Léto

Půlka srpna a všude samé stížnosti na léto. Nejdřív byl plný internet, jak červenec nevybočil z dlouhodobých teplotních průměrů. Pak nám prozradili, že jsme v tomto měsíci zažili jen jednu opravdovou tropickou noc a že bylo jen 10 dní s teplotou nad 25 stupňů. Kromě toho mělo být až 14 dní, kdy aspoň trochu kráplo. Jak ukázalo prvních 14 dní v srpnu, nevypadá to zatím na velké zlepšení. Všechny takové průzkumy si někdy odporují, jindy jsou téměř nelogické. Není nad vlastní pozorování a statistiku. A ta moje praví, že jsem toto léto neseděl na žádné hospodské zahrádce, déle do noci. Jeden pokus se sice uskutečnil, ale to byla taková zima, že jsem vytáhl bundu a kromě toho mi přinesli "chuťovku k pivu" v podobě grilovaného hermelínu se sladkými malinami, které se jinak dávají zásadně k palačinkám. Jeden můj známý říká: "Co všechno musí člověk zkusit, než umře". Tak jsem zkusil i pivo a maliny s hermelínem a toto studené léto. Možná to mám za to, že jezdím na dovolenou už v červnu.

1984

Dočetl jsem román a to ne zrovna obyčejný. Dočetl jsem 1984 Georga Orwella. Našel jsem několik zajímavostí, samozřejmě kromě románu samotného. Předně jsem konečně něco dočetl a poprvé v elektronické podobě. Román ve formátu *.pdf a já, to byla opravdová premiéra. Nevěřil bych, že vydržím mžourat do monitoru, kvůli čtení knížky. Další zajímavostí je jistě Orwell sám. Román napsal v roce 1950, těsně před svou smrtí. Svůj pseudonym si zvolil podle jména říčky, vlastním jménem byl Blair, jako někdejší premiér Británie. Prakticky hned po přečtení románu jsem se podíval na film. Musím uznat, že se knižní předlohy drží jako klíště. Jen si nejsem úplně jistý, zda bych film chápal, kdybych před tím knížku nečetl. Rozhodně bylo toto pořadí lepší, než kdybych nejdříve viděl film a pak četl knížku. Orwellova vize totalitního režimu a stranického systému, s celou tou ideopolicií, vnitřní stranou a Velkým bratrem, to je myslím velkým poučením i pro dnešek a rozum mi zůstává stát nad tím, jak přesné a vizionářské myšlenky Orwell do románu vetknul. Také jeho přesný popis mediálních manipulací, překrucování reality a vytváření povědomí širokých mas, z toho běhá mráz po zádech. Je pořád potřeba myslet na to, že román je opravdu z roku 1950. Co dodat na závěr? Snad jen: "Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla".

Okurky

Začaly růst okurky. Mediální, politické i jiné. Prostě okurková sezóna. A když jsou všude okurky, musí být někde poblíž i Mičurinové. Tak nějak bych pojmenoval naše badatele, kteří obětavě, den co den a noc co noc, vymýšlejí pro nás nechápající nové sazby DPH. Jednou je to 17,5%, teď zrovna to vypadá na 19% a ještě bych úplně nevylučoval sazbu 22%, se kterou jsme léta žili ve vzájemném respektu. Jako kulička v ruletě, točí se nám sazby v tomto státě. Důchody jsme taky "zreformovali". Škoda jen, že většina odborníků říká, že druhý pilíř bude k ničemu. Na to nemusím být ani Mičurin, abych to věděl. Pro koho druhý pilíř má být? Především pro mladší ročníky. Ti jsou však zatíženi značnou nezaměstnaností a poněkud jinými prioritami. Už vidím ty zástupy uvědomělých konzervativců, jak si místo posledního modelu iPhone, nebo nejnovější taneční drogy, spoří ve druhém pilíři. Romantická představa, kterou naši Mičurinové chtějí naplnit zvýšenou DPH, směřující na zalátání děr v průběžném systému. Jak oni herdeg filek ví, kolik těch zoufalců do druhého pilíře bude chtít jít? Že to tak přesně spočítali a ty sazby podle toho nastavili. Tomu říkám odhad. Ale pravda je mnohem jednodušší. Žádná díra po pilíři, ale díra jako taková. Výnos vyšší DPH prostě půjde na látání děr normálního rozpočtu. To už dnes přiznávají i mnozí Mičurinové. Není to tak dávno, co celá Evropa kakala z okurků. No ale zkuste nekakat, když je to všechno opravdu k pokakání!

Nečtu to!

Tak, a už to opravdu nečtu! Co? No přece ty nekonečné katastrofické zvěsti z internetu. Nejnověji jsou to nečekaně silné výrony na slunci, které mohou vyvolat silné elektromagnetické bouře, takže bude ohrožený mimo jiné letecký provoz. To provoz železniční je kromě možné blížící se stávky ohrožený nedotaženými šrouby ve spojích a také nehodami, které se shodou okolností právě v tomto čase dějí v nejbližším regionu a na tratích, které potřebuji brzy použít. Soptění sopek se naštěstí přesunulo do dalekého Chile, ale jeden nikdy neví. Zdroj nákazy krvavých průjmů je stále neznámý. To je paradox. Ve světě, ve kterém v každé další vteřině víme HNED kde se kdo uprdnul a jestli Pippa má pořád výrazně sexy zadek (a nejnověji také vymakané nohy), stále nevíme, z čeho velké množství hlavně Němců hodně krvavě kaká. Proč asi? Říkám si, že se zabýváme pitomostma typu "nečekaně silné výrony na slunci" a nějak nám nezbývá sil na to podstatné. A navíc... Bursík má encefalitidu a ředitel ČT Janeček hlubokou žilní trombózu! Jaká to hrůza! Já na tu dovolenou snad neodjedu. Anebo... Anebo přestanu číst ty koniny. Ale dá se jim vyhnout?

Nákaza

Evropu se šíří nepříjemná nákaza. Způsobuje krvácivé průjmy, které u některých jedinců vedou v lepším případě k nevratnému poškození ledvin a nervové soustavy, v horším případě rovnou ke smrti. Zatím se přesně neví, odkud nákaza pochází. Začala se šířit pravděpodobně z Německa, ale jejím zdrojem nejsou podle posledních informací španělské okurky. Přiznejme si, že výzkumníci zatím tápou a můžeme se tím pádem obávat všech možných myslitelných zdrojů. Evropa má vůbec všemožných problémů dost. Po Řecku, Portugalsku a Irsku se dluhová a bankrotová vlna momentálně valí Španělskem. Události z ulic španělských měst, připomínají když ne rovnou válku, tak počínající revoluci určitě. Dalo by se říct, že to je další nákaza. Tentokrát sociálně politická. Až 44% španělských mladých lidí nemá práci. Celý jih Evropy se navíc musí potýkat s vlnou uprchlíků ze severní Afriky. Všechny tyto události dohromady začínají ukazovat, že projekt EU selhává, bortí se, nedrží při sobě. Společná měna Euro znemožnila chduším státům reagovat na ekonomické výkyvy devalvací národních měn, společná imigrační politika se hroutí pod náporem uprchlíků a společný trh s potravinami přináší nevystopovatelnou "průserovou" nákazu. A to jsou všechno opravdové průsery. Opravdové.

Sopky

Přesně v den, kdy jsme zaplatili dovolenou v sicilské Taormině, která leží přímo na úpatí sopky Etny, začala tato chrlit. Dokonce dosáhla uzavření letiště v Catanii. Po čase se Etna celkem uklidnila. Nahradila ji však největší islandská sopka, která si takto mohutně zachrlila poprvé od roku 1873. Asi mě někdo zkouší. Loni před Ischií pro změnu chrlila ta islandská Ejakulát-něco a chvilkama se nelétalo nad Evropou vůbec. Kromě těchto sopečných radovánek se blíží i stávka železničářů a jak jsem se včera dočetl, i provozu MHD ve větších městech, volně přeloženo - v Praze. Dostanem se vůbec na Ruzyň? Odletíme? Přistaneme? Kdo ví... Cestování je prý dobrodružství. No jak se to vezme. Říkám si, jestli nakonec nebude sopka ze mě. Dokázal bych myslím soptit docela dost. Takoví železničáři, ti podle mě totiž ze stávky nevyjdou, jak je rok dlouhý. Jak si ale jinak vysvětlit třeba skutečnost, že vlak z Prahy k nám na "šílenou periferii" jede v 19:17 a ten další až v 0:11? To je přeci stávka jako hrom! Půl dne přece nic nejede... Takže já už soptím. A bez popílku.