Děkovačka a mrskačka

Stalo se toho hodně. Začal bych čtvrtkem a zajímavým výkonem Slavie v Anglii proti Chelsea. Jako registrovaný slávista, nemůžu totiž takovou událost jen tak přejít. Škoda šíleného úvodu, kdy to brzy bylo 3:0 a 4:1. Protože druhý poločas byl herně náš a krásné góly Ševčíka rozhodly o konečném stavu 4:3. Dát 3 góly na hřišti Chelsea a nepostoupit, to je určitě škoda. Závěr zápasu přinesl tradiční děkovačku. Prý až 2500 slávistických fans, rozjelo na Stamford bridge představení, které omámilo kromě mnoha domácích příznivců, také režiséra přenosu. A tak jsem si také zašeptal "Po výhře!, Po prohře!.." No krásné to bylo a opravdu mi běhal mráz po zádech. Jenomže jak už to bývá, po hodech někdy nastává ...... mrskačka. A tak přes velikonoční svátky, pokračovala domácí nejvyšší soutěž. Slavia vyrazila k nám do Zlína. Protože jsem se mrskal v práci, viděl jsem až záznam. A na jaře úplně marný Fastav, který s odchodem trenéra Bílka přestal hrát fotbal, si najednou rozpomněl na lepší časy a nenechal Slavii v podstatě kopnout. 1:0, po výstavní střele Džafiče. A teď mi někdo zkuste rozmluvit, že fotbal nemá logiku. K tomu domácí výbuch Sparty s Karvinou 1:3 a upocená remíza Plzně v beznadějné Příbrami 1:1. Titul možná nikdo nechce, kdo ví. A závěrečné poučení? Po děkovačkách je potřeba se pořád mrskat. Hlavně na hřišti v dalších zápasech.