T.M.A.

Tý em ej. Tak se jmenuje nový český film, který jsem ještě neviděl. Ale T.M.Y.jsem si v tomto týdnu užil dosyta. Hlavně úterý bylo povznášející. Pondělní návrat z práce kolem 23h, pár hodin spánku a návrat tamtéž. Šel jsem sice "až" na 7h, ale byla ještě T.M.A.. Odcházel jsem po 22h za T.M.Y.. Potkala mě ztráta orientace. Den i noc splynuly v jedno a  názvy dnů v týdnu pozbyly významu. Středa byla aklimatizační a až dnes se trochu srovnávám, abych si to zítra zase trochu rozhodil. Někdy se to tak sejde. Při pohybu venku obdivuji ledovou krustu, ve kterou se proměňuje sněhová pokrývka. Lesknou se na ní pouliční lampy a většinou neodolám a zkouším její pevnost. Sněhu je prý tolik, že i satelitní snímky naší planety vykazují obrovské bílé plochy. S počasím se něco děje. Ve Skotsku mrzlo a to fest. Mínus dvacet je pořádný mráz v místě, které by měl oplachovat a oteplovat Golfský proud. Máme zimu, ale nemáme zemětřesení jako na Haiti. Zahynulo při něm prý až 50 tisíc lidí a bylo nejhorší v historii země. A tak si říkám, že ani nejčernější T.M.A. a teploty pod bodem mrazu nejsou tou nejhorší variantou rozmarů přírody. Proto si nestěžuji, ale jen oznamuji skutečnost. Po T.M.Ě.totiž přijde světlo a den a po zimě zase jaro a teplo. Už aby to bylo.