Sopky

Přesně v den, kdy jsme zaplatili dovolenou v sicilské Taormině, která leží přímo na úpatí sopky Etny, začala tato chrlit. Dokonce dosáhla uzavření letiště v Catanii. Po čase se Etna celkem uklidnila. Nahradila ji však největší islandská sopka, která si takto mohutně zachrlila poprvé od roku 1873. Asi mě někdo zkouší. Loni před Ischií pro změnu chrlila ta islandská Ejakulát-něco a chvilkama se nelétalo nad Evropou vůbec. Kromě těchto sopečných radovánek se blíží i stávka železničářů a jak jsem se včera dočetl, i provozu MHD ve větších městech, volně přeloženo - v Praze. Dostanem se vůbec na Ruzyň? Odletíme? Přistaneme? Kdo ví... Cestování je prý dobrodružství. No jak se to vezme. Říkám si, jestli nakonec nebude sopka ze mě. Dokázal bych myslím soptit docela dost. Takoví železničáři, ti podle mě totiž ze stávky nevyjdou, jak je rok dlouhý. Jak si ale jinak vysvětlit třeba skutečnost, že vlak z Prahy k nám na "šílenou periferii" jede v 19:17 a ten další až v 0:11? To je přeci stávka jako hrom! Půl dne přece nic nejede... Takže já už soptím. A bez popílku.