Podzimek

Zatím si užíváme překvapivě příjemného podzimku. V sobotu jsem využil krásného počasí a odvážil se nafoukat kolo. Samozřejmě jsem na něm i vzápětí vyjel, když už naše město křižují různé cyklostezky. Vzpomínám si, že jsem dokonce podepsal petici za výstavbu jedné z nich. A to rozhodně nejsem žádný petiční maniak. Zvolil jsem cestu kolem Baťova kanálu a přestože jsem vyjížděl kolem poledne, všude bylo dost pohybuchtivých nadšenců. Já jsem byl také pohybuchtivý, ale jen do první zastávky v jízdě, po které jsem celkem slušně "vytuhl" a už mi to netáhlo jako na začátku. Snad to bylo i tím, že cestou zpátky se naplnila část 1.zákona cyklistiky, že "vždycky je to do kopce a proti větru". Tentokrát to do kopce až tak nebylo, ale vítr protivný byl. Málem jsem cestou viděl co jsem vidět neměl a málem jsem přejel užovku. Kromě toho jsem dojel až do UH a zase zpět. Kolečkoví bruslaři mě štvali o trochu víc než cyklisté, protože jich vždy byla plná stezka. Ale nějak jsme se vždycky poskládali, navzdory jejich rozevlátým stylům. Na kanále bylo stále hodně živo, jezdilo poměrně dost lodí všelijakých konstrukcí. Pokud se na Bělově podaří dobudovat plavební komoru, bude kanál spojovat obrovský kus území celé Moravy. Považuji tuto vodní cestu v rámci ČR za unikátní a jsem rád, že je kolem ní tak živo. Přestože krásné počasí pokračovalo i v neděli, zasvětil jsem ji nakonec návštěvě extraligy ledního hokeje a zápasu Zlín - Pardubice 2:1. Z naší strany bojovný výkon, proti trochu hokejovějším Pardubicím. Tiskovka se Stellou Artois a M., se kterým jsme nějak zavzpomínali na staré časy, pak víkend definitvně přiblížila závěru. Uteklo to, ale podzimek je letos opravdu vydařený.

Facka

Musela to být na mém oblíbeném Malostranském náměstí hodně legrační scénka. Ministr Kalousek, právě vstupující do Sněmovny, byl verbálně napaden asi 20ti letým mladíkem. Prý je zloděj a bude viset. Kalousek v ten moment (podle vlastních slov) přestal být politikem, stal se z něj "normální občan" a mladíka několikrát výchovně vyfackoval. Škoda, že jsem právě nešel kolem. Měl bych nevšední zážitek. Říkám si, proč nejsou k dispozici záběry celé události? Na náměstí je většinou dost živo, turisté fotí a natáčí, všude kolem bezpečnostní kamery - a nic. To je opravdu škoda. Nový hit serveru YouTube mohl být na světě. K pobavení jsou i komentáře novinářů, blogerů a dalších. Prý "škoda rány, která padne vedle" anebo "pojďme společně vyfackovat Kalouska". Tak by se daly shrnout dva základní postoje. Nevím, třeba si budeme muset zvyknout, že společenská výměna názorů se pozvolna přesunuje na ulici. Ve svých představách to vidím tak. Procházeje se ulicemi, budeme sledovat "normální občany", kteří si nejdříve budou nadávat, aby se vzápětí drželi pod krkem a vzájemně se fackovali. Shodou okolností, někteří z nich budou politici, nebo romové, případně holiči, hasiči, studenti, zedníci.... dosaďte si podle vlastních představ. Incident vyšetřuje policie. Tak na to si počkám. Už teď si ale dovolím předpokládat, že věc bude v tichosti odložena pro nedostatek důkazů. A tak můžeme (také ve velké tichosti) čekat, na další, velmi kulturní společenskou výměnu názorů. Prostě demokracie je v chápání mnohých báječná věc! Říkám si, jestli bychom si neměli dát preventivně každý pořádnou facku sami sobě.

V lese

Sobotní krásné podzimní počasí mi nedalo jinou volbu, než se vydat na pořádný výlet. Stálo to za to. Autobusem nahoru na Žlutavu (ne že bych tam nedošel, ale pro úsporu času), pak kolem lomu k Mrazíkovi a pohodovou cestou necestou až na Budačinu. Pravda, trochu jsem i pobloudil, ale to nevadí. Vyloženě jsem šel cestami, kam noha výletníka léta nevstoupila. Soudím tak podle výrazně neprošlapaných míst, i podle chachálí všude kolem. Nebylo pak divu, že turistické značky mizely záludně jedna po druhé. A tak se stalo, že jsem šel po zelené, aby se tato ztratila v nenávratnu a nečekaně byla vystřídána barvou modrou. A tak jsem jako kamzík kluskal po modré zase zpět a štěstí mi přálo, vrátil jsem se zpátky na souběh zelené a žluté. Pak už bylo snadné dojít až na Kudlovickou dolinu. Cestou jsem se živil sběrem lesních plodů a přejedl se ostružin. Pivem jsem se v restauraci nezdržoval a skály Komínky odložil také na jindy. Proto jsem se brzy přiblížil k Nové dědině a po přelezení závory směr les, dočkal se největšího překvapení dne. Setkání s D.a P., toho času cyklistama, mě dost rozesmálo. Člověk asi musí do divočiny, aby je potkal. Sestup "z hor" pak už byl jen dílem okamžiku a po krátkém svezení MHD jsem konečně dal odpočinout unaveným kopýtkům, která pálila po těch dvaceti kilometrech opravdu až nezdravě. Ale stálo to za to! Kdo ví, kdy zase bude tak krásně a kdy se dokážu vybičovat k podobnému výkonu.

JAK-42

Aneb, co jste dělali když..... V časopise Reflex je na předposlední straně rubrika, ve které se redaktor ptá různých osobností na několik otázek. Mezi nimi jsou i dotazy, co dělal dotyčný člověk 17.11.1989 v čase demonstrace na Národní třídě a 11.9.2001 v době teroristického útoku na WTC v New Yorku. Já bych tuto rubriku teď pro sebe doplnil. Co jsem dělal dne 7.9.2011, když v ruské Jaroslavli spadlo letadlo JAK-42 s hokejovým týmem Lokomotiv Jaroslavl. Budu si to pamatovat. Vraceli jsme se z výletu a jeli autobusem MHD v našem městě. Nemám ve zvyku poslouchat cizí hovory, ale tento nešlo přeslechnout. Paní mluvila opravdu nahlas. Zachytil jsem jen útržky, ze kterých se dalo pochopit, že v Rusku spadlo letadlo a je tam hodně mrtvých. Zahynul prý i Marek. V ten moment jsem si ještě říkal, že to bude nejspíš nějaký známý od telefonující paní, nebo někdo z rodiny. Nenapadlo mě, že to bude Marek, ale Jan... Po příchodu domů jsem ze zvědavosti startoval internet. A spadla mi brada. Tragédie u Jaroslavli si vyžádala smrt celého hokejového týmu, včetně tří našich reprezentantů Jana Marka, Karla Rachůnka a Josefa Vašíčka. Nikdy jsem si o kvalitě ruských leteckých společností iluze nedělal. Ale že se dočkáme podobné tragédie, s tím myslím nemohl počítat nikdo. Vzpomněl jsem si na tragédii z roku 1958, kdy po leteckém neštěstí zahynulo 8 hráčů slavného Manchesteru United. Rozsah tragédie v Jaroslavli byl však mnohem větší. Kromě všech hráčů zahynuli i členové celého realizačního týmu, a kromě jednoho, i všichni členové posádky letadla, dohromady až 47 lidí. Přece jen už uteklo trochu času a máme za sebou smutný týden. Média samozřejmě o tragédii informovala velmi podrobně po celou dobu. Začaly se množit hlasy, že to bylo až moc, že je to necitlivé k rodinám a pozůstalým. Nevím, kolik je dost... Ale vím jistě, že si budu pamatovat, co jsem dělal 7.9.2011, když došlo k této sportovní tragédii.

Kino

Tak včera po čase zase v kině... Po Viditelném světě, který jsme viděli nedávno, jsme se vypravili na současný trhák, Muži v naději. Měl bych jen několik málo poznámek. Do multiplexu vyrážíme buď vybaveni kupónky na slevu, případně v úterý, kdy je to levnější. Nic proti multiplexům a jejich cenám a chraň bůh, nic proti českým filmům. Ale když je člověk nakoupí se slevou, má pocit toho "domácího" ještě výraznější. Viditelný svět byl spíše psychologickou sondou a postavený především na vynikajícím výkonu Ivana Trojana. V podstatě menšinový žánr, bylo jasné, že film nebude žádná řachanda ani trhák. Tomu naprosto odpovídala i divácká účast, kdy v součtu vedli trhači lístků, pokladní a bufetářky. Včerejší Muži v naději přinesli mnohem hojnější účast. Největší sál multiplexu se zaplnil téměř z celé své kapacity. A to už film jede v kinech opravdu dlouho. Co mě zaujalo, bylo množství míst filmu, ve kterých to sálem aspoň pobaveně zašumnělo. Bohužel jsem viděl i "komedie", kterým se o šumění ani nezdálo. Film je to zábavný a dobře obsazený. Hlavně jsem si užíval nástup Petry Hřebíčkové do naprosté první herecké ligy. Shodu okolností jsem se s ní kdysi seznámil osobně, ještě za jejího působení ve Zlíně. Byla výborná, stejně jako ostatní protagonisté. Petře bych samozřejmě přál, aby jí film pomohl k dalším rolím. Když si pročítám ohlasy na Muže v naději, třeba na CSFD zůstávám trochu v šoku. Režisér Vejdělek je napadán za prsa, která prý hrají ve filmu hlavní roli. Dále je kritizován za relativizování instituce manželství a za obhajobu nevěry. Jsem v němém úžasu, kolik je u nás moralistů a mravokárců. Nějak mi to na tu naši společnost prostě nesedí. Vejdělek měl jen tu drzost, vyslovit a natočit některé věci nahlas. Dost se divím všem kritikům, co všechno dokážou ve filmu nalézt. Proč si prostě jen nesednou do kina a nenechají se úplně obyčejně bavit. Možná by utrpěla jejich pseudointelektuální aura, kdo ví. Já jsem se bavil a jak už jsem psal, i o to by u komedie mělo jít. Scénář Mužů v naději považuji za chytře napsaný a musím ocenit naprosto skvěle nasnímanou Prahu. Já vím, jsou to vděčné kulisy, ale tentokrát mě prostě brala i vizuální stránka. Abych to shrnul, už se zase těším na další české filmy. V hlavě mám představu o novém filmu zlíňáka Roberta Sedláčka Rodina je základ státu a taky o Vendetě s Kaiserem a Vetchým. Prostě po letech chodím na české filmy. Hurá.

Škola

....volá. Léto je pryč a škola volá. Myslel jsem na to. Nemusím si chystat aktovku, pouzdro, ani cvičky do tělocviku. Nemusím jíst výživné svačiny. Odpoledne nemusím balit sešity, linkovat okraje a strouhat tužku. Uf, to jsem si oddechl. Myslím na synovce, malého R., ze kterého bude školák, prvňák. Minulý víkend jsme si ještě pohráli s Legem. A v týdnu už naplno vstoupil do instituce, o které si opravdu, ale opravdu netřeba dělati iluze. Tak si hlavně přeju, aby R. rychle našel kamarády a měl štěstí na učitele - učitelky. A aby se ta po všech stránkách "skvělá" instituce, vedená naprosto "skvělým" ministrem, podepsala na něm a jeho kamarádech, jen v pozitivním smyslu.