Počty

Že se u nás dá zhudlařit úplně všechno, dokázalo  Ministerstvo vnitra. To vyřadilo 3 kandidáty na prezidenta z přímé volby, protože se nemohlo dopočítat hlasů pod jejich petičními archy. Použilo k tomu ovšem podivný přepočet, kterému nerozumí téměř nikdo. To já musím počítat více než obezřetně. Blíží se Vánoce a jsem bombardován neuvěřitelně výhodnými nabídkami. Zaznamenávám také zvýšenou aktivitu bank. Například dnešní telefonát ve smyslu "jak se ještě více u nás zadlužit", mě utvrdil v přesvědčení, že v jádru dobrácká banka, to se mnou myslí vlastně dobře. Co kdybych třeba zešílel a nakoupil všechno co uvidím? Banka by to zatáhla, klidně i do mínusu by mě velkoryse pustila. Až bych se počátkem příštího roku  hodil do standardu, jistě by na mě hned exekutora neposlala. Počkala by do léta. Možná. Spíš bych už na jaře zjistil, že jsem se přepočítal, jako Ministerstvo vnitra.

Asi nebudeme mít prezidenta, ale budeme mít nakoupeno plno zboží z  výhodných nabídek. Co třeba upgrade na nové Windows 8 za 1 500 Kč a k nim Office 2013 zdarma? No kdo by to nebral? Má to ale podmínku. Je potřeba si ještě koupit Office 2010 za  2 400 Kč. Zkrátka ta sleva by nebyla zadarmo.  Chcete nový Office? Kupte si i starý. Tento nesmysl mi dnes přistál v mailu. Už aby bylo po Vánocích, po přímé volbě prezidenta a už aby zase začaly sedět obyčejné počty. Bude to ještě cesta vskutku nelehká. Zvlášť, když se u nás dá zhudlařit opravdu úplně všechno.

Můra

Prý byly jakési volby. Nevím, lidi to říkají. Taky jsem něco zaznamenal v TV a na internetu. Prý k těmto krajským volbám dorazilo něco kolem 36% voličů. To je ohromné číslo! Znamená to, že pořád mezi námi žije dost optimistů, kteří by rádi něco změnili a myslí si, že mají jistý vliv na dění. Na druhé straně, ta 36% účast není pro volené zástupce zrovna silný mandát. V našem regionu postoupili do druhého kola voleb senátních, hejtman Mišák a Reflexem kdysi přesně a vtipně označený "černá můra" Okamura. Kdo máte ruce a nohy a hlasovací lístky, nahažte je tam prosím ve druhém kole panu Mišákovi. On je totiž veterinář a to je podle mě ta nejlepší kvalifikace do vrcholné politiky.

Jinak se všichni hroutí z rudé záře nad republikou. Na to se dá říct snad jen to, že tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se komunistům cestička k moci umete. Mimochodem, pořád je to strana, která funguje v rámci našeho ústavního pořádku legálně, není mimo zákon, nikdo ji tam nepostavil. "Nejsme jako oni", zvítězilo těsně po revoluci v roce 1989. Tak když nejsme, musíme s nimi počítat. Pro mnohé jsou noční můrou. A pak si vyberte. Volba mezi noční můrou a černou můrou Okamurou. Ta demokracie je vlastně docela zábavná.

Coldplay

Včera v Praze na stadionu Slavie koncertovala kapela Coldplay. Jak je vidět na mnohých záběrech z YouTube, byla k vidění především show. Lasery, světla, promítání a diváci vybavení speciálními světelnými náramky. I muzika byla? Těžko říct, ale všude píšou, že ano. Pokračuje prohibice. To jsme se dočkali doby. Po sérii otrav státu nezbývalo nic jiného, než plošnou prohibici vyhlásit. Zjistil jsem, že i doma nacházím alkohol dost podivného a neznámého původu. Jednoznačně poputuje do kanálu. Lepší bude poslouchat Coldplay, než do sebe lít dobroty, které nějaký vychcánek "ochutil" metanolem. Tak o nás zase píšou ve světě. Hráli nám Coldplay a máme prohibici. Ó, my se máme!

Základka

Včera jsem udělal chybu. Viděl jsem jednu z podzimních "pecek", které nám připravily naše milé TV kanály. Ano, kanály. Seriál Základka totiž musí z kanálu nutně pocházet. Vrcholem humoru zde bezpochyby bylo kopání do medicimbalu, dýchání do papírového sáčku a školník zavěšený na laně. Také jsem o laně popřemýšlel. Autorům by jedno pevné kolem krku docela slušelo. Snad to byla i výhra. Viděl jsem první a spolehlivě i poslední díl, tohoto veledíla. Pokud i Gympl a Obchoďák dosáhnou podobné intelektuální úrovně, začnu se těšit na blížící se údajný konec světa. Šanci dám jen poslední sérii Zdivočelé země a to jen z tradice, když jsem už ty předchozí přežil. Vypadá to, že podzim přinese úsporu za energie a hodně přečtených knížek. Takže jsem vlastně včera ani chybu neudělal. Udělal jsem dobře.

Sahara

Island, nebo Sahara? To je prosím dilema! Zatímco ještě minulý týden jsme si užívali chladných rán, prý chladnějších než na Islandu, tak tento týden očekáváme horký, přímo saharský, vzduch. Teploty mají atakovat 40ti stupňovou hranici. Nejsme na ně zvyklí, v našem prý mírném podnebném pásu. Jeho mírnosti však přestávám s léty tak nějak věřit. Kdyby náš vzduch byl jen o málo více vlhký, nezadal by si se vzduchem středomořským. Jenomže míti středomořské klima bez moře, to je opravdu peklo. Ale přece si nebudeme stěžovat, že je krásně. Toto léto bylo přece mimořádně vydařené. Na kole jsem zatím najezdil více kilometrů, než za několik let zpětně. Využívám aplikaci Endomondo pro Android, která pomocí GPS dokáže sledovat rychlost, ujetou vzdálenost, spálené kalorie a také zaznamenává trasu. Těším se více na podzim, kdy teploty budou přijatelnější. V saharském klimatu to není na velké výkony, ani pod dozorem Endomonda.

Léto

Poslední můj příspěvek se jmenoval "Jaro", takže název dnešního aktuálního se přímo nabízí. Letní měsíce jsou právě na přelomu a srpen klepe na dveře. Nebo mnohem výstižněji - srpen dveře už rozrazil. Asi bych měl slíbit, že další text se rozhodně nebude jmenovat "Podzim", protože by to znamenalo, že ho napíšu až za několik měsíců. Událostí bylo tolik, že mi bylo líto vybírat jen některé. Tak například, proběhlo MS v ledním hokeji. Pak proběhlo fotbalové Euro a momentálně probíhají Olympijské hry. Zvláštní je, že píšu zrovna v týdnu, kdy odcházím do práce v 5:30 a vracím se pravidelně v 16:30. Asi se dostavila potřeba relaxu skrze psaní. Na blogu iDnes.cz jsem se vyjádřil naposledy právě v čase konání MS v hokeji a článek to byl opravdu úspěšný, s celkem 18 tisíci čtenáři. Euro jsem měl tu možnost částečně prožít během dovolené na Maltě a byl to opravdu zážitek, stejně jako celá Malta a dojmy z ní. Krásná země, plná zajímavostí, památek a přírodních krás. Jenom dobře, že jsem nedal na hlasy, že je nudná. To tedy rozhodně není a každému ji mohu jedině doporučit. No a protože je léto, bude to pro dnešek všechno, abych se příště vrátil a o nějaké dojmy se zase podělil.

Jaro

Jaro je tady. Teď myslím samozřejmě jaro kalendářní a ne např. Jaro Slávik. Uhodilo až nechutné teplo. Odvážlivci začali běhat polonazí, my staré konzervy se potíme v univerzálním oblečení. Jinak je také hodně veselo. Sotva se usadil prach na Holešovské výzvě, jsou VVerky už zase v depresi. Kristýýý po těžkém, opravdu hodně těžkém francouzském víně, zase chtěla ředitelovat zeměkouli, aby se později ukázalo, že se jí jen motala hlava a jazyk. Vrcholí hokejové play-off, pro Zlín trochu nešťastným způsobem, protože jsme v těžce vybojovaném čtvrtfinále podlehli Plzni v sedmém zápase, kdy se utkání lámalo na sporném góle nególe po odpískání kvůli posunuté brance. Vzápětí Plzeň byla pokořena Kometou Brno a tak nás čeká finále Pardubice - Kometa. V USA se už zase střílelo na jedné z univerzit, střelec doslova postavil ke zdi 7 lidí. Taky máme nějakou novou MISS, takže na večírcích už bude opravdu nával. ČT začala vysílat úplně nové TV zprávy, které jsou nové především v tom, že padáka dostal jeden z dvojice redaktorů a celá podívaná probíhá ve stoje. Virtuální studio je virtuální trochu jinak, než bylo před tím. Inovace jako kráva. Zamotává se čelo Gambrinusligy, Sparta pod Hřebíkem už zase nechce titul. Raketově se blíží MS v hokeji, ME ve fotbale a letní Olympiáda v Londýně. Ani se nenadějeme a budeme se zase oblékat do podzimních plískanic. Dá-li Bůh a Vít Bárta, tak už to bude možná bez utrápených VVerek v depresi. No a pak je stejně konec světa, takže co.....

Gingerbread

Po měsících nekonečného odkládání ze strany LG, jsme se jako majitelé chytrých telefonů tohoto výrobce, konečně dočkali aktualizace na verzi Android 2.3.4 Gingerbread. Je pravda, že jako majitel brandovaného telefonu jsem se zpožděním počítal, ale přece jen, těch oficiálních vyhlašovaných termínů bylo už trochu moc. Verze 2.2.2 Froyo pracovala více než spolehlivě a ve svém Optimus Blackovi P 970 jsem nezaznamenal téměř žádné zásadní problémy. Systém jsem považoval i za dostatečně odladěný a stabilní. Gingerbread (perník), přináší několik novinek a drobných vylepšení. Z těch nejviditelnějších jsou to 4 nové aplikace (většinou zaměřené na službu Google+) a lepší podpora některých multimediálních formátů (osobně mám ověřenou lepší podporu formátu *.wmv). Výrobce slibuje zvýšení výdrže na jedno nabití baterie. To zatím nemohu zcela posoudit. Co však nelze přehlédnout, je rychlejší pohasínání systémových podsvícených kláves, ve spodní části přístroje. Snad se úspora energie baterie nebude odvíjet jen podle tohoto vylepšení, jakkoliv je diskutabilní. Dá se na to zvyknout, ale neinformovaný uživatel, může být nepříjmeně překvapený faktem, že po klávesách šátrá víceméně po hmatu. Celkový dojem je příznivý, i aktualizace samotná byla naprosto bezproblémová. Během ní je sice uživatel varován, že přijde o uživatelská data a aplikace z Marketu, ale nic takového se v reálu neděje a všechno zůstane zachované. Po necelých 10 minutách je telefon aktualizovaný. Subjektivně je nový systém svižnější a jádro zřejmě mnohem lépe hospodaří se systémovými prostředky. Na léto je předběžně přislíbená aktualizace na Ice Cream Sandwich, ale kdo ví, jaký bude nakonec vývoj. Novinek se na trhy tlačí neuvěřitelné množství a podpora starších modelů tak zůstává zatím v rovině spekulací.

J.J. a M.F.

Nedá mi to, abych se nezmínil o dvou oslavencích. Oba jsou velmi známí, oba se prosadili za mořem v USA. Ten první slaví 40 let, druhý rovnou 80. Populární "Džej Džej" Jaromír Jágr a neméně populární Miloš Forman. Měl jsem na oba vlastně velké štěstí. Zažil jsem je přímo při vrcholech jejich kariéry. Na Jágra mám opravdu zajímavou vzpomínku. Viděl jsem ho v jeho úplně prvním ligovém zápase. Sám na něj kdysi vzpomínal. V tehdejším Gottwaldově jsme stáli na tribuně a jen němě zírali, jak nějaký dorostenec s košíkem na obličeji, proháněl naše obránce. Už tehdy byl u mantinelu absolutně nepřekonatelný. Doslova si vodil naše hráče. "Jágr, kdo to je Jágr?", musím se ještě teď smát kamarádovým slovům. Už víme úplně přesně, kdo je Jágr. Nejen podle mě, asi nejlepší hráč ledního hokeje. Pro mě osobně překonal i Gretzkého nebo Lemiuxe. Možná ne čistě statisticky, ale celou kariérou ano. A to ještě nekončí. Podívám-li se na jeho současné působení v NHL, nevypadá to, že by chtěl nebo musel končit. Pravda, bylo i období, kdy jsem Jágra nemusel. Některá jeho vyjádření, nebo výkony nevýkony v reprezentaci, mě rozhodně nepřesvědčily. Zlomilo se to Naganem a pozdějšími úspěchy na různých turnajích. Jágrův význam pro reprezentaci se stal obrovským a jeho hra gradovala. Pokud by se vyhlašoval mistr světa ve hře u mantinelu, kraloval by Jágr mnoho let. Je v ní nejlepší, lepšího neznám. Samozřejmě mě zasáhly i filmy Miloše Formana. I když jsem jeho tvorbu ze zlaté éry let šedesátých mohl sledovat až později. Pokud vezmu filmy, které natočil již v Americe, nevím snad o jediném, který by se dal označit za slabý. Je pravda, že Ragtime nebo Takking Off nedosáhly velkého ohlasu, ale slabé rozhodně nejsou. A pak už jsou jen samé pecky. Přelet nad Kukaččím hnízdem, Vlasy, Valmont, Amadeus, Muž na Měsíci, Lid versus Larry Flint nebo Goyovy přízraky. Zajímavostí jistě je, že kritika nejvíce ztrhala film Valmont, Forman chtěl pak s filmováním dokonce úplně skončit. Velmi zajímavý je pak jeho příspěvek do dokumentárního filmu Viděno osmi, o letních Olympijských hrách v Mnichově 1972. Dva Češi, kteří zanechali ve světě velmi významnou stopu. Sám jsem zvědavý, jestli se můžeme i do budoucna těšit na podobně výrazné osobnosti.

Přituhuje

Přituhuje na všech frontách. Začalo to počasím, které definitivně ztratilo rozum a donutilo mě vytáhnout péřovou bundu, která se uplatní jen při teplotách -15 stupňů a horších. Vypadám v ní skoro jako panáček Michellin. Rozhodně se v ní podobně cítím. Prostě mrzne a nevypadá to, že by mělo přestat. Sněhu není a tak si užíváme holomrazy. Na internetu začalo přituhovat také. Kromě několika diskutabilních norem, které hrozí do legislativní praxe zavádět takové perly, jako notebooky a jiná elektronická zařízení kontrolovaná na letištích z hlediska možného porušení autorských práv, došlo také k zatčení šéfa jednoho z největších sdílecích serverů Megaupload. Server následně začal prudce omezovat svůj provoz. Jeho právníci sice dosáhli odkladu rozhodnutí, ale přesto se data uživatelů postupně mažou. Osobně jsem byl po nájezdu na torrentové sítě a nejznámější z nich The Pirate Bay přesvědčený, že velmi brzy se někdo pustí i do služeb typu Megaupload, RapidShare, Filesonic apod.. Ta doba je tady. Zatím tak vede vydavatelská a distributorská lobby, která ze svých nemalých zisků z minulosti dokáže jistě na příslušných místech vhodně přitlačit. Sám autorská práva samozřejmě uznávám a nejsem příznivcem jejich porušování. Jen si myslím, že digitální obsah se bude šířit mnohými jinými cestičkami, než jsme byli doposud zvyklí. V tomto případě je legislativa zase nemalý krok za běžnou praxí. Ať autoři mají mnohem větší příjem ze svého díla, než je tomu dnes, kdy se při distribuci musí cestou nakrmit mnohé pijavice, aby na chudáka autora ve finále zbylo necelých 15-20% z celkové ceny. Kromě toho, že by to přineslo prospěch autorům, dostaly by se ceny autorských děl (DVD,CD, BluRay, knihy, atd.) na takovou úroveň, kdy se budou prodávat v mnohem masivnějším měřítku. Příkladem mohou být levné DVD edice na stáncích prodejců tisku. Jednou z cest, jak se vypořádat jednou pro vždy z konfliktem mezi autory a "piráty", je zvážit zavedení paušální platby autorům, v rámci platby za připojení k internetu. Ať si pak autoři sestaví vlastní profesní nebo ochranné organizace, které se budou účastnit na kontrole a distribuci plateb za autorsky chráněná díla. Mnoho jiných cest, které by nejen celý proces zprůhlednily a zjednodušily, ale hlavně přiblížily realitě, stejně není, nebo je aspoň nevidím. Zatím jsme ve fázi přituhování. Uvidíme, co přinese fáze tání ledů.

Dos Piornais

Obdržel jsem mail, který ve mě vyvolal vzpomínky. A jak už to bývá v prostředí internetu, člověk často najde odkazy, se kterými původně ani nepočítal. V mailu bylo video s názvem "Prima cyklostezka" a byla na něm vidět parta dobrodruhů, kteří na trekových kolech balancovali na neuvěřitelně úzkém chodníčku, nad pořádnou roklí. Vlevo skála, pak úzká římsa a dole pořádně příkrý sráz. Kromě obdivu takového výkonu, jsem si vzpomněl na výkony naše vlastní. V podobném prostředí jsme se pohybovali na Madeiře, kdy turistické cesty podél vodních kanálů, tzv.levad, vedly mnohokrát opravdu dramatickým terénem. Městská levada Dos Piornais si mohla říkat městská jen zpočátku, kdy jsme se na ni napojili přímo ve Funchalu. Přesněji, šli jsme proti proudu levady z konce na začátek, protože funkce levad je, přivádět vodu z hor do města. Dos Piornais se, jak je vidět na fotografiích skrývajících se pod odkazem, velmi brzy od Funchalu odklání a stáčí se nad údolím Soccoridos více na sever do vnitrozemí. Po opuštění banánových plantáží se cesta začala dramatizovat. Kromě průlezů ve skalách se objevovaly úseky, kdy zábradlí mizelo a bylo nahrazeno jen pár sloupky s kusem drátu, nebo případně chybělo úplně. V jednom takovém úseku jsme seděli s nohami volně visícími do údolí a přemítali co dál. Návrat stejnou cestou byl vyloučený, evakuace vrtulníkem byl jen vtip a proto jsme se museli sebrat a pokračovat. Nejvíce nebezpečný úsek byl naštěstí uzamčený zrezivělou brankou, se kterou jsem mohl jen bezmocně cloumat. Kousek zpátky bylo naštěstí schodiště až do údolí, ale o tom, že Dos Pironais není žádná selanka, jsem nepochyboval. Jak se lze dočíst v tomto článku došlo na Dos Piornais 5.1.2012 k tragédii. Dvě starší dánské turistky zde zahynuly. Text je sice v portugalštině, ale "duas turistas" a "morte" jsou myslím jasné každému. Našla se u nich voda a müsli tyčinky. S naprosto stejnou výbavou jsme těmito místy kráčeli i my. A tak jsem se ve vzpomínkách vrátil do míst, která mi byla velmi milá přírodními krásami. A také do míst, která jsou tak krásná, až jsou nebezpečná. Dos Piornais je zážitek na celý život. A tak jsem se od prima cyklostezky dostal přes fotky levady až k článku o mrtvých turistkách z Dánska. O to se nejde nepodělit.

Kaluže

Už abych zase skákal přes kaluže. Zatím na to musím ještě zapomenout. Minimálně do doby, než doléčím vánoční zranění ze sklepa. Ortéza už se stala součástí mé nohy, především kotníku. Pro mě volno je trest. Je to období, kdy mohu přijít k úhoně. Svíčky na vánoční stromek jsme stejně dodnes nenašli a tak záhada trvá. Zřejmě se ztratily při stěhování, nebo jsou někde velmi dobře schované, protože je jistě někdo uložil "až dozadu" s tím, že celý rok nebudou potřeba. Nebyly. Až nadešel den štědrovečerní a má cesta do sklepa. Už asi nikdy nevysvětlím, proč jsem nejel výtahem. To by se mi nic nestalo. Zřejmě jsem se cítil mlád a plný sil. Jen ty schody ve tmě pro mě neměly dostatek pochopení. Volno jsem si tak prodloužil. Dovolená před svátky + svátky + nemocenská = nakonec více než měsíc volna. Abych se z toho ještě vzpamatoval a dostal se do tempa... Je však třeba vidět i pozitiva. Např., že kotník není zlomený a že v tomto týdnu kontrola naznačí jak dál. Proto jsem do nového roku 2012 vstoupil kulhajíce na jednu nohu. Má to být rok, kdy končí tento svět, v podobě jak ho známe. Optimisté předpokládají nějakou zásadní změnu, pesimisté sympatizující se starou Mayskou kulturou očekávají konec definitivní, no a my realisté víme naprosto přesně, že se 21.12.2012 nestane vůbec nic, snad jedině, že by někdo kdo se cítí velmi mlád šel potmě do sklepa. A tam.... tam ho bude čekat přesně jen odměna za to, jak bude našlapovat. A proto našlapujme v novém roce vždy tak, abychom se dočkali svého konce dřív, než konce celého světa.