Máme ho!

Dámy a pánové, máme ho! Tuto větu jsem si vypůjčil od představitele USA, který prostřednictvím ní oznamoval dopadení Saddáma Hussaina. My nemáme Saddáma, ale máme nového papouška. Začalo to pročítáním inzerátů, komunikací s několika chovateli, vyhledáváním na internetu a pokračovalo naší nedělní účastí na chovatelské ptačí burze v Uherském Hradišti. Museli jsme si sice přivstat, ale počasí nám přálo a přestože je listopad, mohli jsme se těšit z příjemných teplot kolem 10 stupňů. Na burze mě překvapil počet návštěvníků a hlavně množství druhů nabízených exotů. Nakonec jsme si po dlouhém obcházení výstavní plochy vybrali mladého Agapornise fischeri, v barevné mutaci "modrý kobalt". Taky jsme mu koupili "exklusivní" přepravku. Rozhodně je k ptákovi ale šetrnější, než připravená papírová krabička. Nový Matýsek je zatím dost vyplašený a zdá se mi, že se docela dost krmí. Jako by měl pořádný hlad. První dny v nové kleci ho musíme nechat trochu v klidu. Musí si zvyknout a adaptovat se. Zatím je až abnormálně klidný. Je dost jiný, než jeho předchůdci. Jak barevně, tak chováním. Ale myslím si, že se brzy otrká. Zatím je důležité, že si sám našel krmení a vodu. Další krůčky budou doufám následovat.

Chřipka

Jaký je rozdíl mezi chřipkou a obyčejným nachlazením? Chřika je virového původu. Jsou při ní teploty, jako projev obranné reakce organismu proti virové nákaze. Bolí klouby a vlastně celé tělo. Někdy se jako chřipka nesprávně označuje obyčejné nachlazení. Kdo si v posledních dnech nějakým nachlazením neprošel, zažije ho určitě ve dnech těchto. Déšť, vlhko a chlad. Slunce se v listopadu snad ještě neukázalo. Zdá se, že takové počasí je přímo živná půda pro šíření viru tzv.prasečí chřipky. Ta je všude kolem nás a začínají se objevovat ložiska nákazy i u nás. Je to chřipka se silným průběhem, někdy i smrtelným. Na Ukrajině je asi 1 milión nakažených (ne všichni prasečí chřipkou), v Rakousku až 100 tisíc nakažených. U nás jsou zatím případy hlášeny především ze západních Čech. Pokud bude počasí takové jaké je a pokud budou lidé cestovat (což budou), můžeme se dočkat pořádné nákazy. V ohrožení jsou především lidé starší, děti a s oslabenou imunitou. Ochranné roušky prý mizí z obchodů. Zatím nejvíc nakažených je z prostředí školních tříd. Panika zatím není, ale umím si ji představit. Jako vždy platí, že lepší je být zdravý a bohatý.

Papoušci

Poslední období bych charakterizoval snahou o získání papouška. Doma má již připravenu novou klec, ve které bych sám chtěl bydlet, jak je dokonale vyšperkovaná! Jenomže... Sehnat určitý vysněný druh a ještě k tomu ve vysněné barevné mutaci, nebude jenom tak. V pondělí jsem byl blízko. Všechno bylo domluvené. Setkání s chovatelem ve Vizovicích, místo předání a rychlý odjezd. Ale pršelo. A tak pán nakonec nepracoval. Přestalo zrovna ve chvíli, kdy jsme to telefonicky odvolali. Do toho mi jeden chovatel ze Zlína zamotává hlavu. Vůbec jsem neznal druh Pyrura a Senegalského papouška jen okrajově. A co teprve Mníšek šedý! To by byl asi výborný společník. Jenomže jde o kousky v hodnotě kolem 4 000 Kč. Nejsou jenom Agapornisové. Ještě mám malou naději v pátek tento týden. Mutace, kterou jsem chtěl a výborná cena. Jen není čas ptáčka převzít a nevím, jestli se s chovatelem vůbec časově potkáme. Co to všechno znamená? Že nová klec zeje prázdnotou a že možná pracuje "osud". Prostě některým konkrétním papouškům nebylo souzeno u nás bydlet, nebo nám byla dána příležitost zvolit jiný druh. Kdo ví? Anebo se to prostě někdy všechno jen tak semele.... A tak jdu pro jistotu ještě pátrat po chovatelích, kterých je v mém okolí podezřele málo.

Volno

Prodloužené volno o páteční dovolenou skončilo. Dalo by se říct, že skončilo tak rychle, jak začalo. Během něj jsme stihli další pizzu ve slevě, návštěvu "města", která mě rozpálila do běla, poznání, že sehnat nového Agapornise nebude snadný úkol, ale taky seznámení se s dalšími zajímavými druhy papoušků. Třeba takoví Kakariky jsou mi sympatičtí, ale pohybují se prý především po zemi. Aratinga řve jako blázen, což do paneláku není vhodné. A přitom je to tak báječný pták! A kolega dostal k narozeninám Amazoňana. Ten se dožívá až 60 let. To kolegu s přehledem přežije. Nic proti kolegovi. Potkal jsem ho na čtvrtečním posezení z práce. Konalo se na Sportu v OTR a setkal jsem se po dlouhé době s kolegou, který si jinak užívá důchodu. Taky s přítelkyní D., o které jsem hodně slyšel. Bylo to zajímavé. A ještě ty fotbaly. SLA remizovala s Valencií 2:2, což vzhledem k vývoji zápasu lze považovat za zázrak. A SPA? Tak ta dokázala vyhrát v Kluži 2:3. Taky zázrak. A dnes? Jen jsem se rozčílil nad neschopností jednoho ignoranta, který si dává inzerát a přitom možná ani neví, co je za den. To bude asi těžký případ. Ale jsem dobrák a dám mu ještě šanci. Samozřejmě poslední. A ještě něco se stalo. Dokázal jsem "setřít" blogera roku R.H.. Dokonce stáhl svůj příspěvek na soukromý blog. Ale nemám prostě rád, když někdo nedodržuje pravidla a přitom se toho vehementně dožaduje u druhých. Smutné je, že takto se v poslední době chová čím dál větší počet lidí, aniž by si to vůbec uvědomovali. Protože to ale nevyřeším, jdu radši urgovat toho chovatele. Trochu boj s větrnými mlýny.     

Město

Jsem z vesnice (původně) a tak stále používám výrazy jako "jedu do města", "ve městě" apod.. Teď už bydlím taky ve městě, ale stále říkám "jedu do města". To moje město (moře, kuře, stavení) je takové malé, roztahané a průmyslové. Ale i zde žijí lidé. Dnešní výlet "do města", (to je to sousední a o něco větší), byl hotový očistec. Začátek v Golden Apple ještě ušel, i když nákup v místní Bille byl pro mě složením bobříka trpělivosti. Kdo vymyslel obchod, ve kterém se nevyhnou ani dva lidé, natožpak dva lidé a regály doplňující prodavačka? A jsme zpátky u té vesnice. Některá města zůstanou vesnicí, i když si postaví stovky obchodů s názvy jako Golden Apple. Kromě toho, že jsem absloutně ani vzdáleně nenakoupil to, proč jsem do "města" vyrazil, jsem se chvilkama bál o život. Taková cesta podchodem je jen pro otrlé. Jezdící schody jely naposled "v pětašedesátém", konstrukce hrozí zřícením každou vteřinou. Vzduch v Tržnici by se dal krájet a kdysi slavný Prior vypadá jako karikatura sama sebe. Ale budeme mít Kongresové centrum od světoznámé architekty. Jenomže ta naše světovost končí zanedbanou infrastrukturou města, promočeným stánkem u autobusového nádraží a průmyslovým areálem jedné opravdu kdysi slavné továrny. Až zase budu opouštět to svoje menší a upravené město, nebudu už říkat, že "jedu do města". Pojedu totiž jenom o vesnici vedle, která si hraje na něco co není a nikdy nemůže být. A ještě mě nakonec odmění cestou domů beznadějnou dopravní zácpou, kterou se jen zoufale prodírají kvílející sanitky. Kdysi se tu žilo dobře. V zeleni a klidu. Pak chytré hlavy začaly povolovat supermarkety u hlavního tahu, nesmyslně investovat a architektonicky rozbíjet ikonu funkcionalismu v ČR. Musí to být buď daň za svobodu, nebo za blbost nás všech. To je zvláště v těchto dnech dost smutné poznání.

Zima

Ochladilo se nám a zima klepe na dveře. Nezval jsem ji a přece je tady. Matýsek se jí nedožil. Vyvstal problém, co s ním teď. Zatím je v kabičce na balkóně. Že se ochladilo, má tak i svá pozitiva. Z balkónu je taková malá ptačí márnice. Kam s ptáčkem, na to jsou různé názory. Do popelnice rozhodně ne, to si nezaslouží. Do hrobečku taky ne, nemá se to a mohla by ho vyhrabat kočka. Někam ho jenom tak pohodit je morbidní. Smrt je prostě nedůstojná záležitost, já to říkám pořád. U ptáků a u lidí taky. Kdoví. Až umřu, třeba budu taky pak ležet chvilku na balkóně. V tom případě si přeju, aby to nebylo v srpnu, ale radši v prosinci. Stejně se mi zdá, že se mnou nikdo nevydrží. Ani ten ptáček ne. Tento kamarád byl ze všech nejlepší. Strašně akční a zvědavý. Zajímal se o všechno, co se dělo kolem jeho klece. Při svých výletech z ní pak dokázal provádět neuvěřitelné kousky. Chybí mi jeho kreace se zvonečkem na bidýlku a rachtání v koupelničce. Ochočil se skoro až neuvěřitelně a někdy to vypadalo, že ztratil přirozené zábrany. Jen ruky se pořád trochu bál, i když i to se časem zlepšilo. Díky němu teď vím, jak si malého opeřeného přítele získat. Snad se mi to podaří i u příštího, ale zatím nevím, jestli to bude hned. Nikdy by mě nenapadlo, že budu rád, když se ochladí. Ale kvůli Matýskovi na balkóně teď jsem. Zítra to však budu muset vyřešit.