Pietra

Kaštanové pivo? Z Korsiky? Ano, mám ho doma v lednici! Ale zpátky na začátek.  To se nejdřív plánuje výlet do Brna, protože tam o víkendu čeká krásný kostel i s komentovanou prohlídkou. Ale protože zdraví zrovna neslouží a předpověď počasí slibuje trvalý déšť, je najednou z Brna okolí Zlína. A kam jinam vyrazit, než na kopec. A pak za sladkou odměnou, do Domácího bistra Kudlov - dálnice.  Mimochodem, nepodceňovat tento "lesní" gastronomický koutek. Jak je vidno z odkazu, Tripadvisor jej řadí mezi TOP zlínské "restaurace." Po chvilce odpočinku a několika SMS s kamarádem, o situaci na vídeňském letišti při cestě na Rhodos, zahajujeme sestup do údolí. Počasí, snad aby nám ukázalo to nejlepší ze svého repertoáru, předvádí neuvěřitelné kousky. A tak prší a naplno svítí slunce. Těším se na duhu, jako malý kluk. Ale nedočkám se. Kráčíme cestou, po které chodíval T.G.M. To se ale dozvídáme až dole na náměstí. Postupně jdeme přes bývalý hřbitov a kolem přehrady, na které je loď a v ní restaurace s  názvem "Café Bárka". Když pak jdeme Sadovou ulicí, hlásím že si připadám skoro jako v Praze na Vinohradech. Ve výkladu obhlížíme krásné šaty, abychom vzápětí zapadli do Potrefené husy. Tam probereme všechno možné, od Korsiky, přes Kolumbii a trip po Jižní Americe, až po Sedmilhářky. Přes knihkupectví ve Zlatém jablku, jsme najednou u informačních panelů na náměstí, kde studujeme, jak toto centrum Zlína vypadalo v roce 1918. Snad že jsem byl tak hodný, dostávám na cestu kaštanové pivo z velkého výletu na Korsiku a k tomu si stylově vezu mátový čaj z Oxalisu. Vypadám, jako bych vyhrál v tombole. Ale je to jen klam, zatím jsem vyhrál jen velmi příjemné odpoledne, v super společnosti. A pro zvídavé. Den jsem neprožil s žádnou Pietrou. Tak se totiž jen jmenuje ono kaštanové pivo. A jak každý vidí, cesta k němu byla složitá, poučná, obohacující. Ale opravdu zajímavá!