Salaš

Tak jsme se konečně usalašili na novém. Po pravdě, zatím si zvykám. Jako bych byl na návštěvě, která je ale zajímavá tím, že objekt "návštěvy", byl (a je) průběžně vylepšován a zvelebován. Samozřejmě vím, že jde o nikdy nekončící proces. Ale už teď na začátku jsme nasadili obrovské tempo. A tak je uděláno vše podstatné. Salaš k usalašení začíná vypadat k světu. Zařekl jsem se, že bačovat na tomto místě budu až do úplného konce. Představa dalšího možného přesunu mě totiž dostatečně děsí. Při stěhování se přehazovalo a přenášelo tolik "krámů" o jejichž "potřebnosti" jsem neměl nejmešího tušení, až z toho šla hlava kolem. Je neuvěřitelné, co jinak vcelku racionální lidé dokážou nahromadit. A toho odpadu ! Až jsem se styděl, že poplatek odváděný obci není snad ani dostatečný. Teď je už vše na svém místě, odpad několikrát vyvezen, nepotřebné potřebnosti uloženy. Budou se dotahovat detailíky. V nich bývá častokrát nakonec krása. Dokonce to vypadá, že bude i čas na psaní. Jak blogu osobního, tak toho na iDnes. Ze salaše se bude psát dobře. Ještě to bude chtít pohodlnější židli k PC, křeslo do obyváku, ložnici, další nábytek, novou TV, květiny, vybavení lodžií.... může být vlastně salaš někdy úplně dokonalá?

O(n)linek

Jsem O(n)linek. Právě teď a jen na chvíli. Jinak jsem O(ff)linek jako vyšitý. Jak k tomu došlo? Jednoduše. Přišel takový pán a přestěhoval mi signál. Kdyby tak rychle proběhlo i stěhování dalšího materiálu, byl bych nadšený. Takto zatím balíme vše do krabic a věříme, že až přijde na vybalování, najdeme vše co jsme zabalili. Znamená to, že stěhování se blíží. Jen ten bordel na "stavbě" se zatím tváří, že ho budeme uklízet ještě tak měsíc. Být O(ff)linek má i výhody. Kromě toho, že se člověk o dost míň stresuje daňovými změnami, japonským zemětřesením a tsunami, vybuchující jadernou elektrárnou a humanitárním bombardováním Libye, začte se občas do nějaké knížky. A to se mi podařilo v případě povídek Stephena Kinga. Jsou opravdu děsivé, jako třeba Trávníkář nebo Noční směna a taky Šroťák. A tak věřím, že až všechno bude za námi, nebudu muset napsat podobnou povídku, s prostým názvem Stěhování.

Doba

Doba je šílená. Právě teď, momentálně, pořád. To jsou jenom smlouvy, potvrzení, ověření, kvitance, vklady, výběry, platby, objednávky, telefonáty, papíry a papíry. Ale taky kachličky, dveře, zástěny, vany, dlažby, linky, stěny, postele, matrace, rošty, barvy, krby, omítky, zásuvky, světla, záclony, vypínače, schránky, elektroměry, přepisy, telefony, zvonky, koberce, podlahy, PVC, lišty... Hlava mi už občas vynechává. A tak nepíšu blog, protože pořád zkoumám, hodnotím, vyhledávám, probírám, vyměňuji, posílám, prohlížím, objednávám, platím, přenáším, zapojuji, opravuji, strhávám abych nasazoval, domlouvám, kontaktuji, uklízím, nasazuji... Prostě doba je šílená a já začínám být neméně tak. Už se těším na jaro, teplo, zeleň, přírodu, klid, les. A klidnější dobu. Abych zase mohl psát blog. Aspoň občas.

Velbloudi

Myslel jsem, že v dnešní době přece nemůžu vidět maníka na velbloudovi, jak jede útokem proti nějakému davu. Ale viděl jsem. A tak přemýšlím, proč jsem si to vlastně myslel. Asi proto, že v době různých moderních technických vychytávek a zbraní všeho druhu, by mě nenapadlo používat to dvouhrbé zvíře jako bojový prostředek. Bylo to sice jen v TV, takže ani ne třetinový zážitek, ale tentokát jsem rád, že reál je dostatečně daleko. Ty záběry z egyptských ulic totiž nevěští nic moc dobrého. A pohled na řítícího se útočníka na velbloudovi, mně obyčejnému středoevropanovi, mohl připomenout snad jen film Lawrence z Arábie. Když vidím ulice Káhiry, plné barikád, tanků a teď ještě velbloudů, nevím přesně, co si o tom myslet. Radovat se ze skutečnosti, že se snad i arabské státy začínají zvolna demokratizovat (Egypt, Tunisko, Jemen), nebo být pořádně vystreslý z možných dopadů na chod celého světa? Zatím mám jen trochu srandu z velbloudů. Ale jak dlouho mi to vydrží?

Nesouvislosti

Vůbec to spolu nesouvisí, ale takto vedle sebe vše vypadá dostatečně postmoderně. Začněme v Egyptě, kde zuří něco jako revoluce. Ani oblíbené letovisko Hurghada se nedokázalo vyhnout rabování a chaosu. Podle zasvěcených komentářů může situaci uklidnit už jedině armáda. Naše cestovky ruší únorové zájezdy. Myslím na dovolenkáře, které situace zastihla třeba ve druhém dnu jejich 10ti denního pobytu. To musí být radost a zážitek. Ani u nás se nenudíme a pořád nevíme, jestli od března máme počítat s porody na polích, úprkem asi 4 000 lékařů a rušením lůžek akutní péče. Nejdříve se kluci dohodli na 2 miliardách, po dnešku je nejnovější informace že dohody neplatí a zítra už tu možná nebudou ani doktoři, ani Ministerstvo zdravotnictví. Co ovšem zůstane ze středozápadu USA, je větší záhadou. Podle světových serverů, se na tuto oblast žene nevídaná sněhová bouře, provázená tornády. Ale konec světa má být přece až v roce 2012! Slíbili nám to. Ještě včera jsem obdivoval bilanci hokejisty Dudy, který ve 25ti zápasech za Plzeň dokázal vstřelit 16 gólů a na dalších 13 přihrál. Muselo ho to zřejmě velmi psychicky vyčerpat, protože pravděpodobně v nedávných dnech zmlátil v roli řidiče postaršího chodce v Karlových Varech. Zřejmě ten pán nefandil Plzni. Tak to je teprve konec světa. O tom všem bychom nemuseli snad ani vědět. Bylo by to lepší. Jsou to nesouvislosti, které ovšem ve výsledku vytváří velmi souvislý pocit. Pocit zmaru. Počasí a doktoři si dělají co chtějí, v Egyptě je bordel a proto se zase všechno kvůli ropě zdraží a Duda mlátí kromě soupeřů už i chodce. A pak máme být optimističtí.

Košíky

Doba čekání na smlouvy z Banky, zdála se mi neúměrně dlouhá. I nelenil jsem a po telefonu záležitost v hlavním městě urgoval. A tak mi ta stejná Banka, které jsem asi 100x dokázal, že já jsem já, které jsem své podpisy ověřoval nejen obvyklým postupem, ale dokonce i pracovníkem Banky, tak tato Banka mi lhala, jako když stiskne. Smlouvy prý poslala, ale jen obyčejně a tak na poště nejde nic ověřit. Jen to datum nakonec nesedí a ta rychlost, kterou se nakonec smlouvy z velké Prahy přiřítily, ta rychlost, byla totiž přímo kosmická. Jako klient se jen poníženě plazím bahnem, plním všechny požadavky Banky na 200 procent, ověřuji, potvrzuji, odesílám, registruji, vyplňuji, podepisuji, a platím kudy chodím... A Banka, tak na mě prdí. Vždyť to stálo jen 5000, co to je pro pražáka úředníka? Jen plivanec v moři. Snad lahvinka slivovičky z Moravy by vše uspíšila. Nic! Nas...kašlat! Pro pražáka úředníka nemám hezkého slova. Aby toho nebylo málo. Dnes Banka slaví velké vítězství. Může se honosit titulem "Banka nejvstřícnější ke klientům, roku 2010". Tož kruci, jak to asi vypadá v těch ostatních Bankách? No hnus... Vrchol dne však byl jiný. V Obchodě neměli košíky. To byla poslední rána. Zhroutil se mi svět. Byl jsem na konci sil. Ten Obchod, to je totiž socík jako vyšitý. Něco jako sámoška ze Ženy za pultem. Bohužel ale, bez těch lahůdek. Byl to prostě lahůdkový den. Bez košíků a málem taky beze smluv. Socík všude kolem. Bankovní i obchodní.