Košíky

Doba čekání na smlouvy z Banky, zdála se mi neúměrně dlouhá. I nelenil jsem a po telefonu záležitost v hlavním městě urgoval. A tak mi ta stejná Banka, které jsem asi 100x dokázal, že já jsem já, které jsem své podpisy ověřoval nejen obvyklým postupem, ale dokonce i pracovníkem Banky, tak tato Banka mi lhala, jako když stiskne. Smlouvy prý poslala, ale jen obyčejně a tak na poště nejde nic ověřit. Jen to datum nakonec nesedí a ta rychlost, kterou se nakonec smlouvy z velké Prahy přiřítily, ta rychlost, byla totiž přímo kosmická. Jako klient se jen poníženě plazím bahnem, plním všechny požadavky Banky na 200 procent, ověřuji, potvrzuji, odesílám, registruji, vyplňuji, podepisuji, a platím kudy chodím... A Banka, tak na mě prdí. Vždyť to stálo jen 5000, co to je pro pražáka úředníka? Jen plivanec v moři. Snad lahvinka slivovičky z Moravy by vše uspíšila. Nic! Nas...kašlat! Pro pražáka úředníka nemám hezkého slova. Aby toho nebylo málo. Dnes Banka slaví velké vítězství. Může se honosit titulem "Banka nejvstřícnější ke klientům, roku 2010". Tož kruci, jak to asi vypadá v těch ostatních Bankách? No hnus... Vrchol dne však byl jiný. V Obchodě neměli košíky. To byla poslední rána. Zhroutil se mi svět. Byl jsem na konci sil. Ten Obchod, to je totiž socík jako vyšitý. Něco jako sámoška ze Ženy za pultem. Bohužel ale, bez těch lahůdek. Byl to prostě lahůdkový den. Bez košíků a málem taky beze smluv. Socík všude kolem. Bankovní i obchodní.