Měsíční muž

Včera jsem potkal Měsíčního muže. Jen tak a cestou z práce. Byl poměrně mladý, ale zdálo se, že ve vztahu k Měsíci zkušený. Seděl si v tureckém sedu na zemi, ruce dlaněmi vzhůru na kolenou, opřený o zábradlí na nadjezdu, směrem od naší firmy. Ne, nevypadal opile, ani bláznivě. Dokonce ani nežebral, jak by napovídala jeho póza. Podle mě jednoznačně vzýval Měsíc. Nebo Měsíc vzýval jeho? Včera se to těžko poznávalo. Měsíční kotouč se trochu schovával za mraky a přestože zářil svým bledým svitem, byl vidět jen rozmazaně. Pohlédl jsem mladíkovi do tváře. To vzájemné napojení s Měsícem se nedalo přehlédnout. Nechtěl jsem rušit hloupou otázkou, nebo starostí o možnou pomoc. Bledá tvář vypadala oduševněle a naprosto vyrovnaně. A tak jsem se zamyslel, jestli bych i já dokázal být na chvíli Měsíčním mužem. Myslím si, že ne. Chybí mi ta vyrovnanost.