Dos Piornais

Obdržel jsem mail, který ve mě vyvolal vzpomínky. A jak už to bývá v prostředí internetu, člověk často najde odkazy, se kterými původně ani nepočítal. V mailu bylo video s názvem "Prima cyklostezka" a byla na něm vidět parta dobrodruhů, kteří na trekových kolech balancovali na neuvěřitelně úzkém chodníčku, nad pořádnou roklí. Vlevo skála, pak úzká římsa a dole pořádně příkrý sráz. Kromě obdivu takového výkonu, jsem si vzpomněl na výkony naše vlastní. V podobném prostředí jsme se pohybovali na Madeiře, kdy turistické cesty podél vodních kanálů, tzv.levad, vedly mnohokrát opravdu dramatickým terénem. Městská levada Dos Piornais si mohla říkat městská jen zpočátku, kdy jsme se na ni napojili přímo ve Funchalu. Přesněji, šli jsme proti proudu levady z konce na začátek, protože funkce levad je, přivádět vodu z hor do města. Dos Piornais se, jak je vidět na fotografiích skrývajících se pod odkazem, velmi brzy od Funchalu odklání a stáčí se nad údolím Soccoridos více na sever do vnitrozemí. Po opuštění banánových plantáží se cesta začala dramatizovat. Kromě průlezů ve skalách se objevovaly úseky, kdy zábradlí mizelo a bylo nahrazeno jen pár sloupky s kusem drátu, nebo případně chybělo úplně. V jednom takovém úseku jsme seděli s nohami volně visícími do údolí a přemítali co dál. Návrat stejnou cestou byl vyloučený, evakuace vrtulníkem byl jen vtip a proto jsme se museli sebrat a pokračovat. Nejvíce nebezpečný úsek byl naštěstí uzamčený zrezivělou brankou, se kterou jsem mohl jen bezmocně cloumat. Kousek zpátky bylo naštěstí schodiště až do údolí, ale o tom, že Dos Pironais není žádná selanka, jsem nepochyboval. Jak se lze dočíst v tomto článku došlo na Dos Piornais 5.1.2012 k tragédii. Dvě starší dánské turistky zde zahynuly. Text je sice v portugalštině, ale "duas turistas" a "morte" jsou myslím jasné každému. Našla se u nich voda a müsli tyčinky. S naprosto stejnou výbavou jsme těmito místy kráčeli i my. A tak jsem se ve vzpomínkách vrátil do míst, která mi byla velmi milá přírodními krásami. A také do míst, která jsou tak krásná, až jsou nebezpečná. Dos Piornais je zážitek na celý život. A tak jsem se od prima cyklostezky dostal přes fotky levady až k článku o mrtvých turistkách z Dánska. O to se nejde nepodělit.

Kaluže

Už abych zase skákal přes kaluže. Zatím na to musím ještě zapomenout. Minimálně do doby, než doléčím vánoční zranění ze sklepa. Ortéza už se stala součástí mé nohy, především kotníku. Pro mě volno je trest. Je to období, kdy mohu přijít k úhoně. Svíčky na vánoční stromek jsme stejně dodnes nenašli a tak záhada trvá. Zřejmě se ztratily při stěhování, nebo jsou někde velmi dobře schované, protože je jistě někdo uložil "až dozadu" s tím, že celý rok nebudou potřeba. Nebyly. Až nadešel den štědrovečerní a má cesta do sklepa. Už asi nikdy nevysvětlím, proč jsem nejel výtahem. To by se mi nic nestalo. Zřejmě jsem se cítil mlád a plný sil. Jen ty schody ve tmě pro mě neměly dostatek pochopení. Volno jsem si tak prodloužil. Dovolená před svátky + svátky + nemocenská = nakonec více než měsíc volna. Abych se z toho ještě vzpamatoval a dostal se do tempa... Je však třeba vidět i pozitiva. Např., že kotník není zlomený a že v tomto týdnu kontrola naznačí jak dál. Proto jsem do nového roku 2012 vstoupil kulhajíce na jednu nohu. Má to být rok, kdy končí tento svět, v podobě jak ho známe. Optimisté předpokládají nějakou zásadní změnu, pesimisté sympatizující se starou Mayskou kulturou očekávají konec definitivní, no a my realisté víme naprosto přesně, že se 21.12.2012 nestane vůbec nic, snad jedině, že by někdo kdo se cítí velmi mlád šel potmě do sklepa. A tam.... tam ho bude čekat přesně jen odměna za to, jak bude našlapovat. A proto našlapujme v novém roce vždy tak, abychom se dočkali svého konce dřív, než konce celého světa.

Androš

Stal se ze mě pravověrný androš. Toto slovo něco znamenalo v minulém režimu a zdá se mi, že by mohlo něco znamenat zase. Androš - to byl především příznivec undergroundu. Má však slovo underground (v překladu doslova "podzemní") význam v nové svobodné době? Asi ne tak velký, ale mohlo by mít. Platí, že underground se používal ve vztahu ke kultuře. A tak byli undergroundoví hudebníci, spisovatelé, herci. Dnes bych slovem "androš" označil každého uživatele mobilního operačního systému Android. Ne kvůli nějaké podzemní činnosti, ale protože se mi to zdá jako dobrý nápad. A přiznejme si, Android je dobrý nápad. Až tak dobrý, že jsem se zařadil do "kolektivu" 200 miliónu uživatelů s aktivovaným zařízením s Androidem. My androši jsme svázáni s Googlem. Android je jeho dílem. Stejně tak, jako tento blog například. A další webové i mobilní služby, aplikace, systémy. Strýček Google je všude. Používáme jeho vyhledávač, mail, webový prostor nebo galerii. Tak proč bychom nemohli ve velkém využívat jeho mobilní platformu? My androši máme svůj market, kde je 60% veškerého obsahu úplně zdarma a zbylých 40% za přijatelné mikroplatební částky. Android vychází z operačního systému Linux a z filozofie open source projektů. Zatímco Apple a jeho systém iOS, nebo Microsoft a jeho Windows phone, jsou tu jako mnohem více komerční platformy. Každá z nich má svoje výhody i nevýhody a zázemí velmi silných technologických firem. V současné době sice Windows phone stojí trochu stranou zájmu uživatelů, ale raketově roste a po spojení s Nokií ještě určitě nepadlo poslední slovo. V čem je Android mobilním undergroundem nejvíce? Obrovským potenciálem open source vývojářů. Širokou podporou ze strany výrobců chytrých telefonů. Celkovým pojetím a provázaností se službami Googlu, na které je většina uživatelů zvyklá z PC a prostředí internetu. Kdybych se měl vrátit k hudbě, přirovnal bych Apple k technu a jiným moderním "disco" stylům, Windows phone ke střednímu proudu a na Android tím pádem zbývá opravdový underground. Jsem prostě androš.

Kubík

...nebo taky Kubíček. Máme doma Kubíka. Je to papoušek, samozřejmě Agapornis, jak jinak. Zatím je zakřiknutý a pomalu se seznamuje s Matýskem. Je legrační oba pozorovat. Okamžiky vzájemné náklonnosti střídají okamžiky škádlení, vyhánění, odhánění, štípání a napadání. Mates si samozřejmě celkem hlídá své území a Kubíka bere občas jako vetřelce. Zatím si myslím, že se vše odehrává přesně podle předpokladů a informací zjištěných předem z internetu. Někteří chovatelé přímo varují před dvojicí Agapornisů, kvůli jejich údajné nesnášenlivosti, jiní je takto chovají úplně v pohodě a dokonce spíš doporučují mít papoušky v páru. Dnes jsme se pokusili poskytnout oběma trochu svobody. Matýsek v poslední době není žádný velký výletník. Líbí se mi na něm, že po menším výletu z klece se do ní zase sám dobrovolně vrací. Myslel jsem, že podobně bude inspirovat Kubíka. Ten se však zatím neosmělil a přestože měl klec otevřenou opravdu dlouho, tak se na výlet nevydal. Příště to bude určitě lepší, máme ho jen pár dní. Kubík je nebývale klidný a zatím velmi obratně manévruje před Matesem. Když jsme ho kupovali, viděli jsme, jak byl ve Zverimexu ve stísněných podmínkách a mezi několika dalšími Agapornisy. Proti tomu má u nás skutečný luxus. Až si zvykne, jistě se osmělí víc. Také věřím, že vzájemný vztah obou opeřenců bude už jen lepší a zvyknou si jeden na druhého.

Jobs

Zemřel Steve Jobs, otec zakladatel technologické firmy Apple. Jak ono se vlastně jeho jméno čte? "Džops" asi ne.... Stejně tak jistě neznamená "pan Práce". I když je to právě v jeho případě tak lákavé. Jaký vlastně Apple je a hlavně, jaký bude po jeho smrti? Rozhodně se nesloží, protože momentálně drží pozici naprosté TOP technologické špičky. Apple tu je dlouho, ale obrovský úspěch telefonů i-Phone je přesto pořád šokující. Ještě v roce 2007 firma netušila, co to je mobilní telefon. Myšleno trochu v nadsázce samozřejmě. Chytré telefony s dotykovým displejem tu byly dávno před jablečným zázrakem, ale až Apple posunul technologické hranice natolik, že lidé byli okamžitě ochotní utrácet za tuto stylovku nehorázné peníze. A tak firma dosáhla nevídaného, když s pouhým 4% (!!!) podílem na trhu smartphonů si může užívat až 80% všech zisků z prodejů tohoto druhu zboží. V současné době je v prodeji již 4tá generace i-Phonů a podle ohlasů její uvedení přineslo spíše zklamání. Jak někdo poznamenal, dočkali jsme se spíše evoluce, než revoluce. Ale otázka zní, chtějí vlastně zákazníci revoluci? Případně, jak by měla revoluce vypadat? Co od telefonů ještě čekat. Dnes jako i-Phone vypadá téměř každý telefon. U mnohých Samsungů je podoba až zarážející. Přesto se nedá říct, že by výrobci vlajkovou loď Applu jen tupě kopírovali. Naopak, osobně dávám platformě Android i Windows Phone (případně MeeGo) do budoucna větší šance než iPhone OS. Ten překotný vývoj, který můžeme sledovat, ohrožují jen neustále se zkracující inovační cykly a množství hořících patentových sporů. Jedním ohrožují výrobci sami sebe a druhým sebe navzájem. Úmrtí Jobse po těžké nemoci jistě svět Apple trochu promění. Firmě mohou chybět jeho vize, protože byl především vizionářem. Více však firmu bude ovlivňovat celková situce na trhu, která je daná opravdu nebývalou konkurencí. Jedno je jisté. Na Jobse a jeho přínos budeme vzpomínat dlouho.

Exota

Vyrazili jsme s P.na Exotu do Olomouce. Byl jsem dost skeptik kvůli počasí, ale nakonec jsme překonali obavy a spěchali na vlak. Déšť záhadně ustal a i když se ochladilo, cestovat se v pohodě dalo. Olomoucké nádraží nabídlo typický páteční chaos a ještě dlouho po vystoupení z rychlíku jsme se museli smát pánovi, který cestoval na hlavě se značkovým kšiltem Mizzuno. To slunce ale dnes pálí.....:-) , říkali jsme si a pro jistotu kontrolovali deštníky v batohu. Každý blbne jinak. Na Floře jsme byli za chvíli, tentokrát 6tkou, která jede více přes centrum. Exota je jedna z největších evropských výstav exotického ptactva. Nás samozřejmě nejvíce zajímali papoušci, ale v expozicích bylo možné najít i Tukany, holuby, kanáry, kačeny apod.. Začali jsme pavilonem "A", což byla trochu chyba, protože to nejlepší bylo právě v něm a tak jsme si ho měli nechat až na konec. Voliéry a klece byly označeny většinou jen čísly a proto jsme si měli vzít i katalog výstavy, abychom mohli přesně identifikovat vystavované druhy. Nakonec nám to zase až tak nevadilo a v pohodě jsme se pokochali množstvím druhů papoušků, které jsme ani neznali. Vystavovatelé jich poměrně dost nabízeli k prodeji, ale samozřejmě až po výstavě. U některých šampiónů bylo jasné, že budou k mání za nemalé částky. Výstava pokračovala i v palmovém skleníku, tam však bylo možné spatřit jen "stálé" opeřence a k nim jen varianty jednoho druhu hodně malého papouška. Expozici holubů a kačen všeho druhu jsme proběhli dost rychle. V dalších výstavních prostorách bylo obrovské množství kanárů, kteří jistě soutěžili ve své vlastní kategorii. Samozřejmě se nám více líbili Agapornisové (ti nejvíc :-)), Andulky a Korely. Jinak si každý našel co ho zajímalo. Kakariky, Senegalci, Žako, Ara, Rosely.... V závěru jsme se ještě do "áčka" vrátili a chvilku si pohrávali s myšlenkou koupit kamaráda Matýskovi. Nakonec nám ale žádný nepadl do oka tak, abychom si ho vzali. Přesto to vypadá, že o víkendu vyrazíme po dvou letech na chovatelskou burzu do Uherského Hradiště. Exota byla rozhodně inspirativní a i když jsme možná čekali trochu víc, rádi se vrátíme v některém s příštích ročníků.