Slunečnice

 "Umění v kině" je název několika dokumentů, z tématem výtvarného umění. Měl jsem to štěstí vidět další díl, tentokrát věnovaný Vincentu van Goghovi. Nikdy by mě v minulosti nenapadlo, s jakým zájmem budu sledovat osudy malířů a výtvarníků, nebo odborné výklady k obrazům. Kromě toho se občas některé události zajímavě protínají. A tak jsem tento dokument viděl těsně poté, kdy dvojice mentálních zoufalců, napadla v jedné ze světových galerií, jeden z jedenácti Goghových obrazů se slunečnicemi. Tito "aktivisté" potřísnili obraz tomatovou polévkou a pak se vteřinovým lepidlem přilepili ke stěnám galerie. V těchto dnech nově další pomatenci napadli podobným způsobem obraz od Moneta. Nic proti svobodě každého protestovat. Ale ničit svým protestem světové kulturní dědictví? Proboha proč? Zamýšlím se nad tím, k čemu takové útoky povedou. Galerie nebo soukromí sběratelé, si přestanou zapůjčovat výtvarná díla a obyčejný zájemce o umění, bude odkázaný jen na internet, nebo dokumentární filmy. Mohu proti tomu hlasitě protestovat? Kam se mám jít pevně přilepit....? 

Fotky

 Musím si docela gratulovat. Konečně jsem se dopracoval k systému a základnímu pořádku v uložení a uspořádání fotografií. Během této práce jsem zjistil, že digitální fotografií se zabývám přes 20 let. Mezi tím můj archív narostl do nebývalých rozměrů. A tak jsem zvolil cestu upgrade SW v domácím NASu a instalace nové aplikace Synology Photos. Na ni teď nedám dopustit, kromě pohledu časové osy, nabízí klasický pohled přes složky. Vynikající je bezproblémová synchronizace z mobilních zařízení. V kombinaci s cloudovým úložištěm Zonerama, mám konečně pocit opravdového pořádku a zároveň bezpečí, při možné ztrátě dat na kterékoliv platformě. Potěšil mě víkendový výlet na Syrákov a jeho okolí, kdy jsem si užil krásných barev podzimního lesa. Překvapila mě i kvalita mnoha fotografií. Objevil jsem nové místa a užil si klidu, kdy kromě blízkého okolí Syrákova, jsem nepotkal cestou do Vizovic ani živáčka. Snad se ještě podobně vydaří i další výlety. 

Avatar

 Tak po čase zase v kině. Už jsem málem zapomněl, jaké to v našem jablečném multiplexu vlastně je. Tentokrát dávali film pro pamětníky, Avatar 3D. Ano, původní film z roku 2009. Nevěřícně jsem na to datum hleděl a nechtěl uvěřit, že je tomu 13 let od vzniku převratného díla světové kinematografie. Protože jsem film viděl asi 6x, přestože ve 3D jen jednou, fungoval jsem tentokrát především jako doprovod. Nakonec jsem se ale dost pobavil a užíval si technickou stránku filmu, více než obvykle. Kromě toho jsem se díky ukázkám z před i po filmu, navnadil na pokračování, které do kin přichází v prosinci 2022. Jen doprava do našeho krajského velkoměsta mohla být plynulejší a počasí trochu přívětivější. Možná jsem zase odboural zábrany a zajdu se kulturně obohatit častěji.