Doba

Doba je šílená. Právě teď, momentálně, pořád. To jsou jenom smlouvy, potvrzení, ověření, kvitance, vklady, výběry, platby, objednávky, telefonáty, papíry a papíry. Ale taky kachličky, dveře, zástěny, vany, dlažby, linky, stěny, postele, matrace, rošty, barvy, krby, omítky, zásuvky, světla, záclony, vypínače, schránky, elektroměry, přepisy, telefony, zvonky, koberce, podlahy, PVC, lišty... Hlava mi už občas vynechává. A tak nepíšu blog, protože pořád zkoumám, hodnotím, vyhledávám, probírám, vyměňuji, posílám, prohlížím, objednávám, platím, přenáším, zapojuji, opravuji, strhávám abych nasazoval, domlouvám, kontaktuji, uklízím, nasazuji... Prostě doba je šílená a já začínám být neméně tak. Už se těším na jaro, teplo, zeleň, přírodu, klid, les. A klidnější dobu. Abych zase mohl psát blog. Aspoň občas.

Velbloudi

Myslel jsem, že v dnešní době přece nemůžu vidět maníka na velbloudovi, jak jede útokem proti nějakému davu. Ale viděl jsem. A tak přemýšlím, proč jsem si to vlastně myslel. Asi proto, že v době různých moderních technických vychytávek a zbraní všeho druhu, by mě nenapadlo používat to dvouhrbé zvíře jako bojový prostředek. Bylo to sice jen v TV, takže ani ne třetinový zážitek, ale tentokát jsem rád, že reál je dostatečně daleko. Ty záběry z egyptských ulic totiž nevěští nic moc dobrého. A pohled na řítícího se útočníka na velbloudovi, mně obyčejnému středoevropanovi, mohl připomenout snad jen film Lawrence z Arábie. Když vidím ulice Káhiry, plné barikád, tanků a teď ještě velbloudů, nevím přesně, co si o tom myslet. Radovat se ze skutečnosti, že se snad i arabské státy začínají zvolna demokratizovat (Egypt, Tunisko, Jemen), nebo být pořádně vystreslý z možných dopadů na chod celého světa? Zatím mám jen trochu srandu z velbloudů. Ale jak dlouho mi to vydrží?

Nesouvislosti

Vůbec to spolu nesouvisí, ale takto vedle sebe vše vypadá dostatečně postmoderně. Začněme v Egyptě, kde zuří něco jako revoluce. Ani oblíbené letovisko Hurghada se nedokázalo vyhnout rabování a chaosu. Podle zasvěcených komentářů může situaci uklidnit už jedině armáda. Naše cestovky ruší únorové zájezdy. Myslím na dovolenkáře, které situace zastihla třeba ve druhém dnu jejich 10ti denního pobytu. To musí být radost a zážitek. Ani u nás se nenudíme a pořád nevíme, jestli od března máme počítat s porody na polích, úprkem asi 4 000 lékařů a rušením lůžek akutní péče. Nejdříve se kluci dohodli na 2 miliardách, po dnešku je nejnovější informace že dohody neplatí a zítra už tu možná nebudou ani doktoři, ani Ministerstvo zdravotnictví. Co ovšem zůstane ze středozápadu USA, je větší záhadou. Podle světových serverů, se na tuto oblast žene nevídaná sněhová bouře, provázená tornády. Ale konec světa má být přece až v roce 2012! Slíbili nám to. Ještě včera jsem obdivoval bilanci hokejisty Dudy, který ve 25ti zápasech za Plzeň dokázal vstřelit 16 gólů a na dalších 13 přihrál. Muselo ho to zřejmě velmi psychicky vyčerpat, protože pravděpodobně v nedávných dnech zmlátil v roli řidiče postaršího chodce v Karlových Varech. Zřejmě ten pán nefandil Plzni. Tak to je teprve konec světa. O tom všem bychom nemuseli snad ani vědět. Bylo by to lepší. Jsou to nesouvislosti, které ovšem ve výsledku vytváří velmi souvislý pocit. Pocit zmaru. Počasí a doktoři si dělají co chtějí, v Egyptě je bordel a proto se zase všechno kvůli ropě zdraží a Duda mlátí kromě soupeřů už i chodce. A pak máme být optimističtí.

Košíky

Doba čekání na smlouvy z Banky, zdála se mi neúměrně dlouhá. I nelenil jsem a po telefonu záležitost v hlavním městě urgoval. A tak mi ta stejná Banka, které jsem asi 100x dokázal, že já jsem já, které jsem své podpisy ověřoval nejen obvyklým postupem, ale dokonce i pracovníkem Banky, tak tato Banka mi lhala, jako když stiskne. Smlouvy prý poslala, ale jen obyčejně a tak na poště nejde nic ověřit. Jen to datum nakonec nesedí a ta rychlost, kterou se nakonec smlouvy z velké Prahy přiřítily, ta rychlost, byla totiž přímo kosmická. Jako klient se jen poníženě plazím bahnem, plním všechny požadavky Banky na 200 procent, ověřuji, potvrzuji, odesílám, registruji, vyplňuji, podepisuji, a platím kudy chodím... A Banka, tak na mě prdí. Vždyť to stálo jen 5000, co to je pro pražáka úředníka? Jen plivanec v moři. Snad lahvinka slivovičky z Moravy by vše uspíšila. Nic! Nas...kašlat! Pro pražáka úředníka nemám hezkého slova. Aby toho nebylo málo. Dnes Banka slaví velké vítězství. Může se honosit titulem "Banka nejvstřícnější ke klientům, roku 2010". Tož kruci, jak to asi vypadá v těch ostatních Bankách? No hnus... Vrchol dne však byl jiný. V Obchodě neměli košíky. To byla poslední rána. Zhroutil se mi svět. Byl jsem na konci sil. Ten Obchod, to je totiž socík jako vyšitý. Něco jako sámoška ze Ženy za pultem. Bohužel ale, bez těch lahůdek. Byl to prostě lahůdkový den. Bez košíků a málem taky beze smluv. Socík všude kolem. Bankovní i obchodní.

Bulánci

Kdo to jsou Bulánci? Jmenuje se tak jedna česká dětská počítačová hra. Já jsem si tento termín vypůjčil pro některé takycelebrity z našich slavných médií. Bulánci, ten termín může pocházet i od slova bulet. A v našich médiích, konkrétně na rozhlasových vlnách, se v minulých dnech bulelo až zbytečně moc. Začal s tím profesionální "celebrit" Pomeje, který ve svém prvním vysílání bulel jako želva, protože se mu chtěl zasebevraždit posluchač. Na druhý den se pak všechna média v zemi mohla přetrhnout, aby referovala prostému lidu, jak celebrit zachránil sebevraha. Lepší reklamu by těžko někdo vymyslel. Zabulela si i Asterka na Frekvenci 1, protože jí vedení stanice zrušilo pořad. Přesněji, chtělo pořad oživit dalšími moderátory, což Asterová nevydýchala. A tak odchází a bulí do éteru. Pokud by prostému posluchači nestačil tento příval slz, mohl se pobavit nebo pohoršit, to podle vkusu, vystoupením dvojice Mareš - Hezucký na Evropě 2. Osobně pamatuji doby, kdy se člověk z rádia občas dozvěděl kolik je hodin, jestli bude pršet a i nějakou zajímavost. V současné době se to smrsklo na nesmyslné moderátorské exhibice, kdy se výborně, ale opravdu výborně baví moderátoři, zatímco posluchač zírá v němém úžasu. Tentokrát ožralý Mareš velmi "zábavně" tak dlouho napadal Hezuckého, až ten utekl domů. Není prostě nuda v těch našich rádiích. Pro mě se tímto staly natolik odpornými, že bych si je nepustil ani na WC. Že to vzkazuji všem marketingovým ředitelům, protože všechny tyto extravagance se samozřejmě dějí jen za účelem zvýšení poslechovosti. Takže u mě marketing selhal na celé čáře. No a kdyby někdo neměl dost, tak by snad už všechny celebritní pořady mohly s konečnou platností vyřešit, jestli je Hanychová proboha  těhotná, nebo není. Pokud v tom nebudu mít jasno, odmítám vycházet z domu. Když mě budou stále napínat, mohl bych začít i hrozně bulet....

Kamelot

Musím pochválit Českou televizi za nový pondělní pořad na sportovním kanále ČT4, který se jmenuje Kamelot. Oba první díly jsem přímo hltal. Ten první moderoval Míra Bosák a s hosty ve studiu řešil osudy a budoucnost fotbalové Slávie. Druhý díl se věnoval kauze hokejových registrací a odebrání bodů Plzni a Boleslavi v rozehrané soutěži. Do moderátorského křesla tentokrát usedl Robert Záruba a do studia si přivedl hned 6 hostů. Diskuse byla místy bouřlivá, ale velmi zajímavá. Ke Slávii nemám skoro slov, usmívám se nad interpretací, že se stala vlastně obětí svého úspěchu. Za tuto moderní a neuvěřitelnou výmluvu se vejde téměř kde jaká špinavost. Je samozřejmě mnohem pohodlnější se utěšovat takovou frází, než si otevřeně přiznat, že je něco velmi prohnilého uvnitř klubu. V případě hokejových registrací se střetává hledisko čistě sportovní s hlediskem práva a dodržování pravidel. Původně jsem myslel, že mám v kauze poměrně jasno, ale právě pořad Kamelot mě trochu nahlodal. Argumenty především ze strany Plzně bych úplně nepodceňoval. Taky se pro mě osobně zamotává vztah APK řídícího Extraligu a ČSLH, pod který svým způsobem tato soutěž také spadá. Neumím si představit, kdyby se nakonec celá věc opravdu dostala k soudu.