Vancouver

Tak už to začalo. Další zimní olympiáda. Jak prudce stárnu, tak si jich pamatuju čím dál víc. Každá mi utkvěla něčím jiným. Tak třeba Sarajevo si pamatuji především podle toho, že jsem v  průběhu "náhle ochořel" a mohl tak sledovat veškeré dění přímo z postele. Z Calgary vzpomínám na zahajovací ceremoniál, během kterého staří indiáni zpívali velmi procítěně kanadskou hymnu. O Naganu nelze napsat nic jiného, než že mi na týden totálně převrátilo zaběhnutý režim. Jak hokejisté postupovali turnajem, nestačil jsem si plánovat náhradní volna a dovolené.  Vancouver jsem zaznamenal opět při záznamu zahájení, kdy jsem žasl nad projekcí a úžasnou multimediální show a včera samozřejmě ponocování u rychlobruslení, které jsem až do nástupu Sáblíkové bral jako nepodstatný a celkem nudný sport. Ale najednou jsem se přistihl, jak pozorně sleduji skluz, překládání nohou v zatáčkách a křížení dráhy... Krásný úspěch a trochu výsměch celému tomuto sportu. Přece jen nemáme žádnou krytou halu, ale přesto od náš vyšla olympijská vítězka. A to ještě neřekla poslední slovo. Hokejisté začínají ve čtvrtek ráno v 6:00 zápasem proti Slovensku a opět už mám domluvené náhradní volno. Jinak to nejde. Olympiáda je přece jen jednou za 4 roky. A v hokeji se po čase schází skutečně exkluzivní konkurence!