V lese

Sobotní krásné podzimní počasí mi nedalo jinou volbu, než se vydat na pořádný výlet. Stálo to za to. Autobusem nahoru na Žlutavu (ne že bych tam nedošel, ale pro úsporu času), pak kolem lomu k Mrazíkovi a pohodovou cestou necestou až na Budačinu. Pravda, trochu jsem i pobloudil, ale to nevadí. Vyloženě jsem šel cestami, kam noha výletníka léta nevstoupila. Soudím tak podle výrazně neprošlapaných míst, i podle chachálí všude kolem. Nebylo pak divu, že turistické značky mizely záludně jedna po druhé. A tak se stalo, že jsem šel po zelené, aby se tato ztratila v nenávratnu a nečekaně byla vystřídána barvou modrou. A tak jsem jako kamzík kluskal po modré zase zpět a štěstí mi přálo, vrátil jsem se zpátky na souběh zelené a žluté. Pak už bylo snadné dojít až na Kudlovickou dolinu. Cestou jsem se živil sběrem lesních plodů a přejedl se ostružin. Pivem jsem se v restauraci nezdržoval a skály Komínky odložil také na jindy. Proto jsem se brzy přiblížil k Nové dědině a po přelezení závory směr les, dočkal se největšího překvapení dne. Setkání s D.a P., toho času cyklistama, mě dost rozesmálo. Člověk asi musí do divočiny, aby je potkal. Sestup "z hor" pak už byl jen dílem okamžiku a po krátkém svezení MHD jsem konečně dal odpočinout unaveným kopýtkům, která pálila po těch dvaceti kilometrech opravdu až nezdravě. Ale stálo to za to! Kdo ví, kdy zase bude tak krásně a kdy se dokážu vybičovat k podobnému výkonu.