Kaluže

Už abych zase skákal přes kaluže. Zatím na to musím ještě zapomenout. Minimálně do doby, než doléčím vánoční zranění ze sklepa. Ortéza už se stala součástí mé nohy, především kotníku. Pro mě volno je trest. Je to období, kdy mohu přijít k úhoně. Svíčky na vánoční stromek jsme stejně dodnes nenašli a tak záhada trvá. Zřejmě se ztratily při stěhování, nebo jsou někde velmi dobře schované, protože je jistě někdo uložil "až dozadu" s tím, že celý rok nebudou potřeba. Nebyly. Až nadešel den štědrovečerní a má cesta do sklepa. Už asi nikdy nevysvětlím, proč jsem nejel výtahem. To by se mi nic nestalo. Zřejmě jsem se cítil mlád a plný sil. Jen ty schody ve tmě pro mě neměly dostatek pochopení. Volno jsem si tak prodloužil. Dovolená před svátky + svátky + nemocenská = nakonec více než měsíc volna. Abych se z toho ještě vzpamatoval a dostal se do tempa... Je však třeba vidět i pozitiva. Např., že kotník není zlomený a že v tomto týdnu kontrola naznačí jak dál. Proto jsem do nového roku 2012 vstoupil kulhajíce na jednu nohu. Má to být rok, kdy končí tento svět, v podobě jak ho známe. Optimisté předpokládají nějakou zásadní změnu, pesimisté sympatizující se starou Mayskou kulturou očekávají konec definitivní, no a my realisté víme naprosto přesně, že se 21.12.2012 nestane vůbec nic, snad jedině, že by někdo kdo se cítí velmi mlád šel potmě do sklepa. A tam.... tam ho bude čekat přesně jen odměna za to, jak bude našlapovat. A proto našlapujme v novém roce vždy tak, abychom se dočkali svého konce dřív, než konce celého světa.