval mi signál. Kdyby tak rychle proběhlo i stěhování dalšího materiálu, byl bych nadšený. Takto zatím balíme vše do krabic a věříme, že až přijde na vybalování, najdeme vše co jsme zabalili. Znamená to, že stěhování se blíží. Jen ten bordel na "stavbě" se zatím tváří, že ho budeme uklízet ještě tak měsíc. Být O(ff)linek má i výhody. Kromě toho, že se člověk o dost míň stresuje daňovými změnami, japonským zemětřesením a tsunami, vybuchující jadernou elektrárnou a humanitárním bombardováním Libye, začte se občas do nějaké knížky. A to se mi podařilo v případě povídek Stephena Kinga. Jsou opravdu děsivé, jako třeba Trávníkář nebo Noční směna a taky Šroťák. A tak věřím, že až všechno bude za námi, nebudu muset napsat podobnou povídku, s prostým názvem Stěhování.

Doba

Doba je šílená. Právě teď, momentálně, pořád. To jsou jenom smlouvy, potvrzení, ověření, kvitance, vklady, výběry, platby, objednávky, telefonáty, papíry a papíry. Ale taky kachličky, dveře, zástěny, vany, dlažby, linky, stěny, postele, matrace, rošty, barvy, krby, omítky, zásuvky, světla, záclony, vypínače, schránky, elektroměry, přepisy, telefony, zvonky, koberce, podlahy, PVC, lišty... Hlava mi už občas vynechává. A tak nepíšu blog, protože pořád zkoumám, hodnotím, vyhledávám, probírám, vyměňuji, posílám, prohlížím, objednávám, platím, přenáším, zapojuji, opravuji, strhávám abych nasazoval, domlouvám, kontaktuji, uklízím, nasazuji... Prostě doba je šílená a já začínám být neméně tak. Už se těším na jaro, teplo, zeleň, přírodu, klid, les. A klidnější dobu. Abych zase mohl psát blog. Aspoň občas.

Velbloudi

Myslel jsem, že v dnešní době přece nemůžu vidět maníka na velbloudovi, jak jede útokem proti nějakému davu. Ale viděl jsem. A tak přemýšlím, proč jsem si to vlastně myslel. Asi proto, že v době různých moderních technických vychytávek a zbraní všeho druhu, by mě nenapadlo používat to dvouhrbé zvíře jako bojový prostředek. Bylo to sice jen v TV, takže ani ne třetinový zážitek, ale tentokát jsem rád, že reál je dostatečně daleko. Ty záběry z egyptských ulic totiž nevěští nic moc dobrého. A pohled na řítícího se útočníka na velbloudovi, mně obyčejnému středoevropanovi, mohl připomenout snad jen film Lawrence z Arábie. Když vidím ulice Káhiry, plné barikád, tanků a teď ještě velbloudů, nevím přesně, co si o tom myslet. Radovat se ze skutečnosti, že se snad i arabské státy začínají zvolna demokratizovat (Egypt, Tunisko, Jemen), nebo být pořádně vystreslý z možných dopadů na chod celého světa? Zatím mám jen trochu srandu z velbloudů. Ale jak dlouho mi to vydrží?

Nesouvislosti

Vůbec to spolu nesouvisí, ale takto vedle sebe vše vypadá dostatečně postmoderně. Začněme v Egyptě, kde zuří něco jako revoluce. Ani oblíbené letovisko Hurghada se nedokázalo vyhnout rabování a chaosu. Podle zasvěcených komentářů může situaci uklidnit už jedině armáda. Naše cestovky ruší únorové zájezdy. Myslím na dovolenkáře, které situace zastihla třeba ve druhém dnu jejich 10ti denního pobytu. To musí být radost a zážitek. Ani u nás se nenudíme a pořád nevíme, jestli od března máme počítat s porody na polích, úprkem asi 4 000 lékařů a rušením lůžek akutní péče. Nejdříve se kluci dohodli na 2 miliardách, po dnešku je nejnovější informace že dohody neplatí a zítra už tu možná nebudou ani doktoři, ani Ministerstvo zdravotnictví. Co ovšem zůstane ze středozápadu USA, je větší záhadou. Podle světových serverů, se na tuto oblast žene nevídaná sněhová bouře, provázená tornády. Ale konec světa má být přece až v roce 2012! Slíbili nám to. Ještě včera jsem obdivoval bilanci hokejisty Dudy, který ve 25ti zápasech za Plzeň dokázal vstřelit 16 gólů a na dalších 13 přihrál. Muselo ho to zřejmě velmi psychicky vyčerpat, protože pravděpodobně v nedávných dnech zmlátil v roli řidiče postaršího chodce v Karlových Varech. Zřejmě ten pán nefandil Plzni. Tak to je teprve konec světa. O tom všem bychom nemuseli snad ani vědět. Bylo by to lepší. Jsou to nesouvislosti, které ovšem ve výsledku vytváří velmi souvislý pocit. Pocit zmaru. Počasí a doktoři si dělají co chtějí, v Egyptě je bordel a proto se zase všechno kvůli ropě zdraží a Duda mlátí kromě soupeřů už i chodce. A pak máme být optimističtí.

Košíky

Doba čekání na smlouvy z Banky, zdála se mi neúměrně dlouhá. I nelenil jsem a po telefonu záležitost v hlavním městě urgoval. A tak mi ta stejná Banka, které jsem asi 100x dokázal, že já jsem já, které jsem své podpisy ověřoval nejen obvyklým postupem, ale dokonce i pracovníkem Banky, tak tato Banka mi lhala, jako když stiskne. Smlouvy prý poslala, ale jen obyčejně a tak na poště nejde nic ověřit. Jen to datum nakonec nesedí a ta rychlost, kterou se nakonec smlouvy z velké Prahy přiřítily, ta rychlost, byla totiž přímo kosmická. Jako klient se jen poníženě plazím bahnem, plním všechny požadavky Banky na 200 procent, ověřuji, potvrzuji, odesílám, registruji, vyplňuji, podepisuji, a platím kudy chodím... A Banka, tak na mě prdí. Vždyť to stálo jen 5000, co to je pro pražáka úředníka? Jen plivanec v moři. Snad lahvinka slivovičky z Moravy by vše uspíšila. Nic! Nas...kašlat! Pro pražáka úředníka nemám hezkého slova. Aby toho nebylo málo. Dnes Banka slaví velké vítězství. Může se honosit titulem "Banka nejvstřícnější ke klientům, roku 2010". Tož kruci, jak to asi vypadá v těch ostatních Bankách? No hnus... Vrchol dne však byl jiný. V Obchodě neměli košíky. To byla poslední rána. Zhroutil se mi svět. Byl jsem na konci sil. Ten Obchod, to je totiž socík jako vyšitý. Něco jako sámoška ze Ženy za pultem. Bohužel ale, bez těch lahůdek. Byl to prostě lahůdkový den. Bez košíků a málem taky beze smluv. Socík všude kolem. Bankovní i obchodní.

Bulánci

Kdo to jsou Bulánci? Jmenuje se tak jedna česká dětská počítačová hra. Já jsem si tento termín vypůjčil pro některé takycelebrity z našich slavných médií. Bulánci, ten termín může pocházet i od slova bulet. A v našich médiích, konkrétně na rozhlasových vlnách, se v minulých dnech bulelo až zbytečně moc. Začal s tím profesionální "celebrit" Pomeje, který ve svém prvním vysílání bulel jako želva, protože se mu chtěl zasebevraždit posluchač. Na druhý den se pak všechna média v zemi mohla přetrhnout, aby referovala prostému lidu, jak celebrit zachránil sebevraha. Lepší reklamu by těžko někdo vymyslel. Zabulela si i Asterka na Frekvenci 1, protože jí vedení stanice zrušilo pořad. Přesněji, chtělo pořad oživit dalšími moderátory, což Asterová nevydýchala. A tak odchází a bulí do éteru. Pokud by prostému posluchači nestačil tento příval slz, mohl se pobavit nebo pohoršit, to podle vkusu, vystoupením dvojice Mareš - Hezucký na Evropě 2. Osobně pamatuji doby, kdy se člověk z rádia občas dozvěděl kolik je hodin, jestli bude pršet a i nějakou zajímavost. V současné době se to smrsklo na nesmyslné moderátorské exhibice, kdy se výborně, ale opravdu výborně baví moderátoři, zatímco posluchač zírá v němém úžasu. Tentokrát ožralý Mareš velmi "zábavně" tak dlouho napadal Hezuckého, až ten utekl domů. Není prostě nuda v těch našich rádiích. Pro mě se tímto staly natolik odpornými, že bych si je nepustil ani na WC. Že to vzkazuji všem marketingovým ředitelům, protože všechny tyto extravagance se samozřejmě dějí jen za účelem zvýšení poslechovosti. Takže u mě marketing selhal na celé čáře. No a kdyby někdo neměl dost, tak by snad už všechny celebritní pořady mohly s konečnou platností vyřešit, jestli je Hanychová proboha  těhotná, nebo není. Pokud v tom nebudu mít jasno, odmítám vycházet z domu. Když mě budou stále napínat, mohl bych začít i hrozně bulet....

Kamelot

Musím pochválit Českou televizi za nový pondělní pořad na sportovním kanále ČT4, který se jmenuje Kamelot. Oba první díly jsem přímo hltal. Ten první moderoval Míra Bosák a s hosty ve studiu řešil osudy a budoucnost fotbalové Slávie. Druhý díl se věnoval kauze hokejových registrací a odebrání bodů Plzni a Boleslavi v rozehrané soutěži. Do moderátorského křesla tentokrát usedl Robert Záruba a do studia si přivedl hned 6 hostů. Diskuse byla místy bouřlivá, ale velmi zajímavá. Ke Slávii nemám skoro slov, usmívám se nad interpretací, že se stala vlastně obětí svého úspěchu. Za tuto moderní a neuvěřitelnou výmluvu se vejde téměř kde jaká špinavost. Je samozřejmě mnohem pohodlnější se utěšovat takovou frází, než si otevřeně přiznat, že je něco velmi prohnilého uvnitř klubu. V případě hokejových registrací se střetává hledisko čistě sportovní s hlediskem práva a dodržování pravidel. Původně jsem myslel, že mám v kauze poměrně jasno, ale právě pořad Kamelot mě trochu nahlodal. Argumenty především ze strany Plzně bych úplně nepodceňoval. Taky se pro mě osobně zamotává vztah APK řídícího Extraligu a ČSLH, pod který svým způsobem tato soutěž také spadá. Neumím si představit, kdyby se nakonec celá věc opravdu dostala k soudu.

CES

Americký veletrh spotřební elektroniky CES 2011 přináší v těchto dnech takovou záplavu novinek, že se ani nedají všechny komentovat. A tak se můžeme těšit na všechny ty tenké, ohebné displeje, nebo na postupné sbližování světa klasických PC a různých mobilních platforem. Podle mnohých, dokonce tento veletrh přinesl konec éry klasických PC. Napříště máme počítat jen s přístroji na bázi tabletu, samozřejmě s dotykovým displejem. Bez zajímavosti není ani to, že Microsoft oficiálně ohlásil svá nová Windows 8 jako operační systém, který nebude vázaný jen na architekturu procesorů od Intelu a AMD, ale bude funkční i na ARM procesorech, což bude znamenat další obrovský rozvoj mobilních platforem. Osobně mě také zaujalo pohybové ovládání Kinect, které nebude vázáno jen na herní konzoly Xbox, ale půjde připojit i ke klasickému PC nebo k TV přijímači. Všechny možnosti tohoto zařízení nejdou zatím pořádně ani domyslet. Pokud by všechny tyto inovace měly být výsledkem krize, tak to potom díky za ni. :-) Dá se říct, že pokud by někdo čekal krizi právě v segmentu spotřební elektroniky, tak by se jí rozhodně nedočkal. A to je dobře.

Tři králové

Dnes máme Tři krále a každý ví, že jsme o krok dále. Pro mě zůstává otázkou, o krok k čemu, ale to ponechme stranou. Podle tradice by se dnes měly odstrojovat vánoční stromky. Jenže to bych musel zároveň sundat z okna ty krásné svítící sněhuláčky a to bych nepřežil. Takže odstrojování se odkládá na neurčito. Včera jsem narazil na zajímavou oblast, ve které  lze vidět nemalý potenciál. Vývoj aplikací pro mobilní platformy, nejlépe pro Android. Zkoumal jsem webový editor od Googlu, který je výborným prostředím do začátku a pro získání zkušeností. Jen jsem zíral na tu skládačku, kdy se androidí aplikace dá poskládat jako puzzle. Pobavili mě podvodníci z Kanady, kteří několik let doslova holili pojišťovny, fingováním autohavárií. Systém dotáhli k dokonalosti, měli dokonce falešné rentgenové snímky, jejich neexistujících zranění. Počasí moc tříkrálově nevypadá, protože má pršet a pak to přimrzat, což bude následováno oblevou. Víkend se rýsuje dost pracovně, snad zvládnu aspoň hokej s Plzní. Na blogu iDnes jsem psal o snadných terčích pro blogery, které přicházejí v tématických vlnách. Podle ohlasů tento text dokonce i mnohé čtenáře pobavil. A o to nakonec jde především.

2011

Nový rok je tady. Zatímco doma máme ducha, který spíná náhodně nejen dálkově ovládané zásuvky, ale taky jiné spotřebiče, tak se vlastně nic převratného neděje. Jen se změnila číslovka v kalendáři. Oslavy této události se ale v rámci ČR trochu vymkly zdravému rozumu a mému chápání. Kromě spousty zraněných a opilých, bylo tentokrát snad 12 mrtvých. To mi nepřijde jako zrovna šťastný osobní status, být mrtvý. Tradiční MS juniorů  v tomto čase opět ukázalo, že o budoucnost našeho hokeje se nemusíme obávat. Žádná totiž není. Drahý sport, ve kterém se navíc musí opravdu dost makat. Nic pro tuto dobu. A tak jsme se zařadili do kategorie pouhých účastníků turnajů a světová špička se nás netýká. Ještě že jsem zažil Nagano a celou tu zlatou generaci. Děkuji českým televizím za sváteční program, který se prostě nekonal žádný. Díky tomu jsem viděl spoustu kvalitních filmů z osobního archivu. Volno jsem měl opravdu dlouhé a celkem jsem ho i přivítal. Začátek roku bude totiž  zajímavý po více stránkách. Tak PF 2011.  Asi to znamená: "Pracujme Furt" i v roce 2011.