Google

Jak jsem zjistil, nějak se v poslední době courám se záznamy do blogu. Asi ta zima. Zamrzl jsem, ve svém tvůrčím rozletu. Nebo mi stoupla sláva do hlavy. Přišel mi totiž dopis. V dnešní době, kdy jsem klasický papírový dopis neviděl už léta. A nenapsal mi jen tak nědo, ale hned největší společnost na světě. Ano, přišel mi dopis od Googlu. Skoro mám chuť si ho dát zarámovat. Zatím neznám nikoho, s kým by si Google dopisoval. Dostal jsem od tohoto portálu nabídku na spolupráci v oblasti reklamy na webu. Mohu inzerovat v celkové hodnotě 1000 Kč. Docela drobným problémem však zůstává, že vlastně ani nemám inzerovat co. Mohl bych zkusit propagovat své stránky, nebo tento blog, jen si nejsem jistý, že je to přesně to, co Google očekává. Když už jsme u toho dopisování, nemůžu nezmínit, že si dopisuji s další světovou firmou. Tou je tchajwanský Acer, výrobce notebooků. Po menších problémech u dodavatele jsem se stal majitelem přístroje Aspire 3810 TZ. Tento příspěvek již na něm tvořím. Aceru jsem odeslal bezplatný kupón na upgrade operačního systému na verzi Windows 7. Čekám, jak všechno dopadne a kdy se dočkám instalačního média. A tím bych mohl ukončit dnešní malé technologické okénko.

Facebook

Jsem na Facebooku a se mnou dalších 1 999 999 "postižených" v ČR. Aspoň tak soudím podle naposledy zveřejněných čísel. Facebook není špatný sluha, ale může být zlý pán. Důkazem budiž přiznané závislosti mnohých na aplikacích typu Farmville nebo Happy Aquarium apod.. V poslední době se množí zakládání skupin za určitým účelem a jejich následné přemalovávání na skupiny s účelem úplně jiným. Je to trochu smutný pohled, člověk si říká, jak by se toto dělo v reálném světě, v komunitě lidí. Jenomže Facebook už je součástí toho reálného světa. S tím nic nenaděláme. A lidské společenství existuje pořád i ve světě reálném. Nevěříte? Zajděte si třeba někdy na hokej, do kina, na ples nebo do restaurace. Všude se scházejí lidé se společnými zájmy. A co taková MHD? Zvažme teoretickou možnost, že skupina "Trolejbus č.2" má společný zájem na cestování k nemocnici. A někdo  jim zájmovou skupinu "přemaluje" na "Trolejbus č.6", jedoucí na sídliště. Cítili by se podvedeni, stejně jako se cítí podvedeni na Facebooku, když si myslí, že pomáhají Haiti, ale přitom se začleňují k rasistům. Opravdu smutný pohled. Hlavně ve světle souvislostí. Na Facebooku jde možná o "podvod" nebo "blbou srandu". Ale na Haiti se lidé bijí o vodu a holý život. Facebook je jim rozhodně ukradený. Potřebují  silnou  podporu lidského společenství, zdroje, podporu, pomoc,  základní  potřeby. Jinak nepřežijí.

T.M.A.

Tý em ej. Tak se jmenuje nový český film, který jsem ještě neviděl. Ale T.M.Y.jsem si v tomto týdnu užil dosyta. Hlavně úterý bylo povznášející. Pondělní návrat z práce kolem 23h, pár hodin spánku a návrat tamtéž. Šel jsem sice "až" na 7h, ale byla ještě T.M.A.. Odcházel jsem po 22h za T.M.Y.. Potkala mě ztráta orientace. Den i noc splynuly v jedno a  názvy dnů v týdnu pozbyly významu. Středa byla aklimatizační a až dnes se trochu srovnávám, abych si to zítra zase trochu rozhodil. Někdy se to tak sejde. Při pohybu venku obdivuji ledovou krustu, ve kterou se proměňuje sněhová pokrývka. Lesknou se na ní pouliční lampy a většinou neodolám a zkouším její pevnost. Sněhu je prý tolik, že i satelitní snímky naší planety vykazují obrovské bílé plochy. S počasím se něco děje. Ve Skotsku mrzlo a to fest. Mínus dvacet je pořádný mráz v místě, které by měl oplachovat a oteplovat Golfský proud. Máme zimu, ale nemáme zemětřesení jako na Haiti. Zahynulo při něm prý až 50 tisíc lidí a bylo nejhorší v historii země. A tak si říkám, že ani nejčernější T.M.A. a teploty pod bodem mrazu nejsou tou nejhorší variantou rozmarů přírody. Proto si nestěžuji, ale jen oznamuji skutečnost. Po T.M.Ě.totiž přijde světlo a den a po zimě zase jaro a teplo. Už aby to bylo.

Avatar

Tak jsem viděl v kině nový film režiséra Camerona, Avatar. U těchto technologicky převratných filmů, bývá často problém s příběhem. Musím říct, že Avatar dělal všechno pro to, aby se podobnému hodnocení vyhnul. Jde sice o moderní pohádku, ale nápad s vesnicí domorodců na planetě Pandora, není k zahození. Pomocí avatarů do ní proniká lidská rasa, jak se později ukáže, za účelem dobývání strategické suroviny. Film v sobě proto skrývá mnohá poselství, od ekologických až po mravní. Často se nevyhne kýči, jak ve vizuální, tak dějové linii. Ale celou dobu oči přechází a člověk nestačí ani vnímat celou tu 3D nádheru. Noční les na Pandoře je vrcholem kýče, ale takovým, který diváka zaručeně přiková do sedačky.  Říká se o Avatarovi, že právě on povede k masovému rozšíření 3D technologií do domácností. Probíhající veletrh spotřební elektroniky CES to jenom potvrzuje. Stejně jako vzpomínáme na Jurský park, který jako první komplexně využil počítačovou animaci ve filmu, budeme na Avatara vzpomínat jako na film, který posunul hranice této animace k dokonalosti. Pro příště již neexistují technologická omezení pro tvůrce, kromě jejich vlastní fantazie. Za sebe můžu říct, že jsem rád, že nejsem dítětem v této době. Nevím, jak bych se vyrovnával s tolika vjemy a možnostmi. Mám s tím co dělat jako dospělý.

Začátek

Každý začátek  je těžký. To jsem si začal uvědomovat hned v sobotu ráno, kdy jsem ledovým ránem klusal do Firmy. Moje oblíbená trafika měla zavřeno, zřejmě se nenastartovala po svátcích. Nakoupil jsem v jiné. Už sobota naznačila, že víkend bude zajímavý. V neděli pak se všechno rozjelo naplno. Chvilkama jsem si i říkal, jestli je ten tlak normální. Kdysi jsem si myslel, že není možné být na více místech současně a řešit 5 problémů dohromady. Ale přehodnotil jsem. Jde to. Škoda že padlo hned moje první novoroční předsevzetí. Musel jsem být na některé lidi trochu důraznější. Pomohlo to. Situace se posunula dál. Až k úplnému vyřešení. Šlo by to i bez toho důrazu? Kdo ví, možné to je. Únava mě přepadla ze všeho nemalá. 2x12h hned na začátek a ještě takových... Uvidíme, jak to půjde dál. Myslel jsem na to, jak si povedu v 65-letech. Ano, to je věk, kdy bych měl odcházet do důchodu. Vzhledem k tomu tlaku a situacím si však neskromě myslím, že důchod se mě týkat rozhodně nebude. A pokud ano, tak na mnohem klidnějším místě. Představuji si odlehlou vytopenou vrátnici, kastrůlek z domova a tranzistorák. Jen abych se dokázal prodrat davem skorodůchodců, kteří budou mít podobný plán.

Utopenec

Podle názvu dnešního příspěvku by se mohlo zdát, že budu psát o oblíbené "hospodské" pochoutce. Není tomu tak. Začnu tím, že přišel nový rok 2010 a osobně jsem ho velmi klidně přivítal. Záznam koncertu Pink mi pozvedl náladu. Vybraný film sice nebyl nejlepší, ale pořád daleko předčil nabídku TV kanálů. Klipy na Óčku nám pak dělaly společnost až do půlnoci. Noční hokej s Ruskem pro nás sice nedopadl dobře, ale junioři podali dosud nejlepší výkon  na turnaji. Dopoledne jsme se s P.vydali na novoroční procházku. Byla mlha a vlhkost se vkrádala až do kostí, ale toho válení se, už bylo dost. Nakonec jsem během svátků přibral 2,5 kg a to hovoří za vše. Prošli jsme si jen takovou krátkou trasu. Kolem splavu na Dřevnici a kolem polikliniky. Nějak jsem si nemohl vysvětlit přítomnost hasičského auta a hlídky policie ČR. Doma jsem z NETu našel vysvětlení. Nad ránem se pod splavem utopil 30-letý mladý muž. Do ledové vody skočil prý kvůli přítelkyni. Jak už to tak bývá, něco končí a něco nového zase začíná. V nedalkém Uherském Hradišti se narodil první novorozenec roku 2010. Skoro stejný region a dvě naprosto odlišné události. Jako by ale dokonale symbolizovaly odchod roku starého a přivítání toho nového.