Léto - Kapitola IV.

Vzhůru do Prahy. Po čase s LEOšem. Ne, to není můj spolucestující, kamarád, ani doprovod. Nějak se ale do velkoměsta dostat musím a vlak se mi zdá nejlepší. Cesta by byla vážně super, jen kdyby od Pardubic ty děti ve vagonu nehráli kostky, se kterými pravidelně třískají do vlakových stolků. Ale přežil jsem a najednou jsem na svých oblíbených Vinohradech. Mohl bych teď udělat reklamu skvělému hotelu v Americké ulici, v jehož rozlehlém apartmá jsem za přijatelné peníze strávil celý pobyt. Ale raději zmíním blízkou Gröbovku s umělou jeskyní a Gröbeho vilou. Asi mám štěstí, u fontány a jeskyně právě páry mladých lidí zkouší tancovat salsu. Zajímavé místo, s ještě zajímavější atmosférou. Opodál v Havlíčkových sadech konečně pochopím, odkud Vinohrady vzaly své jméno. Kochám se krásným výhledem na město, keře vinné révy a trochu lituji, že Viniční altán se právě opravuje. Park vyzařuje velkou pohodu, lidé zde jen tak odpočívají na dekách, hrají na kytary a zpívají, jiní zase cvičí pro radost z pohybu. Docela jsem se potěšil, objeveným novým místem. Najednou je večer a zítra startuji do nového dne. Stihnu večeři v Prague Beer Museu, kde mají 30 druhů piv. Fakt jsem nezkusil všechny. A máme ráno a plán trasy na dnešní den. Přesun metrem do Dejvic, kde mám možnost vidět nové stanice metra. Na letiště tentokrát nemířím, snad zase někdy. Jedu jen tak tramvají, do Divoké Šárky. Nějaké představy mám, v podstatě čekám 2 - 3 větší šutry. Na místě nestačím zírat! Krásné přírodní místo, v naprosto těsné blízkosti Prahy. Udělám jen pár kroků a najednou jsem ve skalách, kaňonu a podél Šáreckého potoka kráčím směr Nebušická vyhlídka. Na ní najdu dokonalý klid a mohu si vychutnat výhledy a skalní útvary. Vracím se pak dolů do údolí potoka a kolem hostince s dost morbidním názvem Dívčí skok pokračuji v cestě. Mohl bych udělat složitější trasu, ale mám toho ještě hodně, takže se stočím ke Kempu Džbán. Nakonec sejdu až na hráz rybníka Džbán. A v pohodě se vrátím do svého výchozího bodu, k točně tramvají. Pravda, propotil jsem se víc než slušně. Je krásně, ale vedro a dusno. Po chvilkovém navádění se pomocí Mapy.cz jsem ve svém dalším záchytném bodě, v Oboře Hvězda. Zde nemohu vynechat prohlídku Letohrádku Hvězda. Samozřejmě fotím, kudy chodím. Obora je rozlehlá a je tady úplný klid. Pro mě další objev na území Prahy. No a protože nejsem tak daleko od Břevnova, musím vidět známý klášter. Procházím kolem plochodrážního stadionu Na Markétě, využívám místních cyklostezek, po kterých stejně nikdo nejezdí. Navštívím břevnovský hřbitov, s kaplí Sv. Lazara. Pak si poctivě projdu celý areál Břevnovského kláštera, t.j. baziliku Sv. Markéty, pavilon Vojtěška a oranžerii. Tentokrát vše jen z venku, protože vím, že se sem ještě vrátím na konci pobytu. Byl to fakt dlouhý a náročný výlet, Nachodil jsem něco kolem 17 km. Večer jsem plánoval fotbal Slavie - Kluž, v kvalifikaci LM, ale sehnat lístky se mi ani po 1,5h online boje nepodařilo. A tak se přesunu aspoň do centra, kde ve spodní části Václaváku právě začíná srocování fanoušků z Kluže. Oběhnu ještě Staroměstské náměstí, kde se zhnusím pandami, opicemi a Mickey Mousem v nadživotních velikostech. Fotbal vidím nakonec na mobilu, přes hotelovou wifi. Možná jsem svědkem technického zázraku, protože mi celý zápas a kus předzápasového studia, vezmou nakonec jen necelých 30% baterie. Po postupovém výsledku 1:0 se hned lépe usíná. A zítra čekají další atrakce. Tak zase příště.