Kino

Tak včera po čase zase v kině... Po Viditelném světě, který jsme viděli nedávno, jsme se vypravili na současný trhák, Muži v naději. Měl bych jen několik málo poznámek. Do multiplexu vyrážíme buď vybaveni kupónky na slevu, případně v úterý, kdy je to levnější. Nic proti multiplexům a jejich cenám a chraň bůh, nic proti českým filmům. Ale když je člověk nakoupí se slevou, má pocit toho "domácího" ještě výraznější. Viditelný svět byl spíše psychologickou sondou a postavený především na vynikajícím výkonu Ivana Trojana. V podstatě menšinový žánr, bylo jasné, že film nebude žádná řachanda ani trhák. Tomu naprosto odpovídala i divácká účast, kdy v součtu vedli trhači lístků, pokladní a bufetářky. Včerejší Muži v naději přinesli mnohem hojnější účast. Největší sál multiplexu se zaplnil téměř z celé své kapacity. A to už film jede v kinech opravdu dlouho. Co mě zaujalo, bylo množství míst filmu, ve kterých to sálem aspoň pobaveně zašumnělo. Bohužel jsem viděl i "komedie", kterým se o šumění ani nezdálo. Film je to zábavný a dobře obsazený. Hlavně jsem si užíval nástup Petry Hřebíčkové do naprosté první herecké ligy. Shodu okolností jsem se s ní kdysi seznámil osobně, ještě za jejího působení ve Zlíně. Byla výborná, stejně jako ostatní protagonisté. Petře bych samozřejmě přál, aby jí film pomohl k dalším rolím. Když si pročítám ohlasy na Muže v naději, třeba na CSFD zůstávám trochu v šoku. Režisér Vejdělek je napadán za prsa, která prý hrají ve filmu hlavní roli. Dále je kritizován za relativizování instituce manželství a za obhajobu nevěry. Jsem v němém úžasu, kolik je u nás moralistů a mravokárců. Nějak mi to na tu naši společnost prostě nesedí. Vejdělek měl jen tu drzost, vyslovit a natočit některé věci nahlas. Dost se divím všem kritikům, co všechno dokážou ve filmu nalézt. Proč si prostě jen nesednou do kina a nenechají se úplně obyčejně bavit. Možná by utrpěla jejich pseudointelektuální aura, kdo ví. Já jsem se bavil a jak už jsem psal, i o to by u komedie mělo jít. Scénář Mužů v naději považuji za chytře napsaný a musím ocenit naprosto skvěle nasnímanou Prahu. Já vím, jsou to vděčné kulisy, ale tentokrát mě prostě brala i vizuální stránka. Abych to shrnul, už se zase těším na další české filmy. V hlavě mám představu o novém filmu zlíňáka Roberta Sedláčka Rodina je základ státu a taky o Vendetě s Kaiserem a Vetchým. Prostě po letech chodím na české filmy. Hurá.