Svátek

Včera jsem oslavil den mého jména. Bylo Martina. Také Mezinárodní den válečných veteránů. Přes den mi dorazilo několik gratulací. Obratem jsem při odpovědích zpropagoval svůj nový web www.martinsik.cz a taky galerii fotografií na Zoneramě .

Jinak to byl den jako každý jiný. Normální pracovní, bez bílého koně. Na něm jsem nepřijel a nějakou dobu ještě nepřijedu.  Kdybych si měl vybrat, zda se cítím býti více Martinem, nebo válečným veteránem, vybral bych si jednoznačně veterána. Zvláště hned brzy po ránu.

Ajťák

Čo bolo, to bolo, terazky som ajťákom. Definitivně. Nezdá se to, ale sobotní instalace notebooku mi zabrala snad 9 h čistého času. To máte - vybalení, zapojení, instalace, registrace, účty, aktualizace, zálohy, kopírování, přesuny... Jsem upozorňoval, že to bude trvat.

Pak si člověk ale říká, jestli je pomalý on, nebo ta současná technika. Už jenom vybrat vhodný model, byla záležitost na 2 týdny. Rodiče přítelkyně si možná mysleli, že jsem se pomátl. Ale to máte - procesory, chipsety, displeje, harddisky, paměti, grafiky, operační systémy....

A když už konečně vyberete značku i model, začnou se hrnout ověřené informace, jak tento konkrétní výrobce (hlavně nejmenovat) se neuvěřitelně zhoršil a má poruchové výrobky. Jeden konkrétní model jsem měl dokonce v ruce a jeho harddisk sýpal z posledních sil.

Kdyby náhodou někdo potřeboval rychle poradit s koupí notebooku, jsem momentálně připravený. Ale spěchejte, než zapomenu všechny ty rozdíly v Haswellech a Broadwellech, lesklých a matných displejích, kapacitách a rychlostech harddisků i výhodách operačních systémů.

Spěchejte, dokud som ještě ajťákom. Protože čo bolo, to bolo. Znáte to.