Váňa

Velká Pardubická by letos nabídla vcelku nudnou podívanou, kdyby se neodehrál sporný moment v cílové rovince. Finišující největší favorit dostihu, legendární žokej Váňa na Tiumenovi, zkřížil mírně dráhu druhému v pořadí, žokeji Stromskému. Natlačil ho k bariéře, takže Stromský svého koně nakonec vyvedl vnějškem z tohoto sevření a ještě usiloval o konečné prvenství. Nakonec z toho byl nejtěsnější dojezd v historii, kdy rozhodovala cílová fotografie a ve prospěch Tiumena hovořil jen "nos". Po dostihu padly oficiální protesty a Váňa vyvázl s pokutou 500 Kč. Vítězem však zůstal. Takže se dostihová veřejnost "nažrala" a koně zůstali celí... Probleskly sice názory, že kdyby nešlo o Váňu, byl by diskvalifikován, ale kdo ví. Tento fenomenální sportovec vyhrál Velkou již po sedmé a ve svých skoro 58 letech si udržuje špičkovou formu. Bude končit až v šedesáti letech, nebo se spokojí se sedmým vítězstvím? To uvidíme až za rok.

Praha 2010

Praha opět nezklamala. Počasí perfektní, asi to byly poslední záchvěvy léta. Stihli jsme skoro všechno podle plánu a taky něco navíc. Doporučit můžu výstavu šperků od Cartiera na Hradě, i když bezpečnostní prohlídka byla minimálně na úrovni letištní kontroly. Stejně jsem pořád pískal v detekčním rámu a byl nakonec milostivě připuštěn... Fotbal v novém Edenu jsem si užil, přestože Slavia 2x inkasovala před koncem poločasů a se Spartou nakonec prohrála 1:2. Výstava World press photo na UK mě dost vzala, protože když si člověk přečte celé příběhy těch fotografií, vnímá je pak daleko víc do hloubky. Zbyl čas i na nějaké shoppingy a "gastroturistiku". :-) Kolem Café Imperial jsme jen proběhli a dali přednost mnohem méně provařeným podnikům jako např. Na blbým místě, U Schnellů, Kyvadlo, Amfora apod.. Kyvadlo si nás získalo a byli jsme v něm 2x. Po návratu jsme proběhli nový obchodní "komplex" ve Zlíně, prošli se na Lesní hřbitov a přes hospůdku U hřiba seběhli do Malenovic a taky jsme navštívili hrad Lukov. Ještě posezení v Potrefené huse, která si to u mě celkem vylepšila a malá oslava v neděli.  No a týden byl najednou fuč. Chtělo by to ještě 2-3 dny volna na zotavenou. :-)

Škrty a sex

Pořád se něco děje. Vláda škrtá a chce sexuálně vzdělávat děti. To první znamená, že opravdu pestrá část naší společnosti pozná na vlastní kůži, co  vlastně přesně znamená, když se začnou plnit předvolební sliby. Jen mi  přijde, že všichni mysleli, že škrtat se bude u těch ostatních. Že to "hrozící Řecko" zařídí a odpracuje někdo jiný. Do ulic se totiž chystá ne nevýznamná část  naší společnosti. Ano, je to samozřejmě i přesně ta část, která si svými hlasy současnou koalici navolila. Proto se divím, jak se někdo může divit.  To k sexuálnímu vzdělávání dětí ve školách se už vyjádřil doslova zástup mudrců. Těm se zase divím já. Všichni bez vyjímky totiž mudrují především ve smyslu, že za jejich mladých let to bylo tak a tak, proč teď má být všechno jiné? Samozřejmě, že to jiné být musí. Dnes si každý teenager (co teenager, i dítě) během vteřiny rozklikne na netu takovou sexuální výchovu, o které mnozí z mudrců možná jen něco málo slyšeli. Všechny příručky před touto skutečností blednou, tím více  metodické pokyny nebo manuály pro učitele. Za největšího mudrce přes sex si dovolím vyhlásit syna prezidenta Klause. Srovnávat homosexualitu s cukrovkou, pro mě znamená, že ani hodiny surfování po nejoplzlejších stránkách panu řediteli elitního pražského gymnázia nepomohou, aby se v jistých záležitostech patřičně dovzdělal. Pořád se něco děje.

Valašsko

Tak jsem strávil uplynulé 3 dny na Valašsku. Mohl jsem po letech vyhodnotit, jak se proměnil Vsetín. Musím říct, že výrazně k lepšímu. Nejen místní tvrdí, že zásluhu na tom má pan Čunek. Už když jsme projížděli kolem slavných obytných kontejnerů, ve kterých žijí místní Romové, vzpomněl jsem si na něj. Politik, který se měl držet svého domovského města, svého Valašska a necpat se do domácí vrcholné politiky. Byly to zajímavé 3 dny. Velmi slušný hotel, dobré Svijany a Plzeň a prostor k utužení kontaktů a získání informací. No a taky Win CC Flexible, na to bych opravdu neměl zapomenout. Není až tak špatné vypadnout z obvyklého kolotoče. Samozřejmě jsem sledoval i na cestách MS ve fotbale. Karty jsou rozdány a čekají nás čtvrtfinálové zápasy. Vrcholem turnaje bude duel Německa a Argentiny, ještě víc se dá očekávat od zápasu Nizozemsko - Brazílie. O obou zápasech se může mluvit jako o předčasném finále. Červencové počasí slibuje krásné dny, škoda jen, že nebude více volného času. Skončí MS a chtělo by to konečně taky vyrazit na výlety po vlastech Českých. To srdce Valašska mě dost inspirovalo. A je možné, že se časem zase na chvíli podaří vypadnout z obvyklého kolotoče všedních dní.

Loď

Na serveru iDnes jsem včera zaznamenal zprávu o velké zaoceánské lodi, která brázdí vody Středozemního moře. Během naší dovolené jsme přesně takovou loď potkali. Plavili jsme se právě do Neapole a najednou vedle nás na moři vyrostl panelák. Přesněji, vyrostlo vedle nás malé sídliště. Bylo zrovna pod mrakem a schovávali jsme se v útrobách lodi před větrem a nepohodou. Přes nečisté okénko se mi loď nepovedlo ani natočit, ani nafotit. Kromě toho jsem ztratil pro tu chvíli dech, takže na zachycení toho kolosu jsem ani neměl pomyšlení. Kapacita  takové lodi je asi 3000 pasažérů a 1000 členů posádky. Na palubě je několik restaurací a barů, bazény, tobogány, kino, herny... Moje touha po dovolené na takové lodi ještě zesílila. Tak snad někdy. Podle mě nemůže být nic lepšího. Přes noc se loď plaví od přístavu k přístavu. Den může člověk prožít pokaždé v jiném městě a zemi. Pokud nechce, může zůstat na lodi, kde má k dispozici dokonalé služby všeho druhu a svoji kajutu. A hlavně, konečně bych se tak dostal na úplně volné moře, kdy není kolem vidět nic jiného, než nekonečný oceán. To by mě opravdu bavilo. Už se těším...

Jsem zpět

Pár pátků uteklo, od mého posledního příspěvku. Ty pátky se střídají čím dál rychleji. Nebudu se vymlouvat ani na pobyt na Ischii, ani na nedostatek času. Prostě jsem k psaní nenašel správnou náladu. Mimochodem Ischia. Tak ta mě inspiruje k dalším tvůrčím aktivitám. Fotky jsem zpracoval, ale ještě některé musí projít "očistnou" procedurou ve Photoshopu. Stále nemám zpracované videosekvence, ze kterých by se mělo podařit vyrobit DVD, přemýšlím o další knize fotografií, podobné té z Madeiry a taky o webu jak o Madeiře, tak o Ischii. Jenomže to je dost práce najednou. Zatím jsem aspoň definitivně dotvořil DVD s MP3 "hard and heavy", které mám jako dárky na sobotní společnou oslavu 40, společně s kamarády. No oslavu.... Bude to prostě takové posezení s grilováním masa a pivem. Nestačím ani sledovat fotbaly, každý den je jich několik. Problém je, že u většiny spolehlivě usínám, jak jsou "dramatické". Počasí léto nepřipomíná ani vzdáleně. Ty tropy po našem návratu z Ischie, byly zřejmě jen pořádnou výchylkou. Čeká mě po čase školení a tak se podívám do Vsetína. No, když jsem letos už zvládl Neapol a Ischii, tak si neskromně myslím, že Vsetín bych mohl zvládnout taky. A pátky se budou zase rychle střídat...

Doba

Doba vyrvaná z pantů šílí. Tak bych mohl stručně vyhodnotit události z poslední doby. Předvolební guláš, který vaří politici, média a veřejnost začíná být připálený ještě před servírováním. Násilí na mítincích dosáhlo jistého bodu, Bohouš Sobotka dostal pěstí. Přemýšlím, co bude další stupeň. Vajíčka, sklenice utopenců, pak pěsti. Napadají mě nože nebo rovnou samopaly? Hlas lidu samozřejmě zní jasně. Mohou si za to sami. To je vskutku železná logika. Už aby bylo 29.5. a bylo odvoleno. Naštěstí odlétám tou dobou do teplých krajin. Takže se nemusím zabývat volbami. Na cesty jsem se vybavil novým fotoaparátem. Ten starý jsem překvapivě rychle prodal přes internet. A ten nový nakoupil stejnou cestou překvapivě výhodně. Někdy se to podaří, i když si stále říkám, kde soudruzi z Datartu udělali chybu. Nový Samsung je takové malé šikovné "tři v jednom". Výborně to fotí, natáčí  HD video a ještě má GPS navigaci. Tomu se říká vybavený přístroj. Přesto se těším i na tištěnou mapu Neapole, Ischie a Capri, kterou si teprve budu vyzvedávat na poště. V některých věcech jsem prostě staromilec. Myslím si, že by se politici neměli mlátit na ulici a že se na cestách nejlíp orientuje podle tištěné mapy. Asi jsem už nebetyčně starý a novou dobu, vyrvanou z pantů, nemůžu chápat v plné šíři. Útěchou mi budiž to, že je mi to tak nějak celkem jedno.

Letí to

Tak nějak to letí. Není to tak dávno, co jsem se přiznal k nepsaní blogu. Vlastně, je to dávno. Ale letí to. Že to taky někdy neletí jsme se přesvědčili o víkendu. U Smolenska spadlo TU 154 s velkou částí polské politické elity. Nikdo nepřežil. Říkám si, proč vždycky před blížící se mojí cestou letadlem, musí dojít k nějaké větší letecké nehodě? Naposledy před Madeirou to byl Airbus, který se zřítil do moře. A teď tedy TU-čko u Smolenska. Až mé kroky zamíří na Ruzyň, nenechám se rozhodit. Tentokrát bych si let rád užil daleko víc. Poletíme zřejmě přes den a když bude hezky, možná i z okénka něco málo dole zahlédnu. Nad mořem dlouho nebudeme. Aby cesta byla dostatečně napínavá, musí přinést něco úplně nového. Tentokrát to bude plavba po moři. Zastávám názor, že člověk je tvor suchozemský. Jako neplavec a obyvatel státu, který nemá moře, si ho mohu dovolit. Přesto se na plavbu trajektem těším. Poprvé na moři.  Jsem rád, že tu nebudeme v době voleb. Stejně bych nešel, ale bude zajímavé se výsledek dozvědět v zahraničí. Někdo by jistě dodal - a zvážit návrat. Ale to je blbost. Žádný volební výsledek není důvodem k emigraci. Ty doby jsou už naštěstí opravdu pryč. Doufám, že až poletíme, budu si moct říct "letí to" a až poplujeme, tak třeba "pluje to". 

Nepíšu

Proč nepíšu? Ani nevím. Ne že by nebyly témata. Pořád se něco děje. Tak třeba, začaly hokeje a zatím v play-off hrajeme se Slavií 1:1 na zápasy. Dnes nás čeká první zápas na soupeřově hřišti. Zranil se nám další obránce a tak budeme muset přeskupit síly. Ve druhém utkání ve Zlíně, nás Slavia skvělou hrou k ničemu nepustila. Udělalo se dnes moc krásně, ale tento týden, přestože mám volno, budu 2 dny trávit v práci na školení. Ve Firmě jakoby po krizi nebylo ani památky. Stále si to nemohu vysvětlit, prodeje finálích výrobků našich odběratelů nejsou nijak závratné. Ale my chrlíme a chrlíme. S dovolenou to letos vypadá zajímavě. Možná se mi splní další z "divokých představ" a uvidím Pompeje na vlastní oči. Láká mě i výstup na Vesuv, ale už teď máme na 8 dní našeho pobytu plány na dnů 20. Budu muset oprášit italštinu. Jsme v přípravné fázi a stejně jako loni prohrabáváme hlubiny internetu. Díky Google Earth a Maps, i díky YouTube se člověk může dokonale připravit na to, co ho čeká. Už jsme na základě tohoto poznání přehodnotili pobyt v Casamicciole. Forio se mi zdálo, že leží až moc bokem, ale vše je dosažitelné autobusem během 30 minut. Malé ostrovy, to je prostě pro mě ideální. Snad to vyjde. Abych měl o čem psát.

Pixel013

Dlouho jsem neblogoval. A to jsem se chtěl polepšit... Jelikož mě zajímají  nové technologie a média, musel jsem si zkusit Twitter. A tak jsem ode dneška členem této sociální sítě. Dá se Twitteru vůbec  říkat sociální síť? Zřejmě ano. Bývá srovnáván s Facebookem. Pro mě je to hodně stručná možnost vyjádření. Jste omezení na 140 znaků v jednom příspěvku. Vše vychází snad z délky SMS zprávy. Ano, i přes mobil lze twíttovat. A tak jsem dneska napsal svůj první twítt. Hezky česky by to bylo asi "štěbt". Protože twíttování se dá nejlépe přeložit jako štěbetání. Na Twitteru jsem pod nickem "pixel013". Nemám zatím žádné folowery, což vzhledem k množství (a kvalitě) mých příspěvků není až tak zarážející. Zkuste si Twitter, třeba vás chytne. Je na něm neskutečné množství krátkých zpráv. Můžete sledovat twíttování svých oblíbených celebrit, sportovců, filmařů, všelijakých institucí, časopisů, muzeí a všeho, co vás jen napadne. Všichni dneska twíttují nebo blbnou na Facebooku. A tak jsem se přidal. Zatím jsem folowerem 3 dalších twitterů. To je ta moje zvědavost. Nebo zvídavost?

Madeira

Na Madeiře sprchlo. Ostrov právě prochází obdobím dešťů. Tentokrát to ale příroda krapítek přepískla. Přívalové deště a velmi silný vítr způsobily společně hotovu katastrofu. V hornaté krajině mělo jejich řádění nepředvídatelné důsledky. Voda, valící se z hor, sebou brala vše, co jí stálo v cestě. Na mnoha místech došlo k sesuvům půdy. Zatím se teprve sčítají škody a oběti, ale už teď je jasné, že zahynulo nejméně 42 lidí. Sami ostrované hovoří o tom, že podobně silná smršť se Madeirou přehnala naposledy v roce 1993. I u nás máme zkušenosti s povodněmi. Ale právě kvůli sopečnému původu Madeiry nemůžeme úplně srovnávat. Zatímco v roce 1997 jsme bojovali s vodou, která se spíše zvolna převalovala krajinou, případně vytvářela stojící laguny, musí se Madeiřané vyrovnávat s děsivě rychlými proudy dešťovky  a bahna. Historické centrum Funchalu je totálně zaplavené. Viděl jsem záběry z přístavu i dalších částí města. Mezinárodní letiště v Santa Cruz je uzavřené. Když měl člověk tu možnost všechna tato místa navštívit, dívá se na podobnou katastrofu úplně jinak. Přijde mi neuvěřitelná. Nikdy bych nečekal, že právě tuto krásnou přírodu si budu muset později spojovat s takovým neštěstím. Madeiřanům věřím, že se s následky rychle vypořádají. Pomáhá jim portugalská vláda a snad pomůže i EU. Pomohl bych aspoň prostřednictvím DMS, ale zatím jsem nezjistil, jestli taková možnost vůbec existuje. Madeira je možná pro svět malá a příliš nevýznamná. Snad i proto bych jí pomohl o to raději.

Vancouver

Tak už to začalo. Další zimní olympiáda. Jak prudce stárnu, tak si jich pamatuju čím dál víc. Každá mi utkvěla něčím jiným. Tak třeba Sarajevo si pamatuji především podle toho, že jsem v  průběhu "náhle ochořel" a mohl tak sledovat veškeré dění přímo z postele. Z Calgary vzpomínám na zahajovací ceremoniál, během kterého staří indiáni zpívali velmi procítěně kanadskou hymnu. O Naganu nelze napsat nic jiného, než že mi na týden totálně převrátilo zaběhnutý režim. Jak hokejisté postupovali turnajem, nestačil jsem si plánovat náhradní volna a dovolené.  Vancouver jsem zaznamenal opět při záznamu zahájení, kdy jsem žasl nad projekcí a úžasnou multimediální show a včera samozřejmě ponocování u rychlobruslení, které jsem až do nástupu Sáblíkové bral jako nepodstatný a celkem nudný sport. Ale najednou jsem se přistihl, jak pozorně sleduji skluz, překládání nohou v zatáčkách a křížení dráhy... Krásný úspěch a trochu výsměch celému tomuto sportu. Přece jen nemáme žádnou krytou halu, ale přesto od náš vyšla olympijská vítězka. A to ještě neřekla poslední slovo. Hokejisté začínají ve čtvrtek ráno v 6:00 zápasem proti Slovensku a opět už mám domluvené náhradní volno. Jinak to nejde. Olympiáda je přece jen jednou za 4 roky. A v hokeji se po čase schází skutečně exkluzivní konkurence!

Úklid

Po čase na mě padl úklid vchodu našeho domu. Každý den proto velmi pozorně sleduji předpověď počasí. Podle ní má ve druhé půlce týdne napadnout až 40 cm nového sněhu. Mezi tím jsem na YouTube shlédl, co umí takový Blizzard v USA. Ten záznam bych každému doporučoval. Statická kamera snímá terasu rodinného domu. Na ní je zahradní nábytek s kulatým stolkem. Hodinu po hodině všechno pomalu mizí pod sněhovou přikrývkou. Blizzarda nečekám, ale přesto jsem ostražitý. Zatím sice mrzne, ale cesty a chodníky jsou suché. Kdyby to vydrželo až do neděle, vůbec bych se nezlobil. Stejně si budu muset ověřit, jak je to přesně s úklidem chodníků. Byly nějaké změny a za některé cesty a chodníky a jejich zimní úklid zodpovídá město. Odklízení sněhu je sice pro mě skoro koníček, ale minule jsem se do něj vžil až příliš a odnesla to lopata. Proto bych nerad páchal další zbytečné škody. Jdu pro jistotu zkontrolovat počasí.

Kometa

Na nebi zářila, ohnivá kometa... Takto jsem si mohl včera recitovat cestou na hokejové klání mezi zlínskými Berany a brněnskou Kometou. Vyrazil jsem s předstihem, v očekávání nemalých davů před pokladnami. S R.jsme se potkali na zastávce MHD a šli společně. Ani dostatečný předstih však nebyl dostatečný. Přivítaly nás zabedněné pokladny. Ano, zápas byl beznadějně vyprodaný. Dorazilo množství brňáků, odhadem tak 2 000 a asi i o něco víc. A to jsem se přitom tak krásně vybavil na stání na promrzlých schodech! Ani Novesta ze začátku nenabídla zrovna pohostinnost. Modrobílý úl, ve který se proměnila, hučel množstvím hlasů a všude se vznášelo plno kouře. Se začátkem zápasu došlo naštěstí k totálnímu vylidnění a tak jsme zápas mohli sledovat na několika LCD. Považoval bych tuto situaci za nácvik na play-off, protože pokud nebudou lístky normálně dosažitelné, nebude mít smysl o ně "bojovat" do roztrhání těla. Heslo "Novesta to jistí" vstoupilo v platnost. A zápas samotný? Byl to urputný boj. Kometa hrála výbornou taktickou aktivní obranu a prakticky nás nepustila k naší hře. Na 2:2 jsem vyrovnali až 2 vteřiny před koncem, během naší power-play. V samostatných nájezdech jsme pak byli lepším týmem. Byl to poučný zápas. Především v tom, že pokud soupeři použijí "naše zbraně", máme s tím problém. A taky, že i na LCD je hokej sledovatelný, s nohama v teple. A ještě něco stojí za zmínku. Naprosto korektní vztahy mezi příznivci obou táborů. Žádné zlé pokřiky, žádné konflikty, naopak, velmi pohodová atmosféra. Sami jsme s několika brňáky zapředli řeč. A tak by to mělo být vždy. Na nebi zářila, ohnivá kometa.... 

Školení

Díky školení jsem vypadl ze zavedeného rytmu. Jsou to vcelku zvláštní situace. Najednou člověk potkává jiné lidi, pohybuje se ve větší skupině... Zítra překročím určitou hranici a stanu se ctihodným kmetem. Tak dnes naposledy za jinochy hodnotím školení. Neprobíhá úplně podle představ a částečně je v angličtině. Ale něco jsme se dozvěděli a něco snad ještě dozvíme. Od kolegů po dnešku vím, že ráno bylo u Firmy rušno. Kolem stovky lidí si před hlavní budovou "mačkalo čepice" a přišlo se zajímat o práci. Není se co divit. Na jedno pracovní místo připadá v našem kraji až 27 uchazečů. Prý přibíráme kolem 80 lidí a budeme rozjíždět část nového provozu. Zřejmě je z čeho vybírat. Ale zkušenosti jsou takové, že mnoho nadšenců dost brzy odchází. Práce je náročná fyzicky a časově. No uvidíme, situace je přece jen trochu jiná než dříve a vyplatí se vydržet. Ani nevím, kdy vlastně zítra přijdu. Dnes to bylo hodně pozdě a zítra kdo ví. Takže svůj "velký den" oslavím prací. Při pohledu na číslovku s věkem si začínám myslet, že je to nakonec nejrozumnější varianta. Tak za jinochy naposledy dobrou noc.

Trojice

Hned trojici zápasů na domácím kluzišti, odehráli hokejisté Zlína v posledních pár dnech. Páteční zápas s Třincem jsem viděl na vlastní oči přímo na stadiónu a musím konstatovat, že se hrál hokej té nejvyšší úrovně. Konečné vítězství 3:2 bylo vyjádřením poměrů na ledě. O nedělním zápase se Spartou se bude mluvit ještě dlouho. 439 trestných minut je rekordem extraligy. Po našem výborném vstupu do zápasu, kdy jsme 9 minut předváděli naprosto excelentní hokej, přišel běžný faul Romana Vlacha u mantinelu, na projíždějícího sparťana. Odveta byla otřesná, hned 3 hráči soupeře se "férově" sesypali na Vlacha a bezhlavě do něj bušili. Vykloubili mu při tom rameno. Zbytek zápasu se pak zvrhl v sérii bitek a konfliktů. Ve "férovosti" nezůstali pozadu bohužel ani domácí, zvláště zákrok Kučného na Výborného byl zbytečný. Sedm trestů 5+do konce utkání na každé straně, hovoří za vše. Závěr se dohrával na hraně pravidel a důstojnosti. Podle mediálního obrazu je ale jasným viníkem Zlín, o Vlachově zranění se mlčí, nebo se zmiňuje jen okrajově. Přitom může mladého hráče vyřadit až do konce sezóny. V dnešním právě skončeném zápase porazili Berani Plzeň 4:1 a zkompletovali tak bodový zisk na 9 bodů ze tří domácích zápasů. Vynikající výsledek.

Google

Jak jsem zjistil, nějak se v poslední době courám se záznamy do blogu. Asi ta zima. Zamrzl jsem, ve svém tvůrčím rozletu. Nebo mi stoupla sláva do hlavy. Přišel mi totiž dopis. V dnešní době, kdy jsem klasický papírový dopis neviděl už léta. A nenapsal mi jen tak nědo, ale hned největší společnost na světě. Ano, přišel mi dopis od Googlu. Skoro mám chuť si ho dát zarámovat. Zatím neznám nikoho, s kým by si Google dopisoval. Dostal jsem od tohoto portálu nabídku na spolupráci v oblasti reklamy na webu. Mohu inzerovat v celkové hodnotě 1000 Kč. Docela drobným problémem však zůstává, že vlastně ani nemám inzerovat co. Mohl bych zkusit propagovat své stránky, nebo tento blog, jen si nejsem jistý, že je to přesně to, co Google očekává. Když už jsme u toho dopisování, nemůžu nezmínit, že si dopisuji s další světovou firmou. Tou je tchajwanský Acer, výrobce notebooků. Po menších problémech u dodavatele jsem se stal majitelem přístroje Aspire 3810 TZ. Tento příspěvek již na něm tvořím. Aceru jsem odeslal bezplatný kupón na upgrade operačního systému na verzi Windows 7. Čekám, jak všechno dopadne a kdy se dočkám instalačního média. A tím bych mohl ukončit dnešní malé technologické okénko.

Facebook

Jsem na Facebooku a se mnou dalších 1 999 999 "postižených" v ČR. Aspoň tak soudím podle naposledy zveřejněných čísel. Facebook není špatný sluha, ale může být zlý pán. Důkazem budiž přiznané závislosti mnohých na aplikacích typu Farmville nebo Happy Aquarium apod.. V poslední době se množí zakládání skupin za určitým účelem a jejich následné přemalovávání na skupiny s účelem úplně jiným. Je to trochu smutný pohled, člověk si říká, jak by se toto dělo v reálném světě, v komunitě lidí. Jenomže Facebook už je součástí toho reálného světa. S tím nic nenaděláme. A lidské společenství existuje pořád i ve světě reálném. Nevěříte? Zajděte si třeba někdy na hokej, do kina, na ples nebo do restaurace. Všude se scházejí lidé se společnými zájmy. A co taková MHD? Zvažme teoretickou možnost, že skupina "Trolejbus č.2" má společný zájem na cestování k nemocnici. A někdo  jim zájmovou skupinu "přemaluje" na "Trolejbus č.6", jedoucí na sídliště. Cítili by se podvedeni, stejně jako se cítí podvedeni na Facebooku, když si myslí, že pomáhají Haiti, ale přitom se začleňují k rasistům. Opravdu smutný pohled. Hlavně ve světle souvislostí. Na Facebooku jde možná o "podvod" nebo "blbou srandu". Ale na Haiti se lidé bijí o vodu a holý život. Facebook je jim rozhodně ukradený. Potřebují  silnou  podporu lidského společenství, zdroje, podporu, pomoc,  základní  potřeby. Jinak nepřežijí.

T.M.A.

Tý em ej. Tak se jmenuje nový český film, který jsem ještě neviděl. Ale T.M.Y.jsem si v tomto týdnu užil dosyta. Hlavně úterý bylo povznášející. Pondělní návrat z práce kolem 23h, pár hodin spánku a návrat tamtéž. Šel jsem sice "až" na 7h, ale byla ještě T.M.A.. Odcházel jsem po 22h za T.M.Y.. Potkala mě ztráta orientace. Den i noc splynuly v jedno a  názvy dnů v týdnu pozbyly významu. Středa byla aklimatizační a až dnes se trochu srovnávám, abych si to zítra zase trochu rozhodil. Někdy se to tak sejde. Při pohybu venku obdivuji ledovou krustu, ve kterou se proměňuje sněhová pokrývka. Lesknou se na ní pouliční lampy a většinou neodolám a zkouším její pevnost. Sněhu je prý tolik, že i satelitní snímky naší planety vykazují obrovské bílé plochy. S počasím se něco děje. Ve Skotsku mrzlo a to fest. Mínus dvacet je pořádný mráz v místě, které by měl oplachovat a oteplovat Golfský proud. Máme zimu, ale nemáme zemětřesení jako na Haiti. Zahynulo při něm prý až 50 tisíc lidí a bylo nejhorší v historii země. A tak si říkám, že ani nejčernější T.M.A. a teploty pod bodem mrazu nejsou tou nejhorší variantou rozmarů přírody. Proto si nestěžuji, ale jen oznamuji skutečnost. Po T.M.Ě.totiž přijde světlo a den a po zimě zase jaro a teplo. Už aby to bylo.

Avatar

Tak jsem viděl v kině nový film režiséra Camerona, Avatar. U těchto technologicky převratných filmů, bývá často problém s příběhem. Musím říct, že Avatar dělal všechno pro to, aby se podobnému hodnocení vyhnul. Jde sice o moderní pohádku, ale nápad s vesnicí domorodců na planetě Pandora, není k zahození. Pomocí avatarů do ní proniká lidská rasa, jak se později ukáže, za účelem dobývání strategické suroviny. Film v sobě proto skrývá mnohá poselství, od ekologických až po mravní. Často se nevyhne kýči, jak ve vizuální, tak dějové linii. Ale celou dobu oči přechází a člověk nestačí ani vnímat celou tu 3D nádheru. Noční les na Pandoře je vrcholem kýče, ale takovým, který diváka zaručeně přiková do sedačky.  Říká se o Avatarovi, že právě on povede k masovému rozšíření 3D technologií do domácností. Probíhající veletrh spotřební elektroniky CES to jenom potvrzuje. Stejně jako vzpomínáme na Jurský park, který jako první komplexně využil počítačovou animaci ve filmu, budeme na Avatara vzpomínat jako na film, který posunul hranice této animace k dokonalosti. Pro příště již neexistují technologická omezení pro tvůrce, kromě jejich vlastní fantazie. Za sebe můžu říct, že jsem rád, že nejsem dítětem v této době. Nevím, jak bych se vyrovnával s tolika vjemy a možnostmi. Mám s tím co dělat jako dospělý.

Začátek

Každý začátek  je těžký. To jsem si začal uvědomovat hned v sobotu ráno, kdy jsem ledovým ránem klusal do Firmy. Moje oblíbená trafika měla zavřeno, zřejmě se nenastartovala po svátcích. Nakoupil jsem v jiné. Už sobota naznačila, že víkend bude zajímavý. V neděli pak se všechno rozjelo naplno. Chvilkama jsem si i říkal, jestli je ten tlak normální. Kdysi jsem si myslel, že není možné být na více místech současně a řešit 5 problémů dohromady. Ale přehodnotil jsem. Jde to. Škoda že padlo hned moje první novoroční předsevzetí. Musel jsem být na některé lidi trochu důraznější. Pomohlo to. Situace se posunula dál. Až k úplnému vyřešení. Šlo by to i bez toho důrazu? Kdo ví, možné to je. Únava mě přepadla ze všeho nemalá. 2x12h hned na začátek a ještě takových... Uvidíme, jak to půjde dál. Myslel jsem na to, jak si povedu v 65-letech. Ano, to je věk, kdy bych měl odcházet do důchodu. Vzhledem k tomu tlaku a situacím si však neskromě myslím, že důchod se mě týkat rozhodně nebude. A pokud ano, tak na mnohem klidnějším místě. Představuji si odlehlou vytopenou vrátnici, kastrůlek z domova a tranzistorák. Jen abych se dokázal prodrat davem skorodůchodců, kteří budou mít podobný plán.

Utopenec

Podle názvu dnešního příspěvku by se mohlo zdát, že budu psát o oblíbené "hospodské" pochoutce. Není tomu tak. Začnu tím, že přišel nový rok 2010 a osobně jsem ho velmi klidně přivítal. Záznam koncertu Pink mi pozvedl náladu. Vybraný film sice nebyl nejlepší, ale pořád daleko předčil nabídku TV kanálů. Klipy na Óčku nám pak dělaly společnost až do půlnoci. Noční hokej s Ruskem pro nás sice nedopadl dobře, ale junioři podali dosud nejlepší výkon  na turnaji. Dopoledne jsme se s P.vydali na novoroční procházku. Byla mlha a vlhkost se vkrádala až do kostí, ale toho válení se, už bylo dost. Nakonec jsem během svátků přibral 2,5 kg a to hovoří za vše. Prošli jsme si jen takovou krátkou trasu. Kolem splavu na Dřevnici a kolem polikliniky. Nějak jsem si nemohl vysvětlit přítomnost hasičského auta a hlídky policie ČR. Doma jsem z NETu našel vysvětlení. Nad ránem se pod splavem utopil 30-letý mladý muž. Do ledové vody skočil prý kvůli přítelkyni. Jak už to tak bývá, něco končí a něco nového zase začíná. V nedalkém Uherském Hradišti se narodil první novorozenec roku 2010. Skoro stejný region a dvě naprosto odlišné události. Jako by ale dokonale symbolizovaly odchod roku starého a přivítání toho nového.